Rozkládají nás, ale přesto se musíme sjednotit, abychom boj  o naši budoucnost vyhráli

Vlastenecké hnutí je rozdrobeno do několika skupin a řady skupinek. Je tento žalostný stav výsledkem neschopnosti jejich představitelů se domluvit na jednotné akci? Myslíme, že do určité míry ano. Zkušenosti, které jsme učinili za posledních 25 let nám říkají, že to však může být i jinak. Vlastenecká hnutí, pokud dorostla, stačila dorůst, do významnosti, byla nejrůznějšími způsoby vnitřně rozkládána, aby nakonec se stala  slupkou bez obsahu, živořila nebo přestala existovat.

Uveďme jen jeden příklad z minulosti. Vlastenecké fórum (VF) prožívalo dobu svého rozkvětu v období prezidentské volební kampaně. Jistě se také zasloužilo o zvolení M. Zemana do funkce prezidenta. Poté, místo toho, aby dále rostlo, upevňovalo se, bylo vnitřně rozkládáno. Kde je dnes VF? Může se považovat za významného hráče v současných zápasech, které vedou vlastenecké síly? Nikoliv! Dnes i jeho nejvýznamnější zakládající složka, Český svaz bojovníků za svobodu, prochází těžkým obdobím. Pokud by do jeho vnitřního vývoje nezasahovaly vnější síly, možná i zprostředkovaně přes spřízněné duše, ke konsolidaci a obnovení jeho funkčnosti by jistě došlo. Ale tuto časovou šanci však zřejmě nechtějí ti, co by rádi viděli ČSBS kulhat na obě nohy a dokulhat se tak k nicotnosti, svazu dát.

Pan ministr Stropnický, aniž by byl řádně informován o vnitřní situace svazu, žádná potřebná objektivní šetření, která by ukázala, co se ve svazu děje, neproběhla, již ukazuje palcem dolů.  Uvažuje, že ČSBS neposkytne dotaci. Je to hrůzné, ale je to tak. Pan ministr místo, aby se snažil svazu pomoci, mu podráží nohy v přímém přenosu. Je na situaci v ČSBS nějak zainteresován? Víme, že v nedávné době se vyjádřil pan Babiš v tom smyslu, že nejvhodnějším kandidátem na prezidenta republiky za ANO je právě pan Stropnický. Jsou jeho kroky proti svazu jeho prvními kroky v dosud oficiálně nezačaté volební kampani? Pokud ano, pak pan ministr vysílá odpudivý signál všem vlasteneckým subjektům, jímž říká, že jeho zájem stojí výše, než nějaké vlastenectví.

Ať již je to jakkoliv, ČSBS je zeslaben a jeho autorita zpochybněna. Domníváme se však, že tento stav svazu má i další důsledky. Těžko bude  poskytovat potřebné služby VF, nebo podobnému subjektu,  a je i málo pravděpodobné, že se stane jeho jádrem. Vlasteneckým silám již nyní chybí VF a co zítra, když se situace nezmění k lepšímu, kdo bude koordinovat vlastenecké síly? Zatím takový subjekt není vidět.

Z hlediska sil, které z naší republiky hodlají učinit pouhou zemi a jí zařadit do německého společenství nebo z ní učinit přívěsek americké politiky, jež již celá desetiletí spatřuje v západní a nověji  i ve střední a jihovýchodní Evropě, svůj „mírný“ protektorát, jak se vyjádřil Z. Brzezinski, je to žádoucí zpráva. Dosud žádného významného vlasteneckého protihráče nevidí. Mají tak usnadněnou cestu.

Kolaboranti, pokud budou chtít dosáhnout svých cílů, musí nutně rozdělovat a rozdělit náš národ, především její aktivní vlasteneckou část, na tolik skupin a skupinek, na kolik to jen půjde. A právě v této fázi rozbíjení národní jednoty se nacházíme, VF nám chybí.   Vyslovení zrádci získávají pro své cíle i dezorientované lidi. Většina medií, zvláště ČT, jim v tomto úsilí dlouhodobě napomáhají.

Je otázkou, proč této dezintegraci představitelé vlasteneckých sil nečelí dostatečně? Nelze tuto neschopnost vysvětlovat jen tím, že každý představitel hodlá zůstat představitelem, přestože stojí v čele malého  či dokonce ještě menšího houfce. Důvodů je jistě více, a to mnohem závažnějších. Přesto nezbývá nic jiného, než aby nejrůznější diference vlastenecké skupiny překonaly a našly cestu k sobě, aby mohly čelit sílícím útokům rozkladných sil.

Je-li našim cílem uchování a rozvoj našeho státu, národa, nemůžeme ho dosáhnout v současném rozdělení. Čas na sjednocování vlasteneckých sil se krátí. Máme pouze několik málo měsíců. Nesjednotíme-li se, přes vytrvalé a silné rozkladné úsilí kolaborantů, nevyhrajeme již probíhající zápas. Menšina vyhraje nad většinou  a naše zkáza bude časem dokonána.

Představujeme většinu národa, v jeho zájmu najděme k sobě cesty a společně vzdorujme úsilí rozkladných zrádcovských sil. To je cesta k vítězství. Nakročme konečně na ni  a s plnou rozhodností ji sledujme! Jsme hodnotovou společností. Bráníme i demokracii, svobodu, sociální spravedlnost a mír.

J. Skalský