Sbíral jsme kousky své malé dcerky

(Příběh zabitých dětí, 2.)

Vzpomínám.

Jmenuji se Alexej Kucharčuk.

Nedávno jsem měl velkou rodinu - ženu a dvě dcery.

29. ledna 2015 mně Ukrajina rodinu vzala. Vzala život mé ženě a mladší dcerce. Roztrhala, rozsekala na kusy mé nejdražší.

Pamatuji si ten večer. Všichni jsme byli doma. Žena připravovala večeři, děvčátka si hrála. V devět hodin večer začalo ukrajinské dělostřelectvo ostřelovat naši osadu. Poblíž nebyla žádná vojenská technika ani vojáci Lidových republik. Jenom mírumilovní lidé, mírumilovné domy.

Dodnes se chci podívat do očí tomu ukrajinskému důstojníkovi, který vydal příkaz 29. ledna 2015 osadu Kurganku v Gorlovce rozstřílet.

Zeptám se ho, zda má ženu a dceru. Zeptám se ho, proč mi vzal ženu a dceru.

Pamatuji si ten večer.

Pamatuji si, jak se blízko ozval výbuch. Vyběhl jsem z domu a uviděl kouřící díry ve střeše sousedního domu. Se sousedy jsme se vždycky přátelili, vzájemně jsme si pomáhali. Běžel jsem k nim, zaklepal. Otevřela mně Olga. Uvnitř byl prach a kouř.

Soused Oleg ležel v kuchyni s šedým obličejem a nevěřícně opakoval: "Mně to urvalo nohu, mně to urvalo nohu".

Olegovu tchyni zavalily přímo na pohovce v hale trámy, kameny a cihly. Běžel jsem domů pro železné tyče, abych osvobodil přeživší ženu. Moje žena zavolala záchranku.

Pamatuji si naši ulici. Celá byla poseta střepy, všude ležely zbytky domů, plotů, zničené větve stromů. Višeň u našeho domu uřízla střela vpůli. Zasadil jsem ten strom, když se narodila starší dcera.

Když jsem vběhl na dvůr rodného domu, ozval se ještě jeden výbuch. Na pár okamžiků jsem ztratil vědomí. A když jsem přišel k sobě, v očích se mně zatmělo hrůzou a bolestí. Vedle mne ležela žena Jelena a mladší dcerka Viktoria, skoro tříletá. Rozervané, zkrvavené. Dcerku jsem sbíral po částech po celém dvoře. Jen obličej zůstal nedotčený. A pletená růžová čepička.

Ukrajinská armáda počkala, až lidé vyjdou po prvním ostřelování na ulici a udeřila znovu. Pro jistotu.

Pamatuji si zvonění v uších a krev v dlaních. Krev ženy a dcerky. Vy jste sbírali zkrvavené kousky dcerky, svého milovaného človíčka, u svého domu ? Já jsem je sbíral.

Pamatuji si, co mně Ukrajina vzala 29. ledna 2015.

Pamatuji si to.

Dmitrij Dzygovbrodskij

Přeložila Milada Sigmundová

Název v originále: "101. Epizoda 2."

Nový název: Jaromír Vašek

Zdroj: web Russkaja: http://rusvesna.su/news/1484488969

Foto Viktorie v příloze.