Dušan Streit, publikováno v euportál, 1.10.2010
Rozhřešení ve sporu Klause se Schwarzenbergem přijde. Schwarzenberg se nevyhne odpovědnosti, pokud neprosadí, že česká výjimka z Lisabonské smlouvy bude uvedena v život.
Pokud ji nebude hájit do roztrhání těla, nejen dá za pravdu prezidentu Klausovi, ale de facto spáchá vlastizradu. Zároveň by porušil loajalitu a subordinaci, protože hlavou státu a jeho exekutivních orgánů je prezident. Chcete-li, porušil by i šlechtickou čest, i když já ty rodové konsekvence nemám rád a považuji je již od první republiky za nezákonné.
Není náhodou, že s blížícím se přístupem Chorvatska do Evropské unie se začíná vést kampaň zpochybňující českou výjimku, která je jen jakousi méně podařenou obdobou té irské. Jenže Irové to mají zajištěné smluvně, my jen formou příslibu.
Také EU teď bude muset odkrýt karty, jak je ochotna plnit své dohody vůči malým členům. Někteří právníci již zahájili torpédování této formy řešení. Signifikantní je, že před podpisem „Lisabonu“, který by prezident Klaus bez výjimky prostě nepodepsal, mlčeli. Nejhorší je, že pátá kolona existuje i uvnitř České republiky, která bude vytvářet atmosféru proti výjimce. Nedivil bych se, kdyby se rekrutovala z havloidních kruhů.
Prezident Klaus nevěří, že se může spolehnout na svého ministra zahraničí. To je vážné, ale realita to prostě buď potvrdí, nebo vyvrátí. Pak obrana Schwarzenberga, že prezident je pod vlivem komunistického předsudku vůči šlechtě, je irelevantní. Hin sa hukáže.
Já bych za ministra zahraničí, který urychloval uznání Kosova a paktoval se s válečným zločincem, mafiánem a narkobaronem Thacim, také nedal ani zlámanou grešli.
Karel Schwarzenberg
Politický životopis
I při vědomí, že Kalouskův temný životopis by mohl kdokoliv znovu proti němu vyhrabat, dosadil si do předsednického křesla dalšího, „nejlepšího polistopadového ministra“, tentokrát resortu zahraničních věcí, Schwarzenberga. Coby Kalouskova loutka zatím zafungoval spolehlivě .
Veřejnost a média jsou uhranuta obrazem Knížete, který je pro ni zárukou mravnosti a čistoty. Je tomu ovšem opravdu tak? Jak často se například zmiňují fakta uvedená v knize Bouře amerického spisovatele Paula Polanského? Ten uvádí, že když bylo koncem roku 1939 živelnou pohromou téměř zničeno celé Schwarzenbergovo panství, najal si přes protektorátní úřady velmi, ale velmi levnou pracovní sílu. Tu tvořili vězni z pracovního tábora v Letech u Písku, který byl založen právě s cílem pomoci Schwarzenbergovi uklidit jeho panství. Původně byli do tábora deportováni slovenští dělníci, poté řadoví dělníci, tuláci a nakonec Romové. Karel Schwarzenberg by na tuto otázku historie své rodiny měl odpovědět, zvláště pokud kritizuje francouzského prezidenta Sarkozyho za jeho deportační politiku vůči Romům z Východní Evropy. Ostatně sám ve Francii prohlásil, že “jako malý kluk bydlel poblíž tábora v Letech”, pročež je na otázku deportací Romů citlivý! Karel Schwarznebrg, přijal-li majetek svého rodu, měl by se vyrovanat I s tím, že mu na něm pracovali vězni z koncentračního tábora!
Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg se po listopadu řítí domů a začíná pracovat jako jeden z nejbližších Havlových spolupracovníků. Soustředí se však především na restituce svého majetku. Je schopen všeho, jen aby ho mohl získat zpět (bez něho by byl asi úplný žebrák). Snaží se ho získat různými fintami. Třebaže se v 60. letech kooptoval do tzv. hlubocké schwarzenbergovské rodové větve, čímž se mu v Rakousku podařilo výhodně dědit, v Čechách po roce 1989 se náhle začíná hlásit ke své původní, tzv. krumlovské větvi. Miliardové restituce jej zkrátka lákaly, pročež je známo, že onen údajně ,,ukradený“ majetek byl ve skutečnosti zabaven ještě před únorem 48 zvláštním zákonem Národního shromáždění č. 143/1947 Sb. užívaným proti kolaborantům.To Schwarzenberga pochopitelně nezajímalo. Podle platného českého práva sice neměl nárok, ale celá záležitost se vyřešila tak, že se nakonec začalo postupovat podle práva rakouského. A bylo vymalováno.
Schwarzenberg se stejně jako Kalousek v divokém kapitalismu dobře zabydlel. Velmi komickou, či spíše tragikomickou, se stala jeho restituce Tesly Blatné v Bohunicích. Zde bývala cihelna, která kdysi patřila jeho otci. Schwarzenberg restitucí pověřil advokátku Dvorskou, která však ve spojením s jedním dalším advokátem nakonec z restituce učinila privatizaci. Schwarzenberg dal pak od podniku ruce pryč, neboť, jak doslova prohlásil, “proč mám najednou začít dělat nějakou elektroniku, o níž toho vím, s odpuštěním, hovno“? A s odpuštěním na hovno to pak začalo být s do té doby slušně fungujícím podnikem…
Pozoruhodná byla také privatizace Becherovky, ve které Schwarzenberg získal svůj podíl. O privatizaci v Klausově vládě rozhodl hlas ministra Rumla (Schwarzenbergova kamaráda z klanu Pravdy a Lásky), který své hlasování zdůvodnil úžasnými slovy, že Becherovku bylo třeba privatizovat, ,,protože je to státní“. A jak přestala být státní, s někdejší chloubou naší země to především na domácích trzích začalo být horší a horší.
Pozoruhodným případem byla též Nadace Bohemiae, kterou Schwarzenberg v roce 1992 založil a stal se jejím šéfem. Mezi členstvem zde působil jeden pravicový politik či ekonom za druhým – Dlouhý, Salzmann, Zieleniec, Švejnar. Již rok po svém vzniku však nadace přestala platit daně, její daňové nedoplatky se vyšplhaly až na 3 miliony korun.
O tom, jak slušný a mravní podnikatel Schwarzenberg byl, vypovídá jeho otevřené přiznání médiím z roku 2006, jak se jednou podvolil přijetí úplatku.
Do politiky se snažil Schwarzenberg štrachat delší dobu, vždy však s mizivým úspěchem. Zapojoval se také do různých havlovských ,,politicko-nepolitických“ iniciativ, jako byla Dřevíčská výzva nebo Impuls 99 (všechny skončily krachem). V pokusech o průnik do politiky uspěl teprve až v senátních volbách roku 2004, kdy kandidoval za dvě politické mrtvoly – Unii svobody a ODA, ve které byl ostatně ještě donedávna členem. V senátu nijak nezazářil (konečně jako každý zastupitel této zbytečné instituce), není divu, že jeho mocenské choutky mířily výš – a to až do vlády. Nejprve byl tento češtinu neustále komolící huhňa doporučen naší havlovskou kulturní frontou na křeslo ministra kultury (na což se zapomíná), nakonec se ale v lednu 2007 stává ministrem zahraničí v Topolánkově vládě, a to nominován za ,,Stranu zelených“.
Velice trapnou záležitostí se stala Schwarzenbergova vládní koexistence s manufakturou na skandály Čunkem. Poté, co byl justiční mafií Čunkův případ zameten pod koberec, začal Schwarzenberg hrát divadélko a několikrát i vyhrožoval odchodem z vlády. Nakonec si na Čunka najal americkou detektivní firmu Kroll, která suma sumárum zjistila, že Čunek sice stát okrádal, ale i jinak než na sociálních dávkách, z čehož Schwarzenberg získal dojem, že vše je O.K. a v Černínském paláci zůstal chrnět dál.
Po spravedlivém letošním debaklu Bursíkových zelených v eurovolbách se Schwarzenberg na stranu, která jej vynesla do ministerského křesla, prostě vykašlal a rozhodl se tak spojit se šibalským Kalouskem. A to i přesto, že Schwarzenberg coby představitel Pravdy a Lásky měl dříve ke Kalouskovi, jenž v Lidové straně propagoval pravičácký proklausovský kurz, poměrně daleko. Oba však zjistili, že jsou v podstatě dvěmi stranami téže mince, zároveň by bylo pro ně opustit politiku obrovsky bolestné… A tak je máme na scéně znovu.
Kauza Becherovka
Likér skutečně hořký
Každý ví, že premiér Miloš Zeman má slabost pro bylinný likér Becherovka, někdy označovaný za 14. léčivý karlovarský pramen. Méně se už ví, že předseda vlády zaujímá velmi rozhodný postoj v současném sporu o jeho privatizaci.
Kdo už to zapomněl, tomu můžeme připomenout, že se Becherovka privatizovala dne 3. září roku 1997. Tehdy vláda rozhodla o prodeji 89 % Karlovarské Becherovky ve prospěch společnosti Value Bill s.r.o. za 1, 997 miliardy korun. Ke všeobecnému překvapení padlo toto rozhodnutí o krátké přestávce jednání Poslanecké sněmovny.
Překvapivý byl i vítěz. Firma Value Bill totiž nesplňovala ani jednu z podmínek výběrového řízení. Naopak, ze sedmi soutěžích předložila nejslabší podnikatelský záměr a nenabídla ani nejvyšší cenu. Firmu Value Bill vybrali ministři ODA a KDU-ČSL, k nimž se připojil ještě Jan Ruml, nyní senátor Unie svobody, ale tehdy ještě ministr vnitra za ODS.
Zbývající ministři ODS hlasovali pro firmu Stock, jež nabízela nejvyšší cenu, ale jejich protest prý zazněl jen tak polohlasně.
Někteří politici tvrdí, že tehdy byl vlastně položen základ dnešní čtyřkoalice, uvedl teď deník Právo.
Jak napsal před čtyřmi lety týdeník Týden, nelze při hodnocení tehdejšího vládního rozhodnutí pominout úzkou vazbu lidí z Value Bill na ODA a fakt, že Josef Lux měl podle poslance ČSSD Michala Kuneše v parlamentu prohlásit, že sám stál u zrodu firmy Value Bill.
Ta se později přejmenovala na Salb. Mezi akcionáře patřil bývalý kancléř prezidenta Václava Havla Karel Schwarzenberg, který vlastnil 20 % akcií a společnost Patria Finance se 40 % akci.
Dodejme, že tato firma byla spojená s majiteli ČSOB, která loni získala IPB. A konečně třetím akcionářem byl francouzský lihovarnický a vinařský koncern Pernod Ricard rovněž se 40 procenty. V minulých týdnech prodali Schwarzenberg i Patria Finance své podíly v Salbu třetímu akcionáři, tedy francouzskému koncernu. V lednu roku 1998 se Salb ujal vlády v Becherovce, přebral prvních 34 procent akcií za zhruba 700 milionů korun a na dalších 17 procent získal akcionářská práva. Podle smlouvy začal zvyšovat produkci, ale zisk začal klesat. Začátkem letošního roku vyzval stát majitele Karlovarské Becherovky, aby podle dohody koupil zbylý podíl ve firmě za 1,3 miliardy korun. Začalo se jednat, ale Salb váhal a kladl si podmínku -- zbytek sice koupí, ale jen za předpokladu státní garance ve známkoprávním sporu. Podnikatel Zdeněk Hoffmann si totiž dělá vlastnické nároky na práva k Becherovce. Kdyby vyhrál, měl by stát zaplatit ztráty za vlastníka Becherovky.
Tento bod však původní smlouva neobsahovala a tak se vláda rozhodla jednání přerušit a dokonce října připravit nový způsob privatizace. Pernod dostal nakonec strach a prohlásil, že chce Becherovku i bez záruk. Premiér Zeman se nechce nechat vydírat a podle něj by bylo nejrozumnějším řešením vypsání nové soutěže na prodej státního podílu. Tomu ovšem nejsou nakloněni všichni ministři či pracovníci ministerstva financí a Fondu národního majetku.
Jednak nechtějí vyvolat mezinárodní arbitráž a jednak si uvědomují, že by nebylo snadné najít vážného zájemce o likérku, v níž by blokovací podíl vlastnila jiná firma, zřejmě konkurence.
Aby byl případ ještě zamotanější, začal se Západočeský úřad vyšetřování v Plzni zajímat o šéfy Becherovky. Podle Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti zřejmě nedodrželi všechny podmínky privatizační smlouvy.
Podle novinových zpráv prý získala policie informace o tom, že Becherovka nebyla schopna prodat zvýšené množství vyrobeného likéru a proto jej za nestandardních podmínek prodala na sklad. Objevily se i dohady o neplacení daní či neúměrných výdajích na reklamu. Všechna obvinění vedení Karlovarské Becherovky odmítá. A korunu všemu nasadila zpráva Hospodářských novin z obvykle dobře informovaných zdrojů, že Pernod Ricard zaplatil státu onu slibovanou částku -- 1, 324 miliardy korun za zbývající podíl v likérce Jan Becher -- Karlovarská Becherovka. I kdyby to byla pravda, na věci to nic nemění. Platí vládní usnesení, že obchod je přerušen a ministři financí a zemědělství připraví nový privatizační projekt. Konec října má přinést rozuzlení celého případu.
(http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/15956_11_0_0.htm
Proslulá karlovarská likérka prožívá krizi v režii privatizátorů
Existence společnosti Jan Becher -- Karlovarská Becherovka, a.s. (JBKB), světově proslulé výrobou bylinného likéru, je v nebezpečí. Firma patří státu a spravuje ji minoritní vlastník SALB, s. r. o., který rozhodnutím vlády ČR č. 538 ze 3. září 1997 vyhrál výběrové řízení. Jak už deník Super informoval 31. května, šetří policie podezřelé okolnosti, které nasvědčují tomu, že je Becherovka možná tunelována a SALB neplní podmínky, které mu vláda uložila. SALB však tvrdí, že podmínky splnil a hlásí se o nárok odkoupit od Fondu národního majetku (FNM) zbývajících 59 % akcií. V první části privatizace získal 30 % a pověření k výkonu akcionářských práv na dalších 21 %. Vyslovit vůči firmě SALB mínění, že tuneluje Becherovku, je věru těžké rozhodnutí. SALB má půlmiliardový kapitál -- po 40 % vložily finanční skupina Patria Finance (v čele se Zdeňkem Bakalou, napojeným na silný zahraniční kapitál) a francouzský koncern Pernod Richard, Karel Schwarzenberg vložil 20 %. Toho provází aura přítele prezidenta Václava Havla, exkancléře, dobrodince, podporovatele disentu. Pernod jej označuje za nejlepšího manažera v byznysu s alkoholem. Předsedá dozorčí radě JBKB, ale je i členem dozorčí rady Patria Finance. Často napadané rozhodnutí vlády přiřknout výhru v tendru SALB, ač nabídl druhou nejvyšší cenu a nejhorší podnikatelský záměr, je zákulisně přičítáno neotřesitelné pozici pana Schwarzenberga. V této kauze dojdeme i ke zvláštním souvislostem. Schwarzenberg a Bakala jsou považováni za protagonisty ~sdružení Lípa~, kolem něhož se pohybují vlivní ekonomové, byznysmeni i politikové (mj. Mlynář, Pilip, bývalý Mertlíkův náměstek na ministerstvu financí Mládek, má k ní blízko i guvernér ČNB Tůma atd.). Lípa je považována za součást ~Hradní lobby~. Někdo asi označí tyto souvislosti s privatizací JBKB za paranoidní, ale my jsme si Lípu nevymysleli.
Paragrafy
Nicméně SALB a jeho kultovní osoby musejí nyní přiznat, že současná situace Becherovky je buď výsledkem jejich packalství, anebo jde o tunel či snahu srazit likérku na kolena a tím donutit FNM ke katastrofálním rozhodnutím. Např. SALB Becherovku prostě nechat, protože už ji nebude nikdo chtít. Zatím jsou ekonomické důsledky velmi vážné a hospodářské výsledky deprimující. Ve hře je trestní stíhání podle § 255 trestního zákona za porušování povinností při správě cizího majetku a až osmileté tresty odnětí svobody. Nepouštíme se do spekulací. Máme k dispozici korespondenci, smlouvy, bilance a analýzy, z nichž by usoudil i slabší žák páté třídy zvláštní školy, že tady něco neklape. Možná se schyluje k tragédii, že JBKB zmizí v tunelu, anebo jako troska skončí v cizích rukách a stát utrpí těžkou ztrátu. Celková hodnota Becherovky je 1 977 131 500 Kč v akciích. Firma SALB asi neříká pravdu, pokud hlásí FNM, že plní podmínky privatizace.
Drahá známka
Za rok 1997 měla Becherovka zisk 149 603 000 Kč, na účtu v bance 220 milionů a zásoby vyrobeného zboží. Zisk trvale klesal a na rok 2000 se už předpokládala ztráta 140 milionů. Becherovka je zatížena obrovským úvěrem a kasa je prázdná. Snižuje se produkce, propouštějí se zaměstnanci, byla zastavena výroba nealkoholických nápojů, jejíž zachování je také jednou z podmínek privatizace. Začátkem roku 2001 měla firma asi 350 zaměstnanců. Nyní jich propouští údajně 60, ale podle našich informací jich je 100. Na výrobě nealkoholických nápojů mělo pracovat 41 lidí. Podle našich zdrojů pracuje v tomto provozu už jen jediný -- vrátný. Odbyt likérů výrazně klesl, mj. i proto, že se zvedla cena. Efekt rozpočtu na reklamu kolem 250 milionů Kč za minulý rok byl nejspíš ~skvělý~. Jednou z podmínek privatizace bylo vypořádání známkoprávních sporů. A to především s německo-švýcarskou firmou Underberg, která vlastnila známku Johan Becher pro německý trh. SALB se sní dohodl. Podle informací deníku Super chtěl Underberg 400 milionů Kč -- alespoň právě tuto cenu říkal Emil Underberg všem zájemcům. Karlovarská likérka si však tuto známku musela koupit za 678 276 000 Kč. Průběh tohoto obchodu byl asi zvláštní. Známku koupil od Underberga Pernod Richard a prodal ji Becherovce, která si vzala obrovský úvěr. Měl ji však zaplatit třicetiprocentní majitel SALB, protože to dostal jako podmínku privatizace. Nestalo-li se tak, pak si značku koupil zase stát a ještě nejspíš prodělal skoro 300 milionů. Pro policii nebude složité kontaktovat německý ~berňák~, zjistit skutečnou cenu a z toho usoudit, zda privatizátor a správce státního majetku Becherovce ~nepustil žilou~. Na začátku pátrání deníku Super byla informace o obrovském množství likéru v různých skladech. Výsledek našeho úsilí byl šokující. Fond národního majetku mj. uložil SALB, aby firma Jan Becher -- Karlovarská Becherovka v roce 2000 vyrobila 14 milionů litrů likéru, z toho prodala na domácím trhu 8 246 000 litrů a exportovala 2 800 000 litrů. FNM napsal dne 13. 12. 2000 (autorem dopisu byl člen meziresortní skupiny František Jakoubek) jednateli SALB Pierre Pringuetovi, aby předložil doklady o plnění těchto ukazatelů, neboť k 30. 9. 2000 byly splněny pouze na 34 a 40 %. Během tří měsíců se stal zázrak -- např. domácí měsíční odbyt vzrostl šestinásobně. SALB stál před problémem vykázat za každou cenu za tři měsíce prodej zhruba 5,5 milionu litrů, jinak nesplní podmínky, neuskuteční se prodej 59 % akcií a FNM odstoupí od smlouvy na prodej předchozích 30 %.
Zázrak
„Řešení“ se našlo -- zboží bylo nějakým způsobem vnuceno tuzemským distributorům na sklad. Do firmy Tvin u Říčan bylo odvezeno asi 1,4 milionu litrů v lahvích po 0,35, 0,50, 0,70 a 1 litru ve 149 kamionech; do skladu firmy Gabréta Hylé ve Čkyni přes milion litrů ve 115 kamionech. A podobně. SALB má faktury (s neobvyklou lhůtou splatnosti 90 dnů), že prodal, ale z peněz dodnes dostal asi desetinu. Zatím víme, že takto bylo do skladů odvezeno aspoň 313 kamionů. Jeden kamion pojme becherovku v hodnotě 1,9 až 2,3 mil. Kč. Na paletách v kartonech ležel neprodaný likér za zhruba 660 milionů Kč. Generální ředitel společnosti Jan Becher -- Karlovarská Becherovka, a. s., Alan W alden-Jones píše 11. ledna 2001 Františku Jakoubkovi na FNM: V ážený pane Jakoubku, je mi potěšením V ám poskytnout aktuální výsledky týkající se vývozu bylinných likérů a jejich odbytu v ČR ke dni 31. 12. 2000… Nahlásil splnění výroby na 100,2 %, exportu na 102,9 % a domácího odbytu na 100,3 %. Šéfům zmíněných skladů bylo horko, když je navštívili vyšetřovatelé. Jeden z nich přiznal i obsah dohody: berte, s vymáháním plateb počkáme, my potřebujeme splnit ukazatele odbytu.
(http://www.slidil.cz/super/clanek.php?id=2349)
Schwarzenberg má Becherovky plné zuby
Becherovka je ztrátová
/PRAHA/ Fond národního majetku (FNM) vrátí zpět na ministerstvo financí projekt privatizace Karlovarská Becherovky (KB) jako nerealizovatelný. Potvrdila nám to Lucie Králová z tiskového odboru FNM s tím, že ze středy na čtvrtek vypršel termín pro definitivní podepsání smlouvy, na jejímž základě měla společnost Salb dokončit privatizaci KB. Ve společnosti Salb má 20% podíl přítel prezidenta Václava Havla a jeho někdejší kancléř kníže Karel Schwarzenberg. Po čtyřiceti procentech má investiční společnost Patria Finance a francouzský Penrod Ricard. Salb prý v termínu kontrakt neuzavřel proto, že zbývá dořešit postup v případě údajně neoprávněných nároků podnikatele Zdeňka Hoffmana na vlastnictví značky. Hoffman tvrdí, že je jediným oprávněným uživatelem receptury na likér, kterou prý zdědil od původních vlastníků. Ministerstvo financí v rámci podmínek soutěže neuvedlo v seznamu známkoprávních sporů ten s Hoffmannem, a tak Salb žádá stát o garance na finanční krytí případné prohry. K tomu někdejší ministr financí Ivan Pilip (dnes US) poznamenal, že v takovém případě by měl FNM problém s firmou Salb řešit. Dosud Salb koupil od státu 30 % akcií Becherovky za 673 miliónů korun a za zbylých 59 % měl nyní dát 1,324 miliardy korun.
Usnesení hovoří jasně
Jak si ale deník Super ověřil ve vládním usnesení ze 3. září 1997, kterým byla privatizace Karlovarské Becherovky firmě Salb schválena, podmínkou privatizace jednoznačně bylo krom jiného zajišťování obhajoby v případných známkoprávních sporech. Bez uvedení doplňujících podmínek. Tedy sporů, které jsou či v budoucnu nastanou. Navíc kauza ~Hofman~ už byla podle Králové z FNM v době privatizace mediálně známá a lze tak s určitostí konstatovat, že firma Salb věděla, do čeho jde.
Likérku získal outsider
Podle předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Vlastimila Tlustého (ODS) Salb nyní porušil podmínky privatizace a je třeba zvážit její zopakování. ~Je však třeba vidět, že Becherovka už nemá zdaleka tak silné ziskové postavení na trhu jako v roce 1997,~ poznamenal Tlustý. Z dostupných informací vyplývá, že společnost Value Bill, ze které se převodem majetkových podílů stala firma Salb, nabídla v privatizačním projektu pouze druhou nejvyšší sumu (1,997 miliardy Kč). První byl Stock Plzeň (2,016 miliardy Kč) v ostatních čtyřech kritériích byl Value Bill hodnocen na rozdíl od ostatních pouze negativně.
Jak kdo hlasoval
Tehdejší člen Klausovy vlády Martin Říman nám potvrdil, že u Becherovky ve vládě došlo k výrazné polarizaci názorů. Pro prodej nynějším vlastníkům hlasovali všichni ministři ODA, KDU -- ČSL a jazýčkem na vahách a devátým ministrem z šestnácti byl ministr vnitra za ODS Jan Ruml (dnes US). Ostatní ministři ODS hlasovali pro jiné společnosti. Zdá se, že už tehdy se profilovala budoucí čtyřkoalice vzniklá na základě Rumlem a Pilipem rozvrácené ODS.
(http://www.slidil.cz/super/clanek.php?id=5731)
Privatizaci Becherovky nejde jen tak zrušit, tvrdí Schwarzenberg
Privatizaci akciové společnosti Jan Becher -- Karlovarská Becherovka nejde jen tak zrušit či jinak rozhodnout, řekl v pondělí Právu jeden z jejích vlastníku Karel Schwarzenberg.
Reagoval tak na radu vystoupení představitelů ČSSD včetně ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, jenž osobně považuje prodej Karlovarské Becherovky za sporný a prosazuje prověření a případnou zmenu privatizačního projektu na tuto likérku.
Podle ČSSD by mělo víc akcií Becherovky získat město Karlovy Vary. Také podle poslance ČSSD Michaela Kuneše by šlo privatizační rozhodnutí Klausovy vlády zvrátit a 34 procent akcií převést na Karlovy Vary. Jako jeden z důvodů uvádí poslanec, že Becherovka je novým vedením ze společnosti Salb nepřímo tunelována.
“Důkazem například je, že v současné době Becherovka přestává v Karlových Varech sponzorovat to, co bylo v minulých letech samozřejmostí,” uvedl Kuneš. Podle expertů však tato argumentace neobstojí, nebot sponzoring je zcela dobrovolnou a soukromou věcí každé firmy.
“V celém civilizovaném světě je zvykem dodržovat smlouvy. O privatizaci Becherovky jsme smlouvu uzavřeli, je platná a nelze ji jednostranně měnit. Tím by ČR pozbyla věrohodnosti, a to je jediné, co si nyní opravdu nemuže dovolit. To by byl přece strašný výsledek,” prohlásil Schwarzenberg. “Jsme samozřejme schopni splnit a splníme všechna kritéria i podmínky privatizace, které jsou obsaženy v uzavřených smlouvách,” ubezpečil.
Prodej 89 % akcií Becherovky firme Salb schválila vláda Václava Klause 3. září 1997. Kabinet tehdy překvapivě vybral právě tuto firmu, jež nezvítězila ani v jediném z kritérií vypsaného veřejného výběrového řízení.
Ve firme Salb drží 20 % Schwarzenberg, 40 % francouzský Pernod a 40 % Patria Finance. Akcie Becherovky budou převáděny Salbu postupně, nyní koupil prvních 30 % a vykonává akcionářská práva nad dalšími 21 %. Zbytek akcií by měl získat po splnění svého podnikatelského záměru v roce 2000.
(Zdroj: Právo, 01.09.1998)
Jednání PsP ke kauze prodeje Becherovky 4. 9. 1997
Pochybnosti, které má poslanecky klub sociální demokracie, se týkají vlastně dvou oblastí. Jedna oblast se týká společnosti, která byla vybrána, a to spíš než z toho hlediska, ze byla vybrána, ale z hlediska, co tato firma za sebou skrývá. Je pochybné, že k privatizaci takto vyznamného podniku byla vybrana firma, jejíž základní jmění činí 100 tisíc korun a byla založena 17. dubna 1997.
Ministr financí ČR Ivan Pilip: Pane předsedající, paní poslankyně a pani poslanci, také se nechci vyhýbat odpovědnosti za to sdělit Poslanecké sněmovně věci, o které opoziční poslanci žádají, a take se nedomnívám, že by byla realná šance, že se dostane dnes na pořad interpelace pana poslance Kuneše, která je dokonce 16.
Považuji za nutné v tuto chvíli říci několik kratkých informací. V souladu s právním řádem tohoto statu je rozhodovaní o konkrétních privatizačních případech svěřeno do rukou exekutivy, a vlada proto učinila rozhodnutí také v cause podniku Becherovka plně v rámci kompetencí, které jí dává český pravní řád. Je samozřejmě právem parlamentu kontrolovat procedurální, právní správnost takovýchto kroků. Přesto jsem přesvědčen, že logika rozdělení výkonné a zakonodárné moci tady nepočitá s tím, že by sněmovna diskutovala věcně okolnosti jednotlivých privatizačních rozhodnutí, tzn. větší či menší vhodnost jednoho nebo druhého podniku pro ziskání privatizovaných podniků. Přesto, opakuji, platí jasné právo kontrolovat legislativní a procedurální spravnost. Proto považuji za nutné informovat sněmovnu o tom, že na řádný bod včerejšího jednání vlády byl navržen i bod c. 3 -- Návrh privatizace podniku Becherovka. V tomto bodě jsem jako ministr financí předlozil stanovisko vládní privatizační komise a výběrové komise, která byla určena vládou k privatizaci tohoto podniku, s tím, že tato informace proto také zahrnovala skutečnost, že vládní privatizační komise a přislušná komise nedospěly k jednoznačnému rozhodnuti. Informoval jsem vládu v tom materiálu proto o všech 5 nabídkach, které k danému datu zůstávaly ve hře. Zaroveň jsem, a to i na dotaz, to je známo i díky tomu, že jsem tak informoval sdělovací prostředky, tlumočil svůj nazor, že vzhledem k okolnostem, že díky multikriteriální soutěži, která byla vypsána, zůstalo v soutěži 5 firem, které vesměs svým zázemím, tzn. tím, kdo je zainteresován ve společnosti, kdo se na ni nějak podílí atd., tedy svým zázemím představují firmy, které jsou seriozni v tomto oboru, ktere maji zkusenosti a ktere davaji vyznamnou zaruku toho, ze nepujde o pouhy spekulativni nakup, ale ze pujde skutecne o snahu tento podnik dale rozvijet a becherovku u nas vyrabet, u nas i v zahranici distribuovat. Doporucil jsem, aby za dane situace bylo jako hlavni kriterium vzato kriterium cenove. Vlada o tomto bodu v ramci sveho programu radnym zpusobem jednala, a protoze, jak je vam znamo, s ohledem na jednani parlamentu musela skoncit svou schuzi v 11 hodin, tak tento bod prerusila, radnym zpusobem prerusila s tim, ze i vzhledem k tomu, jak je tato udalost sledovana, a vzhledem k tomu, ze kazda z ucastnickych firem slozila kauci ve vysi 38 milionu korun na bezurocny ucet, ze je potrebne rozhodnout, tak se vlada shodla, ze prerusene jednani bude pokracovat 30 minut po zahajeni poledni prestavky jednani parlamentu, a to v nektere z prostor parlamentu. Toto se take stalo, ta schuze zcela radnym zpusobem za plne ucasti clenu vlady a za ucasti pracovniku aparatu Uradu vlady pokracovala a po dalsi asi pulhodinove diskusi, po dvoukolovem hlasovani, byla vybrana firma, jejiz jmeno je vam znamo a ktera byla vcera oficialne oznamena.
Je samozrejme mozne uvazovat o tom, jestli tato firma je nejvhodnejsi, a ja osobne jsem presvedcen, ze at by vlada rozhodla jakkoliv a vybrala kteroukoliv z tech peti firem, tak ze by za sve rozhodnuti byla z vecneho pohledu kritizovana.
Co vsak povazuji za podstatne a z hlediska duveryhodnosti privatizacniho projektu jako takoveho za nejvyznamnejsi, je fakt, ze udalost probehla zcela v souladu s nasim pravnim radem, procedurou, jakou jsem vam popsal, ze rozhodnuti je pravoplatne a ze ho povazuji za proceduralne i pravne zcela spravne.
(Potlesk.)
Mistopredseda PSP Jiri Honajzer: Dale o slovo pozadal mistopredseda vlady a ministr zemedelstvi Josef Lux. Opet patri mezi ty, kteri maji pravo vystoupit, kdykoliv o to pozadaji, tudiz mu slovo udeluji.
Mistopredseda vlady CR Josef Lux: Vazeny pane predsedo, damy a panove, povazuji za korektni doplnit tuto informaci o informaci zakladatele, protoze predstavuji zakladatelske ministerstvo. Prestoze skutecne toto rozhodnuti patri do kompetence exekutivy, myslim, ze je to vec mimoradna, a proto je dulezite vsechny informace bez obalu dat na stul.
Ja potvrzuji slova, ktera tady rekl muj predrecnik, pan kolega ministr Pilip. Skutecne vlada o teto veci jednala nekolikrat. Nad pripravenym materialem odborniku jednotlivych ministerstev vcera vlada rozhodla ve dvoukolovem jednani. Z prvniho kola vzesly dve firmy -- firma Stock a firma Value Bill, shodou okolnosti firmy, ktere nabidly nejvyssi nabidku. Potom vlada po velmi peclivem jednani rozhodla tak, jak rozhodla.
Co to znamená? Znamená to, že tato firma, která má za partnera významnou francouzskou distribuční společnost, bude schopná zajistit tu nejdůležitější věc, která je otazkou budoucnosti Becherovky, a to je prodej.
Chtěl bych informovat členy Poslanecké sněmovny Parlamentu, že vláda rozhodla o prodeji 30 % akcii teto společnosti. Tyto akcie budou prodány po složení ceny, která je 2,5 tis. Kc za jednu akcii, což je zhruba 2 mld. Kč. Dalších 59 % akcií bude prodáno po roce 2000. Do 31. 12. 2000 musí tato nová společnost splnit několik vyznamných podmínek. Prvni podmínkou je zajištění ochranných známek plus vyrovnání stávajících sporů kolem těchto známek. Druhou podmínkou je zásadní narůst výroby, kdy ve smlouvě je jasně řečeno, že v r. 1999 tato nová společnost musi vyrobit 125 tis. hektolitrů tohoto bylinného likeru, což znamená zachování stávající ůrovně domácí spotřeby, která je na úrovni 82 tis., a zásadní navýšení exportu o 22,5 tis. hektolitru. Myslím, že to je velmi významné.
Po celou tuto dobu ma stát předkupní právo, to znamená pokud tato nova společnost nesplní tyto dvě klíčové podmínky, otazku ochranných známek (kde samozřejmě je vetující právo zlaté akcie, resp. přítomnost státu skrze majetkový podíl) a zvýšení produkce, tak samozřejmě toto finale, které je naznačeno na konci této smlouvy, nebude naplněno, to znamená, že stát má stále významný blokační podíl. V tomto prvním kroku se rozhodlo o 30 % a 59 %, je jako výzva po splnění všech těchto kriterií.
Myslíém, že s vědomím těchto informací je třeba říci, že vláda, která rozhodla -- a ja jsem rád, že to byla nejvysší domácí nabidka -, rozhodla dobře.
Děkuji vám.
Podivné praktiky zaměstnavatele Schwarzenberga
Karel Schwarzenberg má za sebou kromě té politické také kariéru podnikatele. A v této roli se také soudí se svým bývalým podřízeným.
Lídr TOP 09 Karel Schwarzenberg je znám jako noblesní a šarmantní muž, podle bývalého správce jeho firmy umí být prý ale i tvrdým byznysmenem a drsným nadřízeným.
Václav Čížek spravoval rybářství Schwarzenbergovy firmy a společnosti Orlík nad Vltavou. Když však po několika letech vyšly najevo podivné praktiky, chtěla se zbavit nepohodlného svědka.
Informaci přineslo středeční vydání regionálního Magazínu týdeníků Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko v článku “Co odkryl soudní spor schwarzenberské firmy?” a upozornil na ni online server Prvnizpravy.cz
Podivný soudní spor
Při soudním sporu, který se táhne od roku 2008, vyšly na povrch zajímavé skutečnosti o způsobu Schwarzenbergova podnikání.
Schwarzenberg podle Strakonického deníku před lety ignoroval mezinárodní zákaz, který se vztahoval na prodej ryb z jeho rybníků. Vymyslel fintu, jak prodávat své výrobky i přes toto nařízení.
Zákaz se týkal prodeje ryb ze střední Evropy, u kterých bylo podezření na kontaminaci malachitovou zelení. Tento přípravek se používá jako protiplísňový prostředek do rybníků, v rybách ale může být pro člověka karcinogenní. Potraviny tak nesmí žádné stopy malachitové zeleně obsahovat.
Od roku 2001 proto některé evropské země začaly svůj trh proti údajně kontaminovaným rybám z České republiky, Chorvatska, Slovenska nebo Polska chránit. I rybářství Karla Schwarzenberga postihl zákaz, podobně jako další rybáře v jihočeském kraji.
“Zatímco ostatní firmy se snažily laboratorními posudky pracně dokázat, že jejich ryby jsou pro vývoz způsobilé a sčítaly ztráty, Karel Schwarzenberg v roce 2002 zvolil efektivnější cestu. Nehodlal čekat týdny nebo měsíce na výsledky testů,” píše se v článku.
Schwarzenberg mlčí
Podle něj se kníže dohodl právě s Čížkem, jak zákaz obejít. Nyní ale případ nechtěl komentovat. “To byste musela dokázat,” sdělil prý reportérce magazínu na otázku, jak může svoji účast ve vývozu případně kontaminovaných ryb vysvětlit.
Schwarzenberg se podle článku snažil Čížka několikrát vyhodit, a to i přesto, že soud rozhodl, že je jeho propuštění neplatné.
Když Čížek dostal výpověď potřetí, zareagoval po svém. “Vzdal se funkce i zaměstnání v této firmě. Prohlašuje, že už chce mít od Schwarzenbergů pokoj,” uzavírá magazín.
(http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/165850.aspx)
Schwarzenberg neviní Kalouska z dřívějších chybných kroků
Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg nevyčítá svému místopředsedovi Kalouskovi kroky, které učinil, když byl v KDU-ČSL.
Karel Schwarzenberg v on-line projektu serveru Týden.cz “Všichni proti jednomu” odpovídal na dotazy ostatních předsedů stran, kteří mají reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny. Jedním z nich byl i Petr Nečas z ODS, který se ho zeptal, proč dělá místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek tak ostrou kampaň právě proti ODS.
“Jiří Paroubek se prostřednictvím lídra ČSSD ve Středočeském kraji Davida Ratha dostatečně znemožňuje natolik, že není třeba proti němu více bojovat,” bránil Kalouska Schwarzenberg.
Chápu to, KDU-ČSL prosazovala rodinnou politiku.
Nevadí mu ani to, že za doby Kalouskova předsednictví prosadil s KDU-ČSL dramatické zvýšení sociálních výdajů a jejich společná vláda s ČSSD a US-DEU dosahovala stomiliardových schodků, ačkoli ekonomika v tu dobu rekordně rostla.
“Strana lidová, jejímž členem Miroslav Kalousek byl, vždy podporovala rodinnou politiku, jeho chování v parlamentu proto v té době naprosto chápu,” zastal se ho Schwarzenberg a dodal: “Další směřování strany lidové jej však přesvědčilo k tomu, aby spolu se mnou založil TOP 09.”
Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se pana knížete zeptal, za jaké strany dosud kandidoval. “Vážený pane předsedo, kandidoval jsem do Senátu v roce 2002 za US-DEU v jižních Čechách a v roce 2006 v Praze taktéž za US-DEU, jež tehdy utvořila volební koalici s ODA.” Schwarzenberg byl ovšem už dříve i členem ODA a do Topolánkovy vlády šel zase za Stranu zelených.
Kauzu Čunek jsem prohrál. Mrzí mě to
Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek si vzal Karla Schwarzenberga na paškál kvůli kauze Čunek. Podle něj totiž také kníže umožnil, aby vláda práva “dostala od justiční mafie na frak”.
“Chcete-li, přiznávám, že to pro mne byla prohra, neboť se mi přes veškeré nasazení nepodařilo tuto aféru objasnit. Tím, že jsem nebyl schopný nic dokázat, nebylo z právního ani politického hlediska možné zabránit návratu senátora Čunka do vlády,” uznal šéf TOP 09.
Ještě připomněl, že do případu investoval vlastní peníze na audit Čunkových účtů, ale dodal: “Bohužel, jejich pátrání bylo bezvýsledné.”
(http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/poslanecka-snemovna/165082.aspx)
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz