„Mírové období v Evropě skončilo. Na závěr včerejšího Národního konventu s názvem Evropská vize České republiky to řekl exministr Karel Schwarzenberg (TOP 09) s tím, že o vlastní bezpečnost se musíme postarat sami, protože Američané se nyní více orientují na Asii a Tichomoří.“
„Máme na Ukrajině válku, ale mluví se pořád jen o krizi,“ uvedl a přidal příměr – když je boháč beze zbraně, může někdo přijít a majetek mu vzít.“ Novinky.cz
Pan Karel Schwarzenberg měl být přece alespoň o něco málo konkrétnější. Přesto však se dá odvodit z uvedeného textu, že má na mysli Ukrajinu, kde, jak je přesvědčen, je již válka. Asi to tak je. Nyní zásadní otázkou je, kdo se brání a kdo je agresor. Pokud vím, pak kousek od ruských hranic probíhají a budou probíhat manévry NATO, čili NATO je na hranicích Ruska a ne Rusko na hranicích členských států NATO. Pro upřesnění bych ještě dodal, že v 90. letech minulého století dal Západ, včetně tehdejšího amerického prezidenta a německého kancléře, záruky, že NATO se nebude dále na východ šířit. A přesto se šíří a dokonce i Gorbačov proti tomuto porušení slibů protestuje.
Ovšem Západ nabízí jiné vidění situace. Rusko podnítilo ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny k odporu proti státní moci, jejímž vojenským jednotkám stále vzdoruje. Za vším je Rusko, tvrdí Západ, které na frontu dodává jak ruské vojáky, tak výzbroj a výstroj ve velkém množství. Proto je Rusko agresor a Ukrajina napadeným státem.
Toto jednobarevné vidění světa je zásadně mylné. Nebere do úvahy, že jedním z prvních aktů po Majdanu vzniklé ukrajinské vlády, a to se nechci šířit ani o legitimitě a legalitě této moci, byla snaha ukrajinizovat stát. Ruština již neměla být jedním ze státních jazyků. Asi 10 milionová ruská menšina na Ukrajině se cítila ohrožená. A když na jihovýchod Ukrajiny vtrhly první ukrajinské kárné oddíly, začala téct krev. Nyní si ozbrojený konflikt vyžádal téměř 5000 mrtvých a desítky tisíc zraněných. Asi 1 milion obyvatel, žijících v bojové oblasti, musel opustit své domovy. Infrastruktura mnohých měst je zničena zcela či zčásti. Boje probíhají. Jde o humanitární katastrofu v Evropě po druhé světové válce nevídanou
Západ příčinu vidí v Rusku. Nikoliv ve vyvražďováni rusky mluvícího obyvatelstva. Když Bushovi kdysi naznačili, že jeho vojáci by se mohli za spáchané zločiny dostat před mezinárodní tribunál, odpověděl, jen ať to zkusí, přijdu si pro ně s mariňáky. Merkelová chrání své německé menšiny v evropských státech jako oko v hlavě. Kdyby nějaká státní moc připravila o život třeba jen několik desítek Němců, slyšeli bychom velmi drsné varování, spojené s požadavkem uvést vše do původního stavu a viníky potrestat. Asi tak nějak by se konflikt odehrál. A na Rusku Západ chce, aby dal ruce pryč do Novorusů. Uzavřel hranice a Ukrajině nechal Rusy vyvražďovat. Nejde však o jediné Rusy, kteří jako menšina jsou některými státy ohrožováni, nemají nejen práva národnostní menšiny, ale dokonce někde ani plná občanská práva, např. nesmějí volit . Rusko je trpělivé a na uvedené zlořády dlouhá léta poukazuje. Zatím bez zjevných výsledků. Tuto trpělivost však nesmí přelít moře ruské krve. Pak Putin musí Rusy, jsou-li vražděni jako na Ukrajině, bránit. Udělala by to každá světová mocnost. Činí tak i Rusko.
Problém tedy není v Rusku, ale ve fašizujícím vedení Ukrajiny, které posílá nové a nové vojenské jednotky a techniku na JV Ukrajiny. V dohledné době se očekává ukrajinská ofenziva proti ruským domobrancům. A zde je jádro problému. Místo zbraní musí se dostat ke slovu vyjednávači a jednat a jednat, aby se dospělo k řešení politickému a nikoliv vojenskému. Rusko, podle zpráv, které jsou k dispozici, dokonce přispělo k zastavení nedávné ofenzivy domobrany a k uzavření minských dohod. Rusko stálo i za uzavřením příměří a jeho dodžováním. Ukázalo tedy hodně a hodně dobré vůle. I v současnosti chce jednat, v tom smyslu působí i na Novorusko. Rusko tedy není problémem pro mírové jednání. Tím problémem je Ukrajina a za ní stojící agresivní síly USA, NATO a EU. Ty chtějí mocí Rusko donutit ke kapitulaci a nechat Novorusko na holičkách.
A tak můžeme přijít k závěru: Rusko není agresorem. Západ chce vnutit Rusku svou vůli snad za každou cenu. Za této situace se Rusko musí bránit. ČR nejlépe udělá, když se do ukrajinského krvavého kotle nenechá vtáhnout. Ano, toto dobrodružství se může postupně rozvinout i do jaderné války. Ruská vojenská doktrína přitvrzuje. Pokud bude Rusko napadeno velkou silou, nemá tolik vojáků a techniky, co např. NATO celkově, použije třeba jako první jaderné zbraně. K čemu nám pak budou tanky, transportéry, letadla? Naše země může být spálená a my s ní. Východisko ze vzniklé situace, a to jediné, je mírové řešení konfliktu, který zatím má charakter občanské války, byť mocně dotované zahraničními sponzory. Musíme proto vyzývat k míru, nikoliv k válce a zbrojení, jak činí K. Schwarzenberg, a musíme jít v mírovém úsilí i příkladem. Mír nemá alternativu. Již norimberský tribunál odsuzoval za zločiny přípravy války a vedení agresivní války.
Je-li jedním ze základů evropské nebo evro-atlantické civilizace křesťanství, pak vězme, že stojí nejen na přikázání nezabiješ, ale i na lásce k bližním a ne na nenávisti a masových zločinech. Současní havlisté křičí do světa, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, současně však mnozí z nich patří do válečného tábora oslintaného nenávistnou rusofobií a chtivého další ruské krve. Podle ovoce je poznáš!
J. Kovář
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz