Ing. Jiří Krutina
17.1 na ČT24 proběhl první „prezidentský duel“. Až v naprostém závěru pořadu se objevilo téma – které se zdánlivě tváří „okrajově“ vzhledem k současnosti – ale ve skutečnosti tím nejdůležitějším, co by měli voliči českého prezidenta sledovat - dekretů prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše a odsunu sudetských Němců z ČSR po roce 1945 po vítězství nad nacismem. Právě v tomto okamžiku zcela otevřeně na kamery před celým národem – doufám, že už dostatečně „probuzeným“, Karel Schwarzenberg sdělil, s kým máme tu „šlechtickou“ „čest“.
Zahraniční „kníže“ Černá hora se zcela otevřeně postavil na stanovisko německých a rakouských politických organizací odsunutých Němců – tedy sudetoněmeckých landsmanšaftů.
A nejen to – pokračoval dále v souladu s politikou těchto našemu státu nepřátelských zahraničních politických organizací, které vedou buď dřívější aktivní nacisté, nebo dnešní více skrytí neonacističtí revanšisté.
Dokonce K.S. zcela otevřeně na kamery byť nepřímo přirovnal dr. Beneše a celou tehdejší československou vládu k válečným zločincům, a že by „dnes“ skončili před mezinárodním tribunálem v Haagu.
To je naprosto stejný postoj jaký zaujímali hitlerovští nacisté a představitelé sudetských landsmanšaftů. Ty dr. Beneše shodně nazývali válečným štváčem a zločincem. Je to naprosto stejná rétorika, jakou používá Bernard Posselt – současný předseda těchto politických spolků v Bavorsku a v celé SRN. K.S. dokonce na otázku, co říká tomu, že právě B. Posselt píše v německých denících zcela otevřeně o své radosti, že se K.S. dostal do 2. kola prezidentských voleb, že by se tak konečně mohly hnout ledy v jejich otázce – rozumějme dobře: snaze o revanš, tedy prohlásit odsun německého obyvatelstva za zločinný, ba i genocidní a tak prolomit český právní řád a umožnit návrat odsunutých Němců do ČR a „restituci“ legitimně konfiskovaného majetku odsunutých Němců - prohlásil, že je rád, když kdokoliv má radost nad jeho postupem do 2. kola.
Pozorně si všimněme odpovědi – to je ono „diplomatické umění“ odvrátit pozornost od podstaty otázky rádoby „vtipným“ bonmotem. V tom je tento „hostinský“ a „lesník“ profesionálem. Na přímou otázku, zda doporučil prezidentu Havlovi, aby se omluvil právě odsunutým Němcům, neodpověděl – proč je zřejmé. I to je ono „umění diplomacie“ manipulátorů.
Co je ale skutečně alarmující, je fakt, že svými výroky první místopředseda české vlády nejedná v souladu s českými zákony. Součástí českého právního systému je zákon o dr. E. Benešovi, který praví, že se zasloužil o náš stát. Současný „zahraniční ministr“ porušuje Lex Beneš a ukazuje tak svou skutečnou loajalitu k zákonům ČR a loajalitu k České republice! Tento člověk usiluje o post prezidenta této země. Lide český, bdi!
K.S. pokračoval dalšími „perlami“. Podle současného „našeho“ zahraničního ministra (neplést s vládní funkcí ministra zahraničí), už dávno Benešovy dekrety v ČR neplatí a to od přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod v roce 1993. Přijetí těchto listin však neruší platnost ústavních zákonů a zákonů československého Národního shromáždění z roku 1946, které přebírají právní obsah dekretů vzniklých za války během naší exilové vlády i po osvobození republiky. To mimo jiné potvrdil i nejvyšší ústavní soud ČR. Tedy právní obsah tzv. „Benešových dekretů“ je nedílnou součástí českého právního řádu a jsou nezpochybnitelné. Kdo má tedy pravdu? Nejvyšší ústavní soud ČR nebo tento také zahraniční občan – potomek habsburské šlechty, stoupenec katolického klerikalismu a hlásná trouba odsunutých sudetských Němců v ČR? Pravda může být v dané věci jenom jedna – jak je to možné, že se liší v tomto názor ústavního soudu ČR a tohoto „kandidáta“? Není minimálně zarážející – či spíše doslova alarmující, co prohlašuje „náš“ ministr zahraničí o našem minulém ministru zahraničí a později prezidentovi demokratického státu, dr. Benešovi a právním řádu československé exilové vlády a současném právním řádu ČR?
Prohlášení K.S. o neplatnosti „Benešových dekretů“ je pouze jeho přáním a přáním těch, které skutečně zastupuje – tato snaha je matkou této lži.
Toto prohlášení, pokud není pouze projevem hrubé až zarážející nevědomosti, je možné považovat až za vlastizrádné – K. S. se tímto výrokem morálně dostává až na samou hranu pozice vlastizrádce!
Další historické lži, kterou K.S vypustil z úst je opakovaná fáze o uplatnění tzv. „kolektivní viny“ během odsunu. To není historická pravda (dostupné dobové dokumenty to zcela evidentně deklarují) – neboť nebyly odsunuti všichni Němci – ti u kterých byl prokázán antifašistický postoj a loajalita k československému státu směli zůstat. Opakovaná rétorika o uplatňování principu „kolektivní viny“ se používá účelově mluvčími sudetoněmeckého landsmanšaftu, neboť se obecně právně chápe jako nedemokratická a tak, když se takto odsun označí – pak dalším krokem může být označení odsunu za zločin, genocidu – což je předpokladem k majetkovým restitucím (viz přílohu o prohlášení čs. ministerstva zahraničí k této otázce dále). Prohlédnout tyto „stokrát opakované lži“ – je to přesně podle příručky vrcholného nacistického manipulátora Goebbelse, není tak těžké.
K. S. doslova zdůraznil, že princip kolektivní viny, který na sudetské Němce tehdejší Československo uplatnilo, bylo závažné pochybení: "Bohužel jsme taky byli nakaženi bacilem nacismu, když jsme odtud vyhnali spoluobčany, kteří byli nevinní."
Nedejme se mást rétorikou, že „my“ jsme vyhnali spoluobčany, kteří byli nevinní a my – Češi jsme byly nakaženi bacilem nacismu! K tomu totiž nedošlo a navíc, když hovoří „my“, používá to jenom proto, aby zmátl veřejnost a tak padl pocit viny na Čechy (podobně jako jsou v této manipulaci přes pocity zdatní katoličtí představitelé se svým dogmatismem) – o to zde celou dobu jde – manipulaci přes vytváření pocitů a nálad v povědomí českých občanů – tomu bohužel zcela nekriticky podléhají zejména někteří pomýlení pseudoumělci a pseudointelektuálové. Snaha rozprostřít vinu za nacismus i na občany ČSR, jak je běžné u těchto manipulátorů s dějinami, je nehoráznou lží a hanobením našeho národa – zneuctěním památky všech bojovníků proti nacismu, nejen u nás, ale v celé Evropě. ČSR v čele s dr. E. Benešem stála tehdy v proudu demokratických sil proti nacismu jako osamocený ostrůvek demokracii v Evropě! Nenechme si vnutit jinou verzi – právě na to můžeme a také máme být správně hrdi!
Pokud někdo je nakažen bacilem nacismu – je to právě autor této rétoriky: K.S. – doslova to na sebe prozradil.
Další historickou lží bylo uvedení, že sudetští Němci nastoupili během zářijové mobilizace v roce 1938 – ani to není pravda. K tomu uvádím stručný výběr z dostupných historických dokumentů a zpráv dále v příloze.
Jinými slovy tento kandidát na prezidenta ČR zcela otevřeně hájí zájmy odsunutých Němců z ČSR a názorová stanoviska jejich současných politických organizací. Hanobením prezidenta ČSR Beneše prokazuje neloajalitu ČR –nectí její ústavu a zákony!
K tomu ještě dodávám poslední nález nezávislých německých historiků, o které psal německý týdeník Der Spiegel:
Tým německých vědců – historiků vedený Michaelem Schwartzem vydal studii, která vyšla v současné době v Německu knižně a uvádí tyto závěry:
Vedení zastřešující organizace Svaz vyhnanců (BdV), tedy všech spolků odsunutých Němců ze střední a východní Evropy (tedy nejen z ČSR), již od svého založení v roce 1958 plně ovládli bývalý nacisté – ze 13. členů prezidia BdV, která sdružuje přes 20 landsmanšaftů, bylo 11 bývalých aktivních nacistů, o nichž se dá říci, že byly „nositeli tehdejšího režimu“.
Dále výzkum odhalil, že se jedná o vůbec největší lobbistickou politickou organizaci v Německu!
Vědecký výzkum byl Schwartzovu týmu svěřen z popudu Ústavu pro současné dějiny Německa. To jsou fakta z nezávislé vědecké studie prováděné samotnými Němci. Jinými slovy, lze říci, že BdV je organizací bývalých nacistů.
Dále zcela protizákonně K.S tvrdí, že „Benešovy dekrety“ neplatí. Toto jeho prohlášení je přímo skandální.
Může kandidát na prezidenta zcela otevřeně v TV debatě říkat národu nepravdu o zcela prokazatelných historických faktech a překrucovat je? Ano, K.S. využívá obecnou neinformovanost české veřejnosti a neznalost historických faktů. Proto je nutné je uvádět a opakovat.
Potřebuje ještě někdo, kdo ve své pomýlenosti a podlehnutí mediální manipulace volil v první kole tohoto exponenta organizací s nacistickými kořeny a nacistickou minulostí a hlásnou troubu českých protinárodních zájmů, další důkazy, aby konečně prohlédl?
Právě tyto názory rozhodují o vhodnosti, či nevhodnosti tohoto člověka na post prezidenta ČR ve volbě, kterou nyní máme - a nikoliv jeho „hypnotický“ vliv na jeho pomýlené fanoušky a mnohdy naprosto neinformovanou mládež, včetně některých představitelů umělecko – intelektuálního „fronty“ dnešní české společnosti, kterým učarovala jeho manipulativní „politika“ a nekritický obdiv, jemuž podlehli.
Tak máme přímé přiznání za koho K.S. ve skutečnosti jak se říká „kope“ – toto jsou fakta, nikoliv zevní klam pocitů, a těchto je nutné se držet. Pokud někdo se rozhodne volit v druhém kole tohoto člověka – tak je vysvětlení jediné: zřejmě proběhla u něj „germanizace“ a „monarchistická rekatolizace“ a úspěšné „vymytí mozku“ mediální propagandou, jak se někdy říká.
Příloha s historickými fakty:
Pro zájemce o historii doplňuji fakta o loajalitě odsunutých Němců během zářijové mobilizace v r. 1938.
Dále uvádím celý oficiální dokument československého ministerstva zahraničí z roku 1946 ohledně odsunu.
Cituji z historických dokumentů:
„Bleskově provedená mobilizace (během 24 hodin nastoupilo 80% povolaných záložníků), podporovaná naprostou většinou obyvatelstva (aktivně nebo pasivně vystupovali proti branným opatřením státu stoupenci SdP, mobilizačního rozkazu uposlechlo jen asi 40% záložníků německé národnosti)...“
Příručka Český antifašismus a odboj (Praha 1988)
Jak dále v knize uvádí P. Šrámek, mobilizačního rozkazu z 1 253 000 neuposlechlo (zaokrouhleně) 126 000 mužů, z toho asi 100 000 Němců (celkem mělo být v armádě po mobilizaci 315 000 Němců).
P. Šrámek v článku "Mobilizace na podzim 1938" v ATM č. 10/2002
„Henleinovští starostové v pohraničních obcích, zvolení v jarních volbách 1938, pokud zůstali na místě, sabotovali v době zářijové mobilizace čs. armády nejrůznějším způsobem různé výzvy a povinnost mobilizovat obyvatelstvo ke stavbě různých obranných zařízení a jiným podobným úkolům v ohrožených prostorech. Zneužívali svého postavení a zařazovali do civilních pracovních oddílů pouze občany české národnosti nebo německé příslušníky KSČ a sociální demokraty. Naopak henleinovcům umožňovali, aby se těmto povinnostem vyhnuli; úmyslně je nepovolávali a nezařazovali. Bylo to zjištěno např. na Liberecku, na Chebsku, Frýdlantsku apod.“
V září 1938 vyvrcholila také masová dezerce henleinovských branců nebo povolanců, kteří měli narukovat na mobilizační výzvu, takže u jednotlivých útvarů čs. armády nenastoupil značný počet záložníků německé národnosti, a to jak důstojníků, tak zejména poddůstojníků a mužstva. U některých složek týlové služby nenastoupilo z mužstva 50—90 % německých záložníků. Podobně tomu bylo u řady bojových útvarů. (U některých praporů p.pl.11, 5. div. se nedostavilo kolem 70% Němců. U děl. oddílu 82 v Prešově nenastoupilo 431 osob německé národnosti. U dragounského pluku T.G.M. (Hodonín) U p.pl. 4 Prokopa Velikého nastoupilo z 49 záložních důstojníků německé národnosti jen 32, z 2045 mužstva jen 1047.)
Průměrně nenastoupilo asi 50 % záložníků německé národnosti. Dezertéři se pak skrývali v pohraničních lesích, odkud zpravidla podnikali různé teroristické výpady. Jiní zběhové prchali přímo do Německa a doplňovali tam oddíly Henleinova freikorpsu.
Část těch, kteří uposlechli mobilizační výzvy — většinou to byli němečtí demokraté a antifašisté — konala službu svědomitě a spolehlivě a projevovala odhodlání bránit republiku. Druhá část, vesměs přívrženci SdP, která přece jen nastoupila, byla krajně nespolehlivá. Tito záložníci, pokud nastoupili, přicházeli k útvarům většinou opožděně, často se zpožděním 3—4 dnů. Přicházeli se zřejmou nechutí a službu vykonávali lhostejně nebo se jí vůbec snažili vyhnout. Řada z nich po vystrojení a vyzbrojení nakonec stejně dezertovala.
Ti, kteří zůstali a byli přiděleni k jednotkám operujícím v pohraničí, pokoušeli se navazovat spojení s místním obyvatelstvem a vyzrazovat henleinovským pučistům očekávané nebo připravované vojenské akce svých útvarů. Jiní sice nevyhledávali spojení s obyvatelstvem, ale vycházeli ochotně vstříc pokusům o vyzvídání ze strany místních henleinovců a ordnerů. U některých pluků — např. u pěšího pluku 38 6. divize — došlo během mobilizace k ojedinělým pokusům německých vojáků o vzpouru.
Za těchto okolností bylo vrchní velení čs. armády nuceno sáhnout k některým základním preventivním opatřením. (Již 16. 9. 1938 nařídilo 1. odd. hl. št. MNO, aby záložní mužstvo německé národnosti, jež mělo nastoupit cvičení u útvarů zbraní v Čechách a na Moravě, nebylo vyzbrojeno, ale jen soustředěno ve výcvikových táborech, kde z něho měly být vytvořeny pracovní oddíly. Podobný rozkaz byl vydán 19. 9. a v den 23. 9., v době mobilizace, odeslán k provedení.)
J. Koutek: Nacistická pátá kolona v ČSR (Praha 1962)
Dále vybírám závěrečnou stať z oficiálního dokumentu Ministerstva zahraničních věci ČSR z roku 1949, Příručka o Německu, Problém odsunu Němců:
Odsun Němců
Hodnocení československého ministerstva zahraničních věcí z roku 1949
Odsun Němců provedli jsme v duchu přání Postupimské konference a podle dohodových směrnic zúčastněných velmocí naprosto spořádaně a lidsky. Splnili jsme do důsledků a přesně všechny podmínky a ujednání, jak se o tom volně a bez naší účasti přesvědčili i zahraniční pozorovatelé a novináři takřka ze všech spojeneckých států. Prohlédli si při tom sběrná střediska, hovořili s odsouvanými Němci a na vlastní oči se přesvědčili o způsobu provádění transferu. Dospěli vesměs k názoru, že se odsun u nás dál spořádaně, lidsky a korektně. Tuto skutečnost uznali i nejvyšší představitelé spojeneckých vlád v Německu, kteří se netajili uznáním nad přípravou a organizací transferu a postupem našich úřadů a orgánů.
Jestliže Němci dnes tvrdí, že při odsunu došlo k různým atrocitám, (ukrutnostem), nedá se o nich vůbec mluvit při skutečném odsunu, tj. při oné akci prováděné na základě rozhodnutí Kontrolní Rady československými orgány za spolupráce orgánů okupačních.
Netajíme se tím, že bezprostředně po válce došlo na českém území k různým násilnostem, avšak tyto násilnosti byly jednak důsledkem války, jednak důsledkem války, jednak důsledkem bojů, které u nás doznívaly. Československý správní aparát tou dobou ještě nebyl v normálním chodu, naopak byl na mnohých místech úplně rozvrácen vlivem nacistické okupace, takže československé orgány ani dobře zpočátku nemohly zasáhnout a ihned sjednati nápravu. Československý zákonodárce si byl vědom toho, že po kapitulaci Německa u nás trvaly ještě neupravené poměry, a proto také pro dobu od 20. září 1938 do 20. října 1945, prohlásil činy v této době spáchané za beztrestné. Stalo se tak zákonem číslo 115/46 Sb., ve kterém se praví, že jednání, k nimž došlo v uvedené době a jejichž cílem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, nebo která směřovala k spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, nejsou bezprávná ani tehdy, byla-li by jinak podle platných předpisů trestná.
Šlo tedy o beztrestnost za činy, ke kterým dochází běžně za každé války. Ostatně je známo, že československé orgány tam, kde se již etablovaly a mohly vyvinout svoji normální činnost, ihned rázně zakročily.
Němci jsou si jistě vědomi těchto skutečností, tj. že při odsunu nedocházelo k atrocitám, nýbrž, že přehmaty se staly jen v době mezi údobím po kapitulaci a odsunem, avšak jejich cílem je, aby líčením událostí, a to ještě většinou nepravdivých, z tohoto období, zdiskreditovali transfer Němců organizovaný československými orgány.
A důvod? V ustanoveních o transferu uvádí, že transfer má se prováděti humánně a organizovaně. Jestliže Němci chtějí dosáhnout revizi tohoto ustanovení a tím i docílit návratu, dělají to právě tímto způsobem, že chtějí prokázat, že tuto podmínku, uloženou nám v Postupimi, jsme nesplnili a že tím nutno anulovat transfer a provést restituci in integrum, to je retransfer.
Ministerstvo zahraničních věcí.
Příručka o Německu. Díl 4a.
Problém odsunu Němců.
Praha 1949 s. 55-6
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz