Nemůžeme říci, že do ní vstupuje pan A. Mitrofanov. Ten je v ní totiž již od samého počátku. Patří mezi přední zemanobijce. Jakápak povinnost informovat čtenáře objektivně a vyváženě, včas a pravdivě. Takovými zbytečnostmi se pan redaktor nezabývá. Zřejmě proto, že nemá čas. Jinak je to redaktor zásady padni, komu padni, není-liž pravda? Nebo se mýlím? A. Mitrofanov postupuje metodou hlavního článku. Kdo by pochyboval, že jím je od prezidentské kampaně až do nejméně pozítří a ještě dále prezident republiky?
Kdo se do probíhající kampaně zapojí, může získat vavříny. Kdo se zapojí silněji a výrazněji, získá… Raději si počkejme a uvidíme. Pan redaktor je svými zásluhami v boji proti Punovi, Rusku i prezidentu republiky již předzvěděn a může být vzat na i nebesa žurnalistické slávy, a kdyby jen to…
Co nám pan redaktor dnes závažného sděluje? Že snad Česko je Zemanovo rukojmí? To si však vůbec nemyslím. Právě naopak. Česká republika je v zajetí několika set, možná tisíc křiklounů, od nichž se, díky vrháním vajíček a jiných předmětů, odvrací i univerzity a jejich senáty. Ovšem tito demonstranti nejsou sami. Za nimi stojí jejich organizátoři a zřejmě i zahraniční sponzoři.
Jak je milé se od pana Mitrofanova dále dozvědět, že do protizemanovské fronty patří i „kultivovaní“ a „demokracií“ oddaní Rusové. Jen se mi zdá, že jich je jako šafránu a jsou zrnkem v ruském putinovském moři. Ale než! Jsou to přece také frontovníci. Sice méně známí než věhlasná pornoskupina Pussy Riot, ale na množství v tomto případě nehleďme. Víme, že z komára se dá udělat i velbloud.
Snad to nejdůležitější na konec. Pan Mitrofanov tvrdí, že „všichni přemýšlejí, co s tím dál. Do konce prezidentského období zbývá víc než tři roky.“ Rád bych tato slova dal do širší souvislosti. I pan redaktor mluví o demokracii. Tedy několik slov k ní. Demokracie je vláda většiny, ta se zjišťuje v demokratických a svobodných volbách. Prezident byl v demokratických volbách většinou voličů zvolen, dostal dokonce o 10% hlasů více než jeho protikandidát v druhém kole. Dalším demokratickým principem je vláda na čas. To je doba vymezená volebním obdobím. Volební období prezidenta trvá. Další zásada demokracie spočívá v tom, že menšina se může stát většinou. A tak i menšina soustředěná kolem K. Schwarzenberga může se stát v dalších prezidentských volbách většinou. To je tedy mechanismus demokracie. Zorganizování několik tisíc demonstrantů a jejich vykřikování na ulicích a náměstích demokracie samozřejmě umožňuje, pokud ovšem nejde o skryté přípravy na puč, ale nespatřuje v tomto fenoménu prostředek k proměně demokratických principů a řádů.
Zastávám stanovisko, že většina našeho lidu považuje pana M. Zemana za svého prezidenta. Křiklavá a agresivní menšina se těší podpoře kde koho z mocných, dokonce i ze zahraničí. Těší se podpoře i našich médií, ČT. Ale ani to vše dohromady nesmí v žádném případě narušovat demokratický mechanismus a řád. Republika a její prezident jsou v zajetí hlasné a mocensky fundované menšiny, která dělá prezidentu i republice ostudu v zahraničí. Většina zatím se málo projevuje. Ale kouká jí, stejně jako plebejskému prezidentovi, viděno očima „elit“, sláma z bot. Jsou tedy sobě vlastní, patří k sobě. Jakékoliv pokusy o násilné řešení uměle vytvářené konfliktní situace jsou nedemokratické a mohou mít i fašizující charakter.
Dr. O. Tuleškov
Štvaní proti prezidentu republiky nesmí ani na chvíli ustát. Kampaň pokračuje…
Slýchával jsem, že nikdo není tak špatný, aby v něm nebylo alespoň něco dobrého. Toto dávná moudrost, staletími potvrzená, zřejmě neplatí, jak se již delší dobu dozvídáme, pokud jde o prezidenta M. Zemana.
Několikrát za den se z médií line jen kritika na něj. Již dlouho jsem neslyšel, např. ve zprávách ČT, nic dobrého o něm. Pokud by zůstalo jen u skutečné kritiky, vše by bylo v pořádku. Nejhorší na všem je, že se mu podsouvá snad vše nejhorší, co vůbec je možné a myslím si, že útoky na prezidenta zdolávají a překračují i hranice myslitelné nemožnosti. M. Zeman se tak stává obětním beránkem za hříchy snad celého světa.
Včera jsem slyšel, jak popularita Zemana klesá, jak Ukrajina si ztěžuje na jeho výroky. Dokonce i sázkaři budou si sázet na jeho abdikaci. Dnes jsem zatím stačil přečíst na Novinkách.cz, že Zeman, jak píše Washington Post, je fakticky mluvčím Kremlu. Když se na vše podíváme z dlouhodobějšího hlediska, můžeme konstatovat, že útoky na prezidenta začaly již někdy po jeho nástupu do funkce, když premiéru braly v průběhu volební kampaně.
Útoky na prezidenta Zemana jsou nejen dlouhodobé a mnohovrstevné, ale i systematické. Protizemanovské dávky v médiích se stupňují. Vypadá to, jako kdyby někdo mocný, či nějaká mocenská skupina v pozadí, již rozhodly o „uvolnění“ M. Zemana z prezidentské funkce. Ale on jejich úsilí nechce brát na vědomí, brání se a dokonce naznačuje východiska ze současné konfliktní situace. A to se, jak vidíme, neodpouští.
Polarizace světové scény na Západ a ty ostatní, z nichž nejmocnější je BRICS, představující alternativu geopolitického uspořádání, pokračuje. Lidstvo začíná pociťovat ohrožení z možného světového konfliktu. Politik, státník, racionálně myslící a jednající, který překonává hájemství Západu, vykolíkované USA, se stává svou pozicí terčem. Ale to vše zde již bylo v 50. letech minulého století. Bloková nemoc zachvátila svět. Ti, co se snažili stát alespoň částečně na vlastních nohou, byli nejen káráni. Dnes víme, že to byla nebezpečná léta, v nichž leželo nebezpečí války a záhuba lidstva, Dnes víme, že to bylo špatně. Proč tedy stejné chyby chceme opakovat? Proč mají být trestáni lidé, kteří světové problémy chtějí řešit jednáním a nikoliv zbraněmi? Vždyť v nich spočívá naděje lidstva.
Jsme rádi, že prezident M. Zeman není hlásnou troubou kdekoho a kdečeho. Jsme rádi, že máme prezidenta, který je svůj, je z nás a je s námi. My jsme s ním.
Dr. O. Tuleškov
Očima Saši Mitrofanova: Česko jako Zemanovo rukojmí
Napsala mi dlouholetá známá z Ruska: „Moc se mi líbilo, jak na Zemana házeli vajíčka. Zdraví to neuškodí, ale je to efektní :))))“. Nepatří k oficiálním 85 procentům podporovatelů Vladimira Putina. Ale obrázek o Česku si dělá podle Miloše Zemana a těch, kteří na něj házeli předměty. Ani v jednom případě není z hlediska hrdosti na zástupce země o co stát. Jenže zbytek Česka se na to může pouze dívat. Prezident je prakticky neodvolatelný. A země je v tomto smyslu jeho rukojmím.
V ruském internetu koluje obrázek, co nabízí vyhledávač na zadání „český prezident“. Začíná to výrazy „opilý“ a „ukradl pero“. Sledoval jsem dialog: „Hustý!“ - „Ale pero ukradl ten předcházející.“ - „Aha!“ - „Jenže i Klaus byl lepší než tenhle dáreček.“ Ani toto nebyli Putinovi obdivovatelé. Ti naopak chovají k Zemanovi sympatie. Udělal přece jako skoro jediná hlava neeuroasijského státu rozhovor pro hlavní televizi, První kanál, s moderátorkou, která je na sankční listině EU coby bezbřehá kremelská propagandistka. A mluvil, cituji z ruského internetu, „jako by mu text napsal Lavrov“.
Vystupuje prezident za celé Česko? Přinejmenším za vládu ne. Jenže zatímco náměstka ministra zahraničí může premiér napomenout, ať si nedělá z politiky státu soukromý holubník, vůči prezidentovi si dovolí jen zdrženlivé poznámky. Povstal totiž z přímé volby. Zemanovi voliči s ním třeba i souhlasí. Co ale ti, kteří prudký odpor vůči faktu, že se o nás v cizině soudí především podle Zemana, vyjádřili nedávno v pražských ulicích? Jsou přece taky součástí Česka.
Europoslanec za ANO a bývalý evropský komisař Pavel Telička včera napsal: „Jednal jsem s předsedou Evropské strany pro Ukrajinu Katerynchukem. Z výroků M. Zemana je v šoku prý celá ukrajinská politika.“ To není pouhý protest mezi čtyřma očima. Ukrajinské ministerstvo zahraničí si ve čtvrtek předvolalo českého velvyslance a sdělilo mu, že výroky Miloše Zemana ohledně situace na Ukrajině jsou nepřijatelné. Mluvil za Česko? Vypadá to, že pouze za sebe. Odnáší to ale celá země.
Nakonec je Zemanovými postoji vůči Rusku podle svých slov velmi znepokojen známý americký senátor John McCain: „Zdá se, že je tu jakási názorová změna a snaha vyjít s Vladimirem Putinem.“ Tento výrok vyvolal vlasteneckou vlnku mezi Zemanovými příznivci ve smyslu nějaký Amík nám do toho mluvit nebude. Zbytek pozoruje nálady v zemi největšího spojence vůči Česku z pozice rukojmí. A všichni přemýšlejí, co s tím dál. Do konce prezidentského období zbývá víc než tři roky.
Alexandr Mitrofanov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz