Sobotka - Pokud lidé utíkají před válkou, máme povinnost jim pomoci

Před jakými válkami lidé utíkají? To je první otázka, jíž bychom si měli položit, abychom celé problematice byli schopni porozumět.  Jde především o války, které proběhly nebo ještě probíhají v Afghánistánu, Iráku, Libyi a v Sýrii. Tyto války z velmi chatrných důvodů rozpoutaly Spojené státy, NATO i EU. Ta se  velmi zasloužila i o vznik občanské války na Ukrajině.

My jsme v průběhu těchto válek sem tam našim spojencům pomáhali. Celkově naše účast v těchto „misích“ byla zcela podružná. Naše odpovědnost za smrt statisíců lidí, za miliony běženců je proto i téměř zanedbatelná. Přesto existuje.

Státy, které v těchto válkách vedly boj, mají především povinnost pomáhat válečným uprchlíkům, nikoliv tedy my, mají povinnost ukončit války, pokud je dosud vedou, nastolit ve státech, které destruovaly, opět mírové podmínky a podílet se na jejich rekonstrukci a následně  též financovat návrat uprchlíků do jejich domovů.

Nejde přece nechat válčící státy pokračovat v jejich „misích“  a požadovat na dalších státech, které války nevedly nebo se jich zúčastnily jen symbolicky, aby důsledky těchto válek, včetně uprchlického břemene, nesly samy bez dalšího. Je proti lidskému rozumu, aby jedni vyráběli uprchlíky a další je přijímali a na své náklady se o ně starali, zvláště když nemají dost prostředků na základní péči o své vlastní sociálně potřebné. Je proti přirozenosti, aby uprchlíci v přijímajících státech žili lépe než statisíce občanů hostitelského státu. Nelze nám namluvit, že tomu tak má být.

Myslím si, že pan premiér Sobotka to vše ví, ale zřejmě mu nějaké důvody brání v tom, aby ukázal na původce neštěstí milionů migrantů a žádal  jako představitel českých občanů, aby státy-viníci se začaly chovat tak, jak to žádá mezinárodní právo a migranty přichylovaly do svého náručí.

Je nám velice líto, že pan ministerský předseda nemluví o našich chudých, že se nestará o jejich zabezpečení alespoň tak jako o migranty. Neměl by zapomínat, že v letošním roce jsou volby. A právě těch téměř 1,5 milionu našich sociálně potřebných občanů, které ve srovnání s uprchlíky tak zanedbává, může rozhodnout volby v jeho neprospěch. Bylo by nám to líto. Ale komu není rady, tomu není pomoci.

J. Skalský