Pepe Escobar
Ze všeho nejdříve skoncujme se všemi mýty. Severoatlantická smluvní organizace není nic než Rada bezpečnosti Impéria chaosu.
Netřeba, abyste byli neo-Foucaultové, co ve všem vidí praktiky z Orwellova panoptika, abyste obdivovali ten hyper-demokratický „kruh oceli“, který prochází všemi běžnými cestami, parky a dokonce se uzavírá i kolem hradeb hradu, aby v Newportu ve Walesu „ochránil“ ty tucty hlav států NATO a ministrů, plus těch 10 000 lidí najatých k podpoře a 2 000 žurnalistů před reálným světem a vším dalším.
NATO summit ve Walesu poskytuje rovněž jeho odcházejícímu generálnímu tajemníkovi Andersi „Fogh of War“ Rasmussenovi šanci předvést se s celým repertoárem útoků válečného psa. Je to jako kdyby byl na zkušebním výstupu pro hlavní roli v remaku epického filmu Tima Burtona Mars útočí!
Poznámka pro české čtenáře: „Fogh of War“ doslova „Mlha války“ je termín, který razil zejména klasický teoretik války Clausewitz pro stav zoufale nedostatečné informovanosti účastníků bojů o skutečné situaci na válčišti během válečné vřavy. V moderní době se tohoto výrazu někdy používá i pro mlžení kolem války v rámci válečné propagandy.
Ten Fogh of War (Mlha války) je tam všude, když se mluví o „předsunutých zásobovacích pozicích a vybavení“ jako o eufemismech pro zbraně; o posílení základen a ústředí v hostitelských zemích; a podbízí se tam „předsunuté“ síly rychlé reakce o síle 10 000 vojáků k reakci na ruskou „agresi“, které by byly nasaditelné nanejvýš do pěti dnů.
Mezi tím mimořádně zasloužilý mediokrat odcházející předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso vyzradil, že mu ruský president, když spolu minulý týden telefonicky mluvili, řekl, že kdyby chtěl, tak by mohl být v Kyjevě za čtrnáct dnů.
No, Putin by mohl. Kdyby chtěl. On ale nechce. Na čem ale záleží, to řekl státní televizi Rossiya; a to je, že Kyjev by měl prosazovat žádné strany nevylučující rozhovory o budoucím statutu Východní Ukrajiny. A opět to Západ překrucuje, že prosazuje zrození Novorossijského státu. Zde to Saker podrobně analyzuje s rozvádění, co Rusko opravdu chce, a co opravdu chtějí Novorossijci.
S tím, jak se dá čekat, že to litevská presidentka Dalia Grybaskaite bude překrucovat, že Rusko je „ve válce s Evropou,“ a britský ministerský předseda David Cameron bude, co jiného se od něj dá čekat, evokovat Mnichov 1938, při němž Chamberlain usmiřoval Hitlera, tak bude mít Mlha války (Fogh of War) všechnu munici, kterou potřebuje, aby protlačil svá Einsatzgruppen (síly rychlé reakce). Cynici jsou omluveni, pokud si myslí, že předsunutými silami NATO jsou ve skutečnosti ti křupani Kalify z IS, co rozpoutávají peklo v „Syráku“.
V těchto dnech se ale válečné štvaní v krizí zachvácené EU tak snadno nevnucuje. Ne jen Německo, ale i Francie, Itálie, Španělsko, Rumunsko, Maďarsko a dokonce i Polsko vyjádřily tak, či onak „zdráhavost“ s podporou NATO strategie „robustnější“ přítomnosti ve východní Evropě a v Pobaltí. Navíc Impérium chaosu a jeho britský junior partner ve „speciálních vztazích“ chtějí, aby všichni vysypali více penízků (nejméně 2% HDP). A to i přes skutečnost, že EU se potýká s ne méně než už třetí recesí za pět let.
Souhrnně řečeno na Východní frontě NATO už nebude žádná výměnná rotace sil. Právně tohle uspořádání nelze definovat jako „trvalé“, protože to by šlo proti paktu NATO-Rusko z roku 1997. Ale trvalé bude. To se vztahuje na Štětín v Polsku u Baltického moře a ty tzv. mnohonárodní Jednotky severovýchod – pozemní vzdušné i námořní. Estonsko a Litvu se vší účelností vyhlásili za „příští Putinovy cíle“. A jejich obrana před „ruskou agresí“ je nová červená linie NATO.
Navíc i Finsko a Švédsko mohou podepsat dohody Hostitelských národů NATO. Což znamená, že síly NATO mohou v budoucnu do jisté míry používat švédské a finské území pro to, co se mlhavě nazývá „operacemi.“ Přinejmenším by nasazení cizích vojsk ale pořád ještě potřebovalo schválení parlamentu – a Švédové a Finové budou zákonitě zdvihat obočí.
Pro vás, kámoši, žádná R2P (odpovědnost k ochraně)
Ani přes všechnu tu hysterii Útočícího Marsu nebude NATO ve svém rozpisu ve Walesu nijak do hloubky diskutovat o Ukrajině – nebo o žádné nadcházející R2P („odpovědnost k ochraně“) pro Ukrajinu před remixem „Říše zla“ (opsané od Ronnieho Reagana). Dojde ale k „vojenským konzultacím“ a k nasypání trochy peněz pro kyjevská vojska – kvůli němuž je tento bankrotovaný kolektiv tak zachmuřený, když je federalistické/separatistické síly na Východní Ukrajině vykopaly úplně stejně, jako NATO vykopala z Afghánistánu ta banda Paštúnů s kalašnikovi.
Mimochodem těch posledních US$1,4 miliardy, co Mezinárodní měnový fond Ukrajině nasypal – ty žraločí úroky udeří až o dost později – ten už bankrotovaný Kyjev použil převážně na zaplacení hromádky tanků T-72 nakoupených z Maďarska. Peníze za nic, tanky volně.
Je nutno zdůraznit, že Ukrajina není členem NATO. Technicky každý byrokrat NATO v Bruselu přizná, že kandidátská země musí požádat o členství. A země z regionů zabředlých do mezinárodních sporů nejsou přijatelné. Takže o Ukrajině by se mohlo uvažovat jedině, kdyby se Kyjev vzdal Krymu. K tomu ale nedojde.
Ale hra Washingtonu posedlého anexí Ukrajiny do NATO poběží dál (mimochodem co se týče přistoupení, pronese Evropská unie rozhodné „ne“). Odcházející ministerský předseda „Jac“ Jaceňjuk stejně jako president Porošenko zoufale touží po intervenci NATO, nebo alespoň po tom, aby byla Ukrajina přijata jako nějaký druh privilegovaného spojence. Jac to monumentální rozhodnutí očekává „od svých Západních partnerů na tomto summitu.“ Ale marně.
NATO ale na Ukrajině už tak nějak je. Kybernetické centrum NATO je v Kyjevě už od března a operuje v budově Národně bezpečnostní a obranné rady. Stejné je to i s bandou těch byrokratů NATO, kteří ve skutečnosti na Ukrajině určují agendu zpráv – a non-stop démonizace všeho ruského.
Na Ukrajině je teď všechno o Německu. Berlín chce politické řešení. A to rychle. Berlín chce, aby přes Ukrajinu zase tekl ruský plyn. A to rychle. Berlín nechce ve Východní Evropě US protiraketovou obranu – ať si Baltické státy skučí, jak chtějí. A proto poslední Porošenkova hysterie „Invazi! Invazi! Invazi!“ není nic než čiré zoufalství ubohoučkého, zbankrotovaného vazala Impéria chaosu. To samozřejmě nezabrání Fogh of War (Mlhošovi války) – který dostal svůj job u NATO, protože byl nadšeným roztleskávačem znásilnění Iráku – aby i on nepokračoval v křiku „Invazi!“ dokud se všichni dánští retrívři nevrátí otráveně domů.
Skutečná dohoda
A pak je tu poslední historie NATO. Potupná porážka v Afghánistánu. „Humanitární“ bombardování, které kdysi stabilní Libyi srazilo mezi ubohé zhroucené státy uvržené do naprosté anarchie s řádícími rozběsněnými milicemi. Což není zrovna neposkvrněné Public Relation pro budoucnost NATO jako montážní linku na sestavování koalic s globálním „posláním“, schopnou spouštět expediční války všude po světě s vytvářením zdání vojenského a politického konsensu sjednoceného – čím jiným – než doktrínou Impéria chaosu: „strategickým konceptem“ NATO schváleným v roce 2010 na Lisabonském summitu. (Viz US dětičky v NATO cukrárně, Asia Times Online, 25. listopadu 2010.)
Od těch časů hurá vřed „Vidláka“ Clintona; přes éru propagandy Dubya filmů „preventivních“ úderů (Bushe) až po současnou demenci R2P Obamových válečných gorgon Medúz (Rice, Power, Hillary), Pentagon sní o NATO jako o globálním Robocopovi dominujícím ve všech z hlediska bezpečnosti ztělesňovaných rolích OSN a EU. To ale nemá nic společného s původní kolektivní obranou signatářů NATO proti možným územním útokům. Jo, bohužel; zapomněli jsme na ty útoky oněmi (neexistujícími) jadernými zbraněmi vysílanými zlým Íránem.
Z ukrajinského bojiště přinejmenším vzešla jedna dobrá věc, tahle aliance se tam ukázal nahá. To, co pro Pentagon dominuje nad celým zbytkem spektra jeho snah, je cosi, co se ve skutečnosti dělo od pádu Sovětského svazu; tj. neomezená expanze NATO co nejblíž k nejzápadnějším hranicím Ruska.
Skutečným shromážděním, kde se v září něco dohodne, nebude to shromáždění NATO, nýbrž summit SCO (Šanghajské organizace pro spolupráci). Tam očekávejte ten příslovečný tektonický posuv geopolitických desek na nadcházejícím shromáždění Shangai Cooperation Organization – posun s tak dalekým dosahem, jako když Otomanské impérium utrpělo v roce 1683 porážku před branami Vídně. Z iniciativy Ruska budou na summitu SCO přizvány Indie, Pákistán, Írán a Mongolsko, aby se staly trvalými členy. A zase jednou jsou nakresleny bitevní linie. NATO versus SCO, NATO versus BRICS. NATO versus Globální Jih. Tudíž stejně jako Mars, NATO útočí!
Překlad: Miroslav Pavlíček, AC24.cz
Zdroj: globalresearch.ca
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz