Jakými principy se řídili němečtí fašisté v poměru ke Slovanům a obzvláště k Čechům? Odpověď dává spis „Nacionálně socialistická politika vůči cizím národům“. Byl vydán v roce 1943 jako základní povinná směrnice při rasově politickém úřadu NSDAP. V tomto materiálu se m.j. uvádělo:“ O rasové substanci českého národa platí obecně totéž, co bylo řečeno o národě polském. Doba malých států minula. My nikterak nemáme záměr fabrikovati mírnou miniaturní Panevropu v čele s dobrým strýčkem Německem. My si nezplodíme své vlastní hrobaře. Musíme jednou provždy vytvořiti věčné politické a biologické základy Evropy. Německo se řídí světovým názorem, jenž zavrhuje demokratický princip masy a klade si za úkol odevzdati vládu nad celým světem do rukou nejlepšího národa. Nacionálně socialistický světový názor buduje vše ne na principu většiny, ale na roli osobnosti.Je třeba jakýmikoli prostředky usilovat o to, aby svět byl ovládnut Němci. Chceme-li utvořit naši velkou německou říši, musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy - Rusy, Poláky, Čechy, Slováky, Bulhary, Ukrajince, Bělorusy. Není žádného důvodu, proč bychom tak neučinili“.
Pangermanismus má své kořeny v hluboké historii. Geopolitické faktory a historické okolnosti a velmocenské záměry způsobovaly protislovanské zaměření a program nepřátelství ke Slovanům. Od Karla, císaře Franků, až po Bismarcka, celé tisíciletí, byla to jediná linie, jejíž program roku 1891 formuloval Alldeutscher Verband:“ Poslání německého národa nemůže omezit svůj horizont úzkým rámcem germánského imperia - dějiny, kultura, sebehodnocení, dávají našemu národu právo na světovou pozici. Pravý národ má také všechna práva, aby pomocí své šavle si vybojoval prostor, kterého potřebuje pro své děti, nemající již dosti místa v rodné zemi“. Podle Hitlera vyhlazovací program byl pochopitelný. „Chceme-li vybudovat Velkoněmeckou říši, musíme nejprve vyhladit slovanské národy , prostor Čech a Moravy bude kolonizován německými rolníky. Musíme vyhnat Čechy ze střední Evropy. Pokud tam budou Češi, budou stálým ohniskem husitského nebo bolševického rozkladu…. Slované se rozmnožují jako hmyz. Slované představují přechod od člověka k zvířeti, mají blíže k opici než k člověku. Je třeba dosíci především zmenšení počtu slovanského obyvatelstva. Přirozený instinkt přikazuje každému tvoru, aby nejen porazil svého nepřítele, ale aby ho také zničil. Dříve měli vítězové přirozené právo vyhubit plemena a celé národy. Nic se na tom nezměnilo…“. Tak myslel a plánoval Hitler a celá smečka zločinců kolem něho.
Po vzniku ČSR
Vznik Československé republiky v roce 1918 znamenal po rozpadu Rakousko- Uherské monarchie relativně nové pokračování nepřátelských akcí Německa a Němců proti ČSR. Proti žádné jiné zemi nebylo vedeno tak silné a zákeřné nepřátelství z Německa. Německá menšina na území ČSR byla hlavním nástrojem protičeskoslovenského terorismu. Zločinnost německé menšiny v Československu, zejména její politika a snaha o násilné odtržení od ČSR se projevovala po celou dobu jejího trvání. Také dávno předtím, než se v Německu dostal k moci Hitler a jeho strana NSDAP. Tato zločinnost pramenila ze snahy zjednat a udržovat dominující postavení německé menšiny vůči Čechům a Slovákům. Tak psal dobový tisk potvrzováno materiály z výslechů německého zločince K.H. Franka v Praze 4. března 1946. V období po 28. říjnu 1918 se ozbrojené skupiny Němců v našem pohraničí postavily proti vládě ČSR. Chtěly vytvořit německý mocenský útvar tzv. „Deutschböhmen“. Československá armáda taková nepřátelská spiknutí Němců musela IHNED a ENERGICKY likvidovat. Němci, jejich skupiny, které prováděly na našem území teroristickou činnost proti ČSR a naším občanům přešly do ilegality. Nutno podtrhnout, že všichni Němci , bez jakýchkoli rozdílů byli jednotni v nepřátelských postojích a akcích proti Československé republice. Výjimky byly, ale jejich vliv na tehdejší události v našem pohraničí byl velmi malý. Nejvyšší soud ČSR v lednu 1922 musel urychleně vydat dvě politicko-právní rozhodnutí na obranu ČSR. Rozhodnutí číslo 696 a 101 /Sb. To si vynutila vzniklá situace. Školní stávky na Hlučínsku, vyvolaná usnesením spolčených německých stran, měla za účel mařit konsolidaci našeho státu. Dne 29. srpna 1922 kvalifikoval časopis „Deutsche Leipauer Zeitung“ prodej nemovitosti Němcem Čechu jako „hanebnou zradu na zuboženém německém národě, provolával hanbu a potupu takovým zrádcům“. V roce 1923 Nejvyšší soud ČSR soudil celé série nepřátelských akcí a výzev Němců žijících v ČSR.
Tyto výzvy obsahovaly například – aby Němci nenakupovali v českých obchodech, aby muži německé národnosti nenastupovali vojenskou základní službu, aby do práce nepřijímali dělníky a dělnice české národnosti. Byla šířena panika, že vznikne nová světová válka, ve které ČSR zanikne. Velké opakované výzvy usilovaly o bojkot účasti obyvatel při vítání prezidenta ČSR T.G.Masaryka v pohraničních oblastech a ve vnitrozemí. V německých časopisech se všemožně ponižoval a zesměšňoval český a slovenský národ. Tato metoda psychologické války Německa proti ČSR byla masově organizována, financována a řízena z Berlína. „Němci přirovnávají Čechy ke zvířatům a Němci oznamují obchodnímu soudu, že nepřijímají české dopisy. Soud je žádán, aby Němcům psal v korespondenci v některé kulturní řeči…“ ( Sn.n.s. č. 1629 z roku 1922)
Nepřátelství Německa a Němců k ČSR, k naším občanům se stupňovalo. Úřady ČSR zjistily v roce 1924, že revanšistické a militaristické spolky a skupiny instruované z Německa – z Drážďan budou v ČSR usilovat o připojení území osídlených Němci k Německu. „ Tyto spolky a skupiny budou s uvedeným posláním působit v ČSR tajně…“( Sb.n.s. č. 1959 z roku 1924.) Metoda zesměšňování jako součást německé rozvratné ideodiverzní války proti ČSR a celému našemu státnímu systému rychle rozšiřovala. Němci toho masově využívali. Vztahovalo se to nejen na běžný život, ale na vztahy k úřadů, do škol, na český a slovenský jazyk , na českou hudbu a kulturu vůbec. Němci v Československu se musí „osvobodit z otroctví“ v ČSR. Češi utiskují Němce !!! Drzost a podlost útoků ze strany německé menšiny neznalo mezí. Přístup do veřejných míst v pohraničí - restaurací, obchodů, kaváren…… se upravoval vyhláškou -„ Čechům a psům vstup zakázán - jen Němcům je dovolen“.( Sb. n.s. č. 2579 z roku 1924). Je žádoucí dnes, na prahu 21. století tyto zločiny Německa a Němců připomínat mladým občanům ČR, aby o vztazích k Německu přemýšleli, brali v úvahu fakta nejen dané doby, ale také ze současnosti. Jak je například možné, že v dnešním sjednoceném Německu existuje a působí NEOFAŠISMUS, REVANŠISMUS. Jak je možné, že chtějí revizi odsunu, který se uskutečnil podle dohod antifašistické koalice z roku 1945……….
K úloze německé menšiny.
V roce 1925 československé úřady upozorňovaly naši vládu na spojení německých diverzních a záškodnických skupin Němců v Československu s těmi v Německu. V Německu se uskutečňovaly porady a instruktáže pro uvedenou činnost na území ČSR. Současně se zobecňovaly praktické a metodické zkušenosti a poznatky a návody pro intenzivnější působení uvnitř Československé republiky. Pro teroristickou činnost uvnitř ČSR se vybírali mladí lidé. A ti pak získávali informace a instruktáže z Německa. Uvedená činnost se v Německu udržovala v tajnosti z obav, že úřady ČSR celé hnutí rozpráší. V tajných materiálech centrály NSDAP v Berlíně o diverzní činnosti německé menšiny v ČSR mimo jiné stálo : „Naším cílem je spojení německé menšiny uvnitř Československé republiky s německou říší. Bojující německá domovina se dočká dne , kdy bude svobodným národem. O plánech a úmyslech budoucnosti musíme dnes ještě mlčet. Osvobozením všech Němců ve středoevropském prostoru budeme i my členy Velkoněmecké říše. Nezapomínejte, že naše země, Čechy, Morava a Slezsko, jsou starými říšskoněmeckými zeměmi“.
Násilné získání pohraničního území ČSR.
Po nástupu německého fašismu k moci, v lednu 1933 Hitler a jeho soukmenovci věnovali německé menšině v Československu velkou a všestrannou pozornost. Šlo o šíření programu německé menšiny ohledně hlavního cíle. Tím bylo násilné přivtělení československého pohraničního území k Velkoněmecké říši. Vedle politické přípravy působící na vědomí mladé generace byla zvýšená pozornost věnována v o j e n s k é přípravě. Zacházení se zbraní, s destrukčním materiálem, tiché zabíjení, boj muže proti muži, jak budovat úkryty zbraní apod. tato činnost a příprava byla kontrolována z Berlína prostřednictvím zvláštního sboru instruktorů.
Fašistické Německo ukradlo ČSR pohraniční území cestou Mnichovského diktátu v roce 1938 za zrady Francie a V.Británie na Československu. Němci vyháněli naše občany ze svých domovů a zběsile tyranizovaly jejich rodiny .Naše vlastence, učitele, vojáky, příslušníky finanční stráže…zákeřně stříleli, zatahovali je do lesů a do Německa , odkud nebylo návratu. Po sjednocení Německa Bismarckem v roce 1871 „se shora“, železem a krví se v Německu upevnila politika moci.Také to platilo pro zahraniční politiku Německa. KULT MOCI A VÁLKY převládal. Jak se dívat na národní charakter Německa a Němců ? „ Nikdo nemůže popírat, že Německo dalo v XVIII i v XIX století z prostředí své buržoazie, tak i proletariátu progresivní spisovatel, hudebníky, učence, filosofy a politiky, hlasatele humanity i osvěty a později demokracie i socialismu. Avšak lidskost a pokrok, tyto proudy německé ideologie, jež mají svým symbolem goethovský Výmar, nebyly sto překonati mnohem silnější proudy reakční….Proto Německo dalo sice pozitivními součástkami své ideologie bohatý přínos do světové kultury, dalo jí Goetha a Beethovena, Kanta a Hegela, Humbolta a Kirschhoffa, Marxe a Engelse, ale ve vlastním německém národě tyto pozitivní složky nepřemohly jeho ideologickou „misére“, a naopak vylily se do abstraktní spekulace, do apolitičnosti a kosmopolitismu…..Přitom máme stále na zřeteli okolnosti, které připravovaly německý národ pro fašismus, a ne příčinu jeho vzniku. Národní charakter Němců není určen jejich biologickou bytostí a jejich geografickou polohou, nýbrž dějinnou výchovou, jíž se tomuto národu během staletí dostávalo. Smysl dějin národa mění se od jednoho údobí k druhému. Jest výsledkem a ne předem daným dílem vývoje….“ ( A. Kolman, Ideologie německého fašismu, Praha 1946. s.108-110).
Pro přesnost charakteristiky německého myšlení ve vztazích ke slovanským národům - zůstávám ještě u hodnocení významného znalce německé otázky Arnošta Kolmana. „Proto v těch případech, kdy nacisté nemohou obejítí mlčením takové geniální osobnosti jako Husa, Chelčického, Komenského anebo Palackého, prohlašují jednoduše, že tito myslitelé byli plagiátoři: Hus vzal všechny své myšlenky u Wiclifa, Chelčický opakoval jen to, co znal o prakřesťanství, Komenský opsal pedagogiku u Ratkeho a theologii u Mikuláše z Kues, Palacký byl nesamostatným žákem Herdera. A takový veliký dějinný a zjev jako h u s i t s t v í charakterizují jedním slovem – anarchie. Nejsilnější nenávist vyvolávaly u nacistů ovšem ideje humanity a demokracie, které byly národním a státním programem ČSR, a které zde sice nebyly vládou důsledně uskutečňovány, ale možná ze všech západoevropských zemí nejsilněji vešly do vědomí lidu. To bylo jistě jednou z příčin, proč musela zahynout Československá republika jako první ze všech demokracii. A její zničení prohlašovali nacisté a po nich i háchovci za „ návrat českého národa do lůna německé říše, k svému historickému určení“, ke stavu, v němž prý Čechy vlastně povždy existovaly. Právě proto, že nacisté tak nenáviděli humanismus a demokracii, museli tak zuřivě štvát proti Masarykovi a Benešovi…Není se co diviti, že si nacisté v tomto štvaní vzali za ideologické spojence takové lidi, jako byl například Pekař, který jako český historik a rektor Karlovy univerzity v Praze vším svým vědeckým dílem dokazoval nesamostatnost českých dějin, který zprznil to nejslavnější období českých dějin - h u s i t s t v í, a dokazoval, že český národ je spjat na život a na smrt s Němci. Toto jeho stanovisko vysvětluje se jeho hlubokou sympatii k fašismu, jeho nenávistí k demokracii a k socialismu. Pekař připravoval půdu pro cesty z r á d c ů – Háchů a Moravců.“
Tolik Kolman.
V roce 1874 napsal Palacký v „Doslovu“ ke svým „Pamětním listům tato slova a myšlenky o Německu : „Němci vůbec ještě před několika málo lety nebyli tou měrou zpupní a panovační jako od vítězství Pruska nad Rakouskem a Francii, neboť to byla, říkají, německá vítězství a Němci se teď osvědčili nepřemožitelnými. Jsou dnes hegemony v Evropě. Na jak dlouho? Nakonec, tím jsem si jist, budou Němci udoláni přesilou svých nepřátel na východě i na západě, přeci jen přemoženi..“ (Příspěvek do Hraničáře)
PhDr. Josef Groušl, CSc.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz