Češi a Srbové již od 19. století měli k sobě velmi blízko. Řada Čechů pomáhala při budování srbského státu. V době první světové války mnozí Češi z rakousko-uherské armádě přecházeli na stranu Srbů a bojovali v jejich armádě. T.G. Masaryk, když zůstal v zahraničí, aby mohl účinně usilovat o vytvoření samostatného čs. státu, jezdil po světě se srbským pasem. Měli jsme i tehdy společného nepřítele, jímž bylo Německo a Rakousko-Uhersko, i společné přátele, dohodové spojence, zejména Francie, Anglie a později i USA.
Po první světové válce ze Srbska vznikla Jugoslávie, která s námi a Rumunskem vytvářela Malou dohodu. I v druhé světové válce jsme byli na stejné straně. Byli jsme součástí spojeneckých států, bojujících proti Německu. Srbsko zaplatilo tento zápas mezi demokratickým a diktátorským světem nebývale vysokým počtem obětí na lidských životech a strašnými materiálními ztrátami.
Když nás v roce 1968 poctily armády Varšavské smlouvy svou dlouhodobou návštěvou, byli to opět Jugoslávci, kteří stáli na naší straně.
Celá desetiletí tradičně dobrých vztahů narušil pan Karel Schwarzenberg uznáním samostatného státu Kosova a Metochie, v němž vládli a vládnou kosovští Albánci. Srbové i jiné národnosti byli a jsou pronásledovaní, vyhánění a někdy i zabíjení. Statut plnoprávných občanů je pro ně nedosažitelnou metou. To však pravdoláskovci K. Schwarzenbergovi, jak je zřejmé, vůbec nevadí. Vždyť jde přece jen o Slovany, nikoliv o dobrou panskou krev Germánů.
Všichni víme, že již celá desetiletí několikamilionová ruská menšina v pobaltských státech je diskriminovaná. Mnohým z nich tyto státy dosud nepřiznaly ani příslušné občanství. Dokonce ruským menšinám nepřiznávají ani statut národnostní menšiny a práva z tohoto postavení plynoucí.
Když byl K. Schwarzenberg peticí upozorněn na tento stav, ve své odpovědi tvrdil, že daná problematika se studuje. Korunu všemu dal, když při následné návštěvě v jednom z těchto státu prohlásil, že otázka občanských práv, rozuměj pro ruskou menšinu, není na pořadu dne. Nestěžují si však jen Rusové, ale stále hlasitěji i Poláci, kteří též trpí diskriminací. Nadto v těchto státech jsme svědky toho, že bývalí esesmani slavnostně pochodují a jsou oslavováni. Ale ani to pana ministra nevzbudí z jeho bohorovného spánku k prozření a pochopení, že se zde děje něco, co nemá s Evropou demokratickou nic společného.
Je zajímavý i vztah pana K. Schwarzenberga k Rusku. Vzpomeňme si na to, jak v Poslanecké sněmovně nosil odznak s nápisem „Putine, ke mně! Mazej na místo!“ Když několik děvčat v únoru tohoto roku protestovalo v Moskvě v hlavním ruském pravoslavném chrámu kankánem spojeným s křižováním a voláním „Bohorodičko, vyžeň Putina!“, našli se i jejich obdivovatelé. Opět to byl i K. Schwarzenberg. Na speciální zdi v Praze napsal: „Velice vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou důstojnost a . svobodu. Všichni na vás myslíme.“
Pan ministr se velice mýlí. V dobrém na jejich taneční vystoupení v chrámu zdaleka všichni nemyslíme. Uráží cítění skutečných věřících, a to i když jde o pravoslavný kostel. Pokud někomu se zdá toto tvrzení pochybné, představme si, že by v pražském chrámu sv. Víta baletilo několik polonahých děv, vykřikovaly hesla proti nějakému našemu vládnímu činiteli a nenechali by se od tohoto počínání odradit ani přítomnými věřícími. Jak asi by zareagoval na toto počínání sám pan kardinál Duka, naši lidé, včetně ateistů? Jak by se líbilo samotnému panu K. Schwarzenbergovi? Vyjadřoval by s aktérkami nadšený souhlas, tleskal by nebo by mravokárně zasáhl? Zřejmě by se od tohoto dobrodružství jasně a důrazně distancoval. A v tom případě by pak nechtěně doznal, že věci měří dvojím metrem. Ale to je o něm známé již předlouhou dobu.
Pan ministr pojede na celoříšské zasedání Ackermann-Gemeinde, které proběhne ve dnech 2.-5.8.2012 v Budyšíně. Jsem si jist, že na místě nebude bojovat za práva původních obyvatel Lužice, Lužických Srbů. V programu jednání to není. Jistě by to jinak věděl, poněvadž setkání této složky sudetoněmeckého landsmanšaftu se koná pod jeho záštitou. Na programu jsou též návštěvy bohoslužeb, jedna je i v chrámu Panny Marie. Upřímně panu ministrovi přeji, aby před bohoslužbou nemusel spolu s ostatními z chrámu vyhánět nějaké spoře oděné ženy divoce tancující a vykřikující např. heslo „Pryč s landsmanšaftem, pryč s Posseltem, pryč a Ackermann-Gemeinde, dej Bože!“
Ve slovanském světě si pan ministr zahraničních věcí počíná jako slon v porcelánu. Rusku slibuje důstojnost a svobodu. Ať se spíše stará o důstojnost České republiky a míru svobody, v ní existující. Ale to ne! Sám se chová často naprosto nevhodně a tak poškozuje dobré jméno republiky. Jak tohle si může jen dovolit? Kde vlastně jsou meze jeho neomaleného a naprosto nediplomatického jednání? Jak je to možné, že není volán příslušnými ústavními činiteli k odpovědnosti?
Ano, abychom pochopili jednání pana K. Schwarzenberga musíme si uvědomit, jak sám nedávno v podstatě řekl jednomu, myslím, německému novináři, že není Čech ale Böhme. Kdo jsou další lidé, kteří se též považují za Böhme. Ano, samozřejmě to jsou tak zvaní sudetští Němci. Ti dokonce tvrdí, že jejich národnostní skupina je jedním z obou národů českých zemí. Stejně jako oni považuje pan Schwarzenberg dekrety prezidenta Beneše za bezpráví, stejně jako oni místo odsunu mluví o vyhnání. Jako ministr zahraničních věcí ČR se vyznamenal též tím, že souhlasil, aby s H. Seehoferem, bavorským ministerským předsedou, přijelo v rámci jeho doprovodu 20 sudetských Němců. To tu dosud nikdy nebylo.
A tak můžeme přijít k závěru, že není z nás, Čechem asi nikdy nebude a jako Čech ani jednat neumí. Pro jeho pochopení bychom mohli jen uvést, že jeho rod zřejmě pochází odněkud z Bavorska. Po bitvě na Bílé hoře se Schwarzenbergové u nás zakupovali a rostli i svými zásluhami vůči habsburskému panovnickému dvoru. Byli věrni Rakousko-Uhersku i katolické církvi. Při pohřbu Otty Habsburského, k němuž K. Schwarzenberga pojila silná a viditelná pouta, náš pan ministr zřejmě upřímně slzel. Jak by ne, vždyť s tímto zemřelým si byl tak blízký.
Karel Schwarzenberg se již nezmění. Našemu národu i České republice, jak se domnívám, škodí. Jen my, např. ve svobodných volbách, můžeme jeho stranu, TOP 09, i jej samotného poslat do výslužby či alespoň do politické nicoty. Tak se v demokratické společnosti odstraňují ti politici, kteří se zahleděli do dějin a chtějí postupovat proti proudu času zpět do minulosti. Udělejme to! Karel Schwarzenberg, jenž je svými postoji i skutky vlastně plným opakem Tomáše G. Masaryka, se jen nedopatřením a velkým omylem stal ministrem zahraničních věcí České republiky. Napravme tento faux pas a zbavme republiku jeho škodlivých aktivit. Mnozí z nás se dokonce domnívají, že Karel Schwarzenberg je předním zemským škůdcem, který v zájmu vnitřního míru a porozumění musí být co nejrychleji odstraněn.
J. Kovář
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz