V dubnu jsem si v tisku (Právo, 10.4.) přečetl úvahu o stále používaném výrazu „Sudety“. Souhlasím plně s autorem, že by se používat neměl. Téměř 70 let poválce se užívá označení části naší země, která nikdy neexistovala. Byl vytvořen uměle a zneužit Němci v pohraničí.
Zájemci o „sudetský“ problém se dozvědí, že poprvé s tímto slovem německý politik a nacionalista Franc Jesser. V létech 1902-3 debatoval s důvěrníkem Svazu Němců v Čechách Josefem Tschanem o pronikání Čechů do pohraničních oblastí u nás. Shodli se, že by se měl najít, stanovit jeden výraz pro Němce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Právě Tschan uvedl, že Němci v alpských zemích mají svůj název – Alpendeutschen. Hodilo by se, jestliže pohoří u nás je v geologii označeno jako sudetské, použít tohoto slova. Z dávné historie je znám název pohoří „divokých prasat“ – sudeteyle. Pojem - sudetský – se však do doby vzniku Československa neprosadil. Až poté jej Němci u nás začali užívat. V té době již brojili proti republice, jak mohli. Jejich pokusy s provinciemi nevyšly. Stali se v ČSR pouze jednou z menšin. Své vládnoucí postavení v bývalé rakouské monarchii ztratili.
Když se dostal Henlein do čela příhraničních Němců, termín „Sudety“ a jeho odvozeniny se již užívaly. Staly se běžným výrazem. A v současné době v médiích i jinak nás zcela zahlcuje. Přitom jde o patvar, vyhovující jen zájmům landsmanšaftu. Sám jsem už před časem s tím skoncoval, používám termín odsunutí Němci, bývalí spoluobčané, pohraničí.
Ohlédneme-li se, přežívá u nás i další slovo – fašista a jeho odvozeniny. Přitom u nás fašisté, pomineme-li hlouček kolem Gajdy a jemu podobných, v tom skutečném slova smyslu, neexistovali. Vojáci při zteči volali o fašistech. Prý i ten, co vztyčoval vlajku nad Reichstagem, to vše lze pochopit. Ale od Mussoliniho falangy a italských fašistů se nacisté hodně lišili. Slovo fašista je u nás také zažité. Když jsem chtěl, aby se toto slovo neobjevilo na pamětní desce, musel jsem tvrdě bojovat. Obhájil jsem své stanovisko, ale oponenti i po schůzi, už na ulici, stejně volali – „a byli tady fašisté!“
Je třeba na sobě zapracovat a vyvarovat se obou oněch slůvek.
Odsunutí Němci brzy ve své nové vlasti – v Německu, kam tak v době první republiky chtěli, zdědili z henleinismu mnohé, především však označení sudetský Němec. Když srovnáte požadavky těch dnešních odsunutých Němců s programovými cíli Henleina a jeho nacistické Sudetendeutsche Partei, můžete dojít k zajímavým závěrům. V řadě bodů se oba programy shodují nebo jsou si velmi blízké. I proto dr. E. Hahnová mluví o nich jako o nositelích henleinovských tradic. A ona dobře ví, proč. Několik let totiž spolupracovala s nimi v různých institucích, jak se v Německu říká, sudetoněmeckých.
Odsunutí Němci mají svou organizaci propracovanou. Organizují se podle bydliště v původní vlasti i podle současného bydliště. Svoje uskupení má mládež. Existuje i Pracovní kruh žen. Důležitá jsou jejich názorová společenství, základní složky landsmanšaftu – Witikobund, Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde. Společenství evangelických sudetských Němců však ztratilo svůj význam.
Nedlouho po listopadu 1989 se část německé menšiny u nás zorganizovala ve Svazy Němců a tyto pak se prohlásily za součást sudetoněmeckého kmene. Ještě však léta existoval Kulturní svaz čs. občanů německé národnosti, jehož členové takové sjednocení považovali za zradu. Jeho funkcionáři dokonce mluvili o nové páté koloně u nás. Ty doby jsou však již pryč. Nová předsedkyně Kulturního svazu, Irena Nováková, postupně fakticky přivedla i jeho členy do společného kmenového ovčína. O to se zasloužila, i když stále Kulturní svaz existuje.
Ale abychom nezapomněli na členy landsmanšaftu u nás. Ve Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG), která je dceřinou organizací mnichovské Ackerman-Gemeinde, je řada katolických kněží v čele s kardinálem Dominikem Dukou. Pak kardinál Vlk je čestným členem SAG. Předsedou SAG je Daniel Hermann, ministr kultury vlády ČR, který je též význačným funkcionářem KDU-ČSL, jež s landsmanšaftem i jejím „velvyslanectvím“ v Praze již léta spolupracuje. Pavel Bělobrádek, předseda uvedené strany, je místopředsedou vlády. Nedávno společně s Hermanem jednal s představiteli landsmanšaftu, které pozvali na půdu sněmovny. Vedoucím poradcem Hermana je ing. J. Talíř, současný místopředseda SAG. Kontakty s landsmanšaftem již delší dobu udržuje i Pavel Svoboda, současný lídr „křesťanské“ strany pro volby do EP.
Ale ani sociální demokracie není prostá příznivců landsmanšaftu. Např. paní M. Marková – Tominová, ministryně práce a sociálních věcí, byla již na nejednom sjezdu landsmanšaftu. Dokonce kritizovala ČT, že o landsmanšaftu málo informuje. B. Posselt na jednom sjezdu jí jmenovitě poděkoval, že nenapadla řečnivého P. Nečase, dřívějšího premiéra vády ČR, za jeho lokajsko podbízivý projev z února 2013. Šéf poradce pána B. Sobotky, se kdysi „proslavil“ výrokem, že ČR by se mohla stát 17. zemí SRN. V současnosti se stranickým kolegou Roučkem jezdí na akce Seliger-Gemeinde, jež je sociálnědemokratickou složkou landsmanšaftu. Snad si mnozí z nás pamatují, jak Rouček, evroposlanec, se omluvil odsunutým Němcům z Československa. Bránil se, že tito lidé byli tehdy dětmi, že se ničím neprovinili. Měl pravdu, ale zapomněl, že dnes jsou postaršími lidmi, jímž mnohým protičeské útoky jsou, a ani nyní snad nepřestřelíme, vlastní.
Babišova strana má také svého „kostlivce“ ve skříni. Nedávno si paní ministryně spravedlnosti, prof. JUDr. Helena Válková, CSc., trvale bytem v Pasově, vzpomněla na své německé kořeny, a k našemu údivu prohlásila, že nám, Čechům, za protektorátu, se až tak moc nestalo. Těch 360.000 obětí německé hrůzovlády ve svých hrobech, kde spí svůj věčný sen, se snad zděšením obracelo v hrobech, když my, živý, jsme tento skandál tak lehce přešli. Pan A. Babiš jen odtušil, že paní Válková není členkou jeho strany.
O TOP09 se nezmiňuji, není ve vládě. Ale v blízkých vztazích s landsmanšatem, jí může konkurovat snad jen KDU-ČSL.
Toť skutečně neradostný vzhled s českého hlediska na naši politickou scénu. Změní se k lepšímu? Pokud budeme jako ryby, těžko. Nezapomeňte, že v blízkých volbách do EU můžete svými hlasy „odměnit“ strany, které dostatečně nehájí naše zájmy.
J. Sedlák
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz