Seehofer a Sobotka demonstrovali jednotu,

ale jakou?

Pro nás platí hodnocení odsunu Němců z Československa   Spojeneckou kontrolní radou z r. 1946 a ne  osočování  nás ze zločinů H. Seehoferem a B. Posseltem z r. 2015

Seehofer v průběhu návštěvy B. Sobotky řekl, že bavorsko-české vztahy se "vyvinuly v opravdové přátelství". Staly se "naprosto přirozenými".  Sobotka pak  ocenil intenzitu vzájemných vztahů.

Otázkou však je, zda Sobotka řekl  Seehoferovi, že by se měl ve svých projevech, které přednášel pouze před několika měsíci, mírnit, případně na něm též požadovat, aby se omluvil za to, co řekl na sjezdu v Augsburku.

Pokud ne a pokud se pan H. Seehofer neomluví za níže uvedené věty,  pak slova o jednotě  s přátelství jsou pohádkami.

Co vlastně Horst Seehofer na 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se konal v květnu 2015, řekl:

70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden....

Takto tedy hodnotil pan H. Seehofer odsun Němců z Československa po druhé světová válce. Odsun však hodnotili na jeho samém závěru i představitelé Spojenců. Americký a ruský zástupce ve Spojenecké kontrolní radě, která sledovala vše, co s odsunem souviselo, dokonce vydávala pro jeho průběh závazné pokyny, Československo přímo pochválili za příkladné provedení odsunu.

O všem podrobně se zmiňuje  Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946.

Ve dnech 16.-18. X. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlajtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

V zásadě bylo dohodnuto toto:

          1) Pokud jde o transfer do ruského pásma, byl již v podstatě ukončen 19. září 1946, kdy převzaly Sověty poslední transporty. Zbytek stanovené kvóty - asi 20 000 osob - bude odsunut v době od 5.-15. října. Ruští činitelé poděkovali za vzorné vybavování transportů a přesné a bezvadné dodržování podmínek, které jim umožnilo zvládnutí obtížného úkolu.

       2) Američané budou přijímati až do 31. října 1946 jako dosud po 4 vlacích denně. Po tomto dni sníží počet vlaků na 3-4 týdně, aby mohl zbytek k odsunu určených Němců být plynule odsunut. Toto řešení je pro nás velmi výhodné a poskytuje záruku, že nepatrný počet Němců, který po 31. říjnu 1946 dosud zůstane v Československu bude bez obtíží odsunut. Rovněž celá řada dílčích otázek technických byla v ovzduší velmi přátelském a srdečném dohodnuta k naší plné spokojenosti. Se zřetelem k těmto skutečnostem můžeme počítati s tím, že odsun Němců z republiky bude skutečně ke dni 28. října 1946 v podstatě ukončen.

Vládní zmocněnec pro provádění odsunu Němců

                                                                                             [pplk. Štěpán Andreas]*

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454 -1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

Na základě usnesení československé vlády ze 14. října 1946 byli pozváni do Prahy k oficiálnímu ukončení odsunu sovětští a američtí činitelé řídící odsun. Ve dnech 14.-18. prosince přijela delegace amerických důstojníků (5 z Mnichova a 9 z Berlína) v čele s gen. mjr. Keatingem, zástupcem gen. Claye ve Spojenecké Kontrolní Radě. Slavnostní zasedání vyvrcholilo přijetím delegace prezidentem Benešem, který hosty dekoroval československým řádem Bílého lva. AMZV, Německo 1945 -1950, k. 14,  o 9, č. 247387/1946.

Edvard Beneš – Odsun Němců a dokumenty, vydala Společnost Edvarda Beneše, Knižnice SEB, Praha 2011, str.71-73

Pro nás platí  slova Spojenců, představitelů Spojenecké kontrolní rady, o uznání a nejvyšší chvále  ne urážky pana Seehofera  o tom, že jsme se dopustili v průběhu odsunu Němců z republiky zločinů  proti lidskosti. Na témže sjezdu označoval i B. Posselt provedení odsunu za zločin. Jak může pak upřímně mluvit o smíření? Jak se můžeme potom smiřovat?  Jsou sobotkovci s námi na jedné lodi nebo úplně na jiné?

Je možné,i když málo pravděpodobné, že bavorský premiér o tom ani neví. Pokud tomu tak je, pak by jej Sobotka mohl obohatit o nějaké vědomosti z doby odsunu německého obyvatelstva z ČSR. Pakliže toto B. Sobotka neučinil, pak je to k pláči. A tak vypadají slova o bavorsko-české jednotě a přátelství v praxi, jsou k pláči, z české strany.  Pakliže se premiér ČR, B. Sobotka, bojí H. Seehoferovi říci pravdu do očí, pak alespoň MZV ČR mělo odeslat MZV SRN, tedy nikoliv ministerstvu zahraničních věcí Bavorska, to ministra zahraničí nemá, nótu nebo memorandum o otázkách odsunu Němců a věci přivést na správnou míru, do souladu s historickou pravdou. Ale otázkou též je, zda i náš ministr L. Zaorálek též není zajíc. Ano, víme, že má  více podob. Směrem na východ někdy vystupuje jak lev, ve vztahu k Německu pak jak mírný beránek, který se někdy neodváží ani zabečet, pokud to není ve scénáři. Pakliže se naši sobotkovci ve vztahu k Německu, zvláště pak k Bavorsku, nevzmuží a budou stejným způsobem pokračovat v tzv. strategickém dialogu česko-německém, můžou počítat s tím, že naši voliči se jím po slovensku poděkují. Pak nastane okamžik pravdy

Dr. O. Tuleškov

.