Smíření - Češi jsou ochotni, ale jen když Němci přijmou poválečné uspořádání

Němci, kteří žili jako menšina v Československu (podobně jako v Polsku i jinde), byli z rozhodnutí vítězných mocností po 2. světové válce od nás (i z jiných zemí) odsunuti do své mateřské německé říše. Hlavním důvodem odsunu bylo vyloučit pro budoucnost zneužití menšin pro rozbíječské válečné cíle. Někteří odsunutí však odmítli spoluodpovědnost za rozbití Československa v letech 1938–39 i za válečné útrapy jeho obyvatel po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945.

Založili krajanské spolky a nadace a zkonstruovali ideologii nespravedlivě obviněných. Prožité dějiny přepisovali tak, že se sami ocitli v roli nikoli viníků, ale obětí, své viny horlivě popírali a zalhávali, své oběti naopak obviňovali. Žádali všemožné náhrady, právo na návrat a satisfakci.

Jejich propagační činnost v různé podobě, v různé rovině, v různém rozsahu a zaměření trvá již 70 let a nutí Čechy bránit se a vyvracet stále dokola opakované nepravdy kolem odsunu, kolem tzv. prezidentských dekretů a kolem údajných českých násilných protiněmeckých činů. Poslední akce, o které se začalo mluvit nedávno v Brně, je akce Smíření. Smíření Čechů s odsunutými Němci. Myslím, že v duchu našich národních dějin mohu prohlásit, že smíru a smíření si dovedeme vážit. Ale musí to být smíření spravedlivé, nesmí to být jen pěknější označení pro opuštění vlastního stanoviska a přijetí stanoviska druhé strany. Ano, Češi jsou ochotni se smířit, ale jen když Němci přijmou bez restrikcí stav, který byl po 2. světové válce vítěznými mocnostmi usnesen a uskutečněn. Stav odsunu, demilitarizace, denacifikace a demokratizace. Prezident Edvard Beneš, který všechny své síly věnoval za války obnově státu, zničeného německým fašismem, řekl tehdy, už je to dávno, na adresu odsunu: „Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou – až na dnešní bolest zapomeneme – se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého.“

Stanislava Kučerová, Slovanská vzájemnost, duben 2016, str. 7