Sobotka - Zeman děsí moje děti, rodinu a přátele

„Česko je podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) jedinou zemí v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Těmito slovy Sobotka v úterý reagoval na pondělní výrok prezidenta Miloše Zemana o tom, že Sobotky se lze nedemokraticky zbavit kalašnikovem.“ Novinky

Pan  B. Sobotka zřejmě ví, že prezident, který je stoupenec demokracie, mluvil vážně jen o tom, že předsedy vlády se můžeme zbavit pouze ve volbách. Slova o kalašnikovu byla jen slovní nadsázka, součásti bonmotu.

Když oblíbenost pana Sobotky taje jako sníh, není se co divit, když v rozporu s velkou většinou našich občanů nám stále více a důrazněji vnucuje migranty, když nás táhne do německého chomoutu, že se chytí jako tonoucí doslova každého stébla.

A tak účelově v tomto případě udělal z komára velblouda. Pan předseda vlády, dokonce i svou rodinu a děti stylizuje do role možné oběti. Někteří z nás si naopak myslí, že jsou oběti „státnické“ politiky  pana premiéra.

Ale jak je to ve skutečnosti?  Podávejme se trochu nazpět. Sociální demokracie vypsala referendum, v němž členové strana a sympatizující měli rozhodnout o kandidátu ČSSD na funkci prezidenta. Velkou většinou hlasů se jím stal ing. Miloš Zeman. Obecně se očekávalo, že M. Zeman, který z ČSSD vytvořil silnou politickou stranu a hlavním vchodem ji přivedl do Strakovky, prezidentem bude zvolen. Ale, ouha!  Někteří sociálně demokratičtí poslanci na výsledky referenda nehleděli a svého vlastního  stranického kandidáta nevolili. Zřejmě mezi ně patřil tehdy poslanec pan B. Sobotka, V. Špidla, L. Zaorálek a další. Ti svými hlasy nedemokraticky sestřelili kandidaturu M. Zemana. Demokracie sem, demokracie tam. Byla jim šum a fuk. V jakém zájmu tehdy jednali? Víme jistě, že se postavili  proti výsledkům referenda, proti hlasům velké většiny členské základny ČSSD. Jistě mohli hlasovat proti M. Zemanovi, ale pak by bylo vhodné, aby svůj krok veřejně zdůvodnili a aby se současně vzdali poslaneckého mandátu, který jako kandidáti ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR získali. To však neudělali. A pokud je nám známo, pak B. Sobotka k tomuto „uličnictví“ se dosud nepřiznal a dokonce odmítá jasně říci, koho v prezidentských volbách tehdy volil.

Neúcta k demokracii jej provází dosud. O aktivitách obohacující naši chřadnoucí demokracii referendem, institutem přímé demokracie, se nehodlá bavit. Odmítá dokonce odpovídat, a to opakovaně, i na petice, ač zákon, zrovna tak jako Listina základních práv a svobod,  jako adresátovi referenda  stanoví jasně určité povinnosti vůči signatářům referenda. Je sice pravděpodobné, že někteří zaměstnanci jeho úřadu, jak svědčí konkrétní případy, nedovedou rozlišit petici od obyčejného dopisu. Ale již dávno známe úsloví, jaký pán, takový krám. A pán se staví nad zákon. Svými skutky dokazuje, že v demokracii ani moc nevěří, asi  proto myslí hned na kalašnikov.

Z minulosti si též vzpomínám, jak na ing. J. Paroubka, tehdy předsedu ČSSD,“ házeli „demokratičtí aktivisté“ vajíčka a jak média z toho měla plaisir. O něco později se redaktoři vytrvale dožadovali na Stanislavu Grossovi vysvětlení, kde získal peníze na zakoupení bytu. V době nedávné vrhali „demokratičtí aktivisté“ na pana prezidenta Zemana vajíčka a jiné drobné předměty. Naopak V. Špidla, který přivedl ČSSD „zu grunt“ nacházel u médií pochopení. Co tím chci říci? Že představitelé ČSSD se zpravidla netěšili přízní médií. B. Sobotka je opět výjimkou. Snažme se myslet na to, čím si svou mediální oblíbenost zasloužil?  Jsou to především výkony ČSSD, také v oblasti církevních restitucích. Kde místo vypsání referenda vytvořil pan předseda komis v čele s paní Alenou Gajdůškovou, jež ji úspěšně řídila tak, že nic nevyřídila a proto při volbách do Senátu jí voliči nezvolením poděkovali. Je to nakonec asi jedno. V současnosti však je jistě ozdobou poradcovského sboru pana premiéra.

Po odchodu pana premiéra Nečase z funkce předsedy vlády ČR a též i z politiky, nadto když i druhý sloup dosavadní germanofilní politiky, TOP 09, se udýchaně dostal do Poslanecké sněmovny, ale s hubeným počtem mandátů, a KDU-ČSL v té době též bojovala jen o to, aby se dostala do sněmovny, a nakonec se přece jen dostala, nezbylo panu premiéru Sobotkovi, aby česko-německou politiku vzal do svých rukou a obohatil ji o rozměr strategického dialogu mezi ČR a SRN. A tak v současnosti se značné části naší veřejnosti ČSSD jeví jako strana proněmecká, jako strana německy proevpropská, evrohujerská, jako strana, která tradičně mluví o referendu, ale jeho praktické uplatnění sám návrh, vyšlý z dílny J. Diensbiera, také velkého sociálního demokrata, silně znemožňuje. Velkou, snad nebetyčnou zásluhou pana premiéra je, že stranu vtahoval a stále vtahuje do havlistického tábora, který sobotkovce a přidružené vítá s otevřenou náručí. Jak se budou cítit obyčejní sociální demokraté mezi „elitami“ odcizenými naší společnosti ještě uvidíme. Socialisté jistě nám všem dají vědět.

V sociální oblasti, a je třeba říci pravdu, ČSSD se snaží. Není to tak těžké, když se vlády chopila po viditelných asociálech  z dřívější koalice a nadto v době rozběhu ekonomiky. Faktem je, že značné části lidí ČSSD pomáhá k trochu lepšímu životu. Poděkování za to. Ale celkový pohled obyčejných lidí na ČSSD není zvlášť příznivý. On již fakt, že v jejím čele stojí „praktikující katolík“, je nestandardní. Lidé si kladou otázku, zda dnešní sociální demokraté neblairovatí či nešpidlovatí. Asi obojí. Nadto ještě  ČSSD sobotkovatí. Co z toho vzejde?  Asi nic  dobrého, pokud sám Sobotka bude držet otěže strany, za nadšeného hejkání médií, a pojede po německé cestě hlava nehlava. Pan prezident mluvil o demokratickém způsobu odstranění pana Sobotky z funkce. Ano, budou volby. Pokud soibotkovci dostanou při nich nářez, Sobotka svou funkci neustojí. Odejde. Snad každý jiný bude lepší než on, bude totiž poučenější, že i ta naše demokracie může ještě volené funkcionáře, pokud silně selžou, zbavit jejich ústavních postů. Ale pro naše zkrachovalce s jasnou „evropskou“ orientací, včetně toho německého směru, má EU otevřenou náruč a dovede zasloužilé vděčně přivinout ke své hrudi. Dočká se toho „povýšení za zásluhy“ i Mgr. B. Sobotka?

Dr. O. Tuleškov