Sobotka na návštěvě Bavorska

Když si podával ruku s Horstem Seehoferem, bavorským ministerským předsedou, a společensky se k sobě měli, dozvěděli jsme se z hlavních zpráv dne 10.3.2016 na ČT, že česko-bavorské vztahy jsou v současných letech nejlepší.

Tak jak pravdivé je to tvrzení? Stačí se podívat na 66. sjezd sudetoněmeckého kandsmanšaftu, který se konal v Augsburku. Jedním z řečníků na tomto sjezdu byl i H. Seehofer, který 24.5.2015 kromě dalšího řekl: 70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Následně bavorský ministerský předseda dodal, že čeští politici přijímají pravdu o vyhnání! A dochází k usmíření, důvěře, partnerství. Je pravděpodobné, že někteří čeští politici se dali na bavorskou víru a „přijímají pravdu o vyhnání“. Z hlediska historické pravdy je třeba zdůraznit, že taková pravda prostě neexistuje. Termín vyhnání je německé výmysl, který s mezinárodní terminologii, zvláště tou užívanou Spojenci v Postupimi, nemá nic společného.

Ale přímo k věci. Pan H. Seehofer nemluvil pravdu. Odsun nebyl žádnou brutální etnickou čistkou, ani vyhnáním. Při odsunu nedošlo k žádným zločinům proti lidskosti. Provedení odsunu vysoce pochvalně hodnotili americký a sovětský zástupce ve Spojenecké kontrolní radě.  

O tom blíže zpráva pplk. Š. Andrease: Ukončení odsunu Němců z Československa Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) °a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně…

 Vládní zmocněnec pro provádění odsunu Němců [pplk. Štěpán Andreas]*

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454 -1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké kontrolní radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas. Z publikace „Odsun Němců“, Praha 2001, vydala Společnost Edvarda Beneše, str. 118-120.

Hrúzná vize odsunu mnohých se nenaplnila. Např. W. Churchill, který předvídal, že odsun Němců bude krvavý, řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).

Dokonce i tzv. divoké odsuny, při nichž skutečně docházelo k excesům, nebylo se co divit, neboť ještě v posledních několika dnech války Němci prolili mnoho české krve, ve velké většině civilistů, domů se též vraceli naši lidé z koncentračních táborů, z gestapáckých mučíren, kde prožili peklo na zemi. Národ, který byl šest let dušen, strádal, jemuž Němci, za pomocí těch sudetských, vládli krvavou železnou pěstí, se teprve vzpamatovával ze vší té hrůzy a proto je pochopitelné, že den ze dne nešlo situaci změnit. Vždy v historii platila a bude platit vztah příčiny a následku. Za této celkové situace  došlo k lidským ztrátám. Tomu však bylo všude v Evropě, kde  okupované národy začaly Němce vyhánět ze svého území. Z těchto i dalších důvodů vzali Spojenci na Postupimské konferenci divoké odsuny na vědomí a tím je legalizovali. O tomto faktu píše i prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Pokud chtěl mluvit pan H. Seehofer o zločinech, tak mohl, ale především o těch německých. Stály život 360 000 našich lidí. Jen v době Květnového povstání od 1.5. do 9. 5. 1945 českého lidu Němci zavraždili nebo v bojích padlo asi 8000 Čechů. A to ještě válka pro nás dobře dopadla. Kdyby Němci zvítězili, český národ by měl být likvidovaný a naše území osídleno Němci. Pokud to pan bavorský premiér neví, jeho český host mu to mohl říci. Bohužel se tak nestalo.

Lze předpokládat, že o těchto „úletech“ H. Seehofera B. Sobotka v době mnichovské návštěvy věděl. Věděl, ale nedbal. Stejně tak Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Bavorský ministerský předseda je totiž ze své funkce i patronem tzv. sudetských Němců, kteří se stali čtvrtým bavorským kmenem. Každý bavorský ministerský předseda hájil zájmy sudetů. Vyžaduje to již dlouholetý patronát. Proto by bylo vhodné, kdyby některý český ústavní orgán informoval H. Seehofera o okupaci našich zemích Němci, o úloze sudetů a také i o době poválečné. Kdyby tak učinil někdo povolaný oficiálně, bylo by dnes již jasněji. Vzhledem k tomu, že jsme to od schwarzenbergovského ministerstva zahraničí nemohli očekávat, zbylo to na L. Zaorálka, ten zřejmě mluvil a mluví jako ryba,  je nestatečný, pokud ovšem, jak řekl Seehofer, nepřijal bavorskou „pravdu“ o vyhnání. Je pravděpodobné, že H. Seehofer, kdyby narazil na oprávněný český odpor, by nyní postupoval přijatelněji. A pokud ne, pak svrchovaný stát má na výběr z celé řady diplomatických prostředků.

Pohádkám o tom, že jsme si s Bavoráky nejbližší, u nás nikdo soudný ani nemůže věřit. Řada průzkumů, a to i těch novějších, zcela jednoznačně říká, že nám nejbližšími  jsou Slováci, nikoliv tedy Bavoři. O  nějaké zvláštní spojující pozitivní  úloze, kterou hrají sudeti a Němci v republice, mezi Bavorskem a ČR nikdo nic neví. Jen ti zasvěcení se snad domluvili, že to tak budou říkat, tvrdit  a basta! Média ochotně o tom budou referovat a další nepravdy nás budou otravovat. S trpkým úsměvem bereme na vědomí, ale také se značným nesouhlasem, jak se nám pan předseda naší vlády a někteří jeho ministři „pozemšťují“. Zastáváme stanovisko, že partnerem vlády ČR je vláda SRN. Spolkové země mají jen fragmentární svrchovanost, např. nemají ministerstvo zahraničí.

K Mgr. B. Sobotkovi bychom měli dodat ještě jednu informaci. Již několik měsíců v několika samostatných peticích mu klademe stále stejnou jednoduchou otázku: „Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“ Myslíte si, že nám po té době na několikrát vznesenou otázku odpověděl? Odpovědi jsme se dodnes nedočkali. Jsme však vytrvalí a uvedenou  otázku mu klademe dále. V petici ze dne 22. února 2016 jsme mu předmětnou otázku položili již popáté. Podle petičního zákona i podle Listiny základních práv a svobod Čl. 18 máme právo na odpověď. Tím, že na tuto otázku pan premiér neodpovídá nejen porušuje opakovaně a hrubě uvedené právní normy, Listina základních práv a svobod nadto je součástí ústavního pořádku ČR, ale dává i najevo, co u něj v praxi znamená zásada právního státu. Za této situace, když již předtím vyhlásil tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN, jenž znamená jasnou proněmeckou orientaci, o níž se však ve volebním programu ČSSD, pokud je nám známo, nemluvilo, máme pochopitelně podezření, jež vyplývá i z dalších skutečností, že provádí něco, co bychom mohli charakterizovat jako proněmecký obrat, novou zahraničně-politickou orientaci. Některé jeho skutky to nepřímo dokládají, rovněž tak počínání některých jeho ministrů.

Již před několika lety vyšel zajímavý článek. „Zahradil: Schwarzenberg si namlouvá socialistu Sobotku. Chce, abychom byli spolkovou zemí Německa“. Autorem je Lukáš Petřík. Text vyšel Na webu Euportal, 2.1.2012. Je též znám někdy z té doby i výrok dr. V. Špidly, který prohlásil, že by nebyl proti tomu, abychom se stali 17. zemí SRN. Ten pán je v současnosti šéfporadcem premiéra B. Sobotky. Jeho poradkyní je i paní Mgr. Blanka Mouralová, známá a osvědčená stoupenkyně sudetoněmecké věci. O nastupující sobotkovské vládě se  zmínil jeden z předáků landsmanšaftu, že začala tam, kde skončila ta nečasovská. A pak můžeme sledovat cesty do Bavor na vdolečky a mnohá vyjádření našich ministrů, z nichž některá svědčí, že v otázce vyhnání, a asi i v jiné, přešli na bavorskou víru. Možná, že máme velké oči. Ale lepší je se obávat a sledovat vývoj, než se tvářit, že se nic neděje nebo dokonce, že je vše v pořádku. Časem uvidíme. Nesmíme však dělat pštrosí politiku.     

Když německá strana nás hanobí ze zločinů proti lidskosti, někdy i těch genocidiích, a my mlčíme, pak samozřejmě nemůže jít o dobré vztahy. Jsou to vztahy založené na nepravdách, možná i lžích. Takové vztahy nemohou být dobré. Rozhodně však nemohou být  rovné. Přestaňme si konečně již lhát!

Ano, máme obavy z toho, kam nás B. Sobotka chce vést. Kroky jeho i některých ministrů vlády ČR  tyto obavy prohlubují. Nečinnost MZV ČR v tomto směru, která, jak jsme přesvědčeni, je v rozporu s jeho povinnostmi, nás uvádí v úžas. Proto nemůžeme mlčet. Přesto říkáme, že bychom byli velmi rádi, kdybychom se mýlili.

J. Kovář