Rovnost nepřichází v úvahu

Zbyněk Fiala

28.7.2016 13:56

Spojené státy konečně mají dva kandidáty na prezidenta, Donalda Trumpa a Hillary Clintonovou, a dva volební programy. Co od nich můžeme čekat?

Věříme v americkou výjimečnost, píše se v úvodu volebního programu (platformy) Republikánské strany. Nemylme se, nejde o program, který je spojen jen s Donaldem Trumpem a spadl by pod stůl v případě jeho volební prohry. Je to program Republikánské strany, která má v Kongresu Spojených států většinu a podle všeho si ji uchová. A vzhledem k tomu, že základem americké vnitřní politiky je nic nedovolit soupeři, sedět mu na rukou a vetovat veškeré jeho úsilí, je to linie, kterou se budou Spojené státy řídit, ať už bude v Bílém domě sedět kdokoliv.

Je to strašné čtení. Nejsou tam sice přímé zmínky o nadlidech, ale je to jen otázka formulací. Tohle jsou první tři věty preambule, tři základní teze Republikánů, které jsou pak v dalším textu rozpracovány:

„We believe in American exceptionalism.

We believe the United States of America is unlike any other nation on earth.

We believe America is exceptional because of our historic role — first as refuge, then as defender, and now as exemplar of liberty for the world to see. “

„Věříme v americkou výjimečnost.

Věříme, že Spojeným státům se žádný stát nevyrovná.

Věříme v americkou výjimečnost vzhledem k její historické roli – nejprve jako útočiště, pak obránce a nyní příklad svobody pro celý svět.“

Smysl je jasný:

Jsme výjimeční = můžeme i mimo pravidla.

Žádný stát se nevyrovná = o rovnosti nemluvme.

Příklad svobody pro celý svět = univerzální předpis, o ničem jiném neuvažujte.

Ale ani volební program Demokratické strany to nevidí moc jinak, jen mluví opatrněji o zásadovém vůdcovství:

„Democrats believe that America must lead in the world to grow our economy, protect our interests and values, and make our country safer and more prosperous. We cannot walk away from our position of global leadership and allow other countries to make decisions about our lives, jobs, and safety.“

„Demokraté věří, že Amerika musí vést svět ve prospěch růstu naší ekonomiky (tj. USA), ochrany našich zájmů (tj. USA) a hodnot a proto, aby naše vlast (tj. USA) byla bezpečnější a vzkvétala. Nemůžeme se vzdát naší vedoucí úlohy (tj. USA) ve světě a dovolit jiným zemím, aby rozhodovaly o našich životech, práci a bezpečnosti.“

Také tady je to tedy docela čitelné:

Vedení světa ve prospěch našich zájmů = podřiďte se.

Nemůžeme se vzdát vedoucí úlohy = o tom, co se smí, rozhodujeme my.

Když se podíváme do textu Severoatlantické smlouvy zakládající NATO (Washingtonská smlouva ze 4. dubna 1949), odvolává se na cíle a principy Charty Spojených národů, sepsané už v roce 1945, a tam si nemůžeme nepovšimnout úvodní úvahy, ve které podepsané strany po zkušenosti z války potvrzují víru v rovná práva států „velkých i malých“. Ve stejném smyslu vyznívá závazek, že ozbrojené síly lze použít jen na ochranu společného zájmu. Takže rovnost, společné zájmy. Historické závazky a aktuální politiky se jasně tlučou.

Pokud za to všechno může Putin, jakými mastmi musí být ten chlapík mazaný, aby tohle všechno zvládnul??

Oba texty ovšem zdaleka nejsou tak jednoduché, jak by vyplývalo z těchto tezí. Těm se nedalo vyhnout, americká představa o výjimečnosti je základním článkem víry. Nesmějme se, víme, jaké to je, když se pochybnosti netrpí. I my jsme mívali jednu vedoucí úlohu v zahraniční politice, kde nám bylo přiděleno právo rozdmychávat mírovou hráz v zákrytu za vedoucí mocností, a druhou vedoucí úlohu jsme měli přímo v ústavě pro pořádek v postavení různých politických stran. Berme to tedy, jak to je, s nadějí, že i Američani z toho vyrostou. Ale pozor, že zaslepení snadno přehánějí! Nebylo by dobré, abychom se přetrhli pro nějaké nesmysly a cizí zájmy.

Z hlediska listopadových voleb je mnohem zajímavější souboj tradičních stranických velekněží s vetřelci, kterými je u Republikánů Trump a u Demokratů Sanders. Zkusme hledat, kde zanechali stopu.

„Mezinárodní obchod má klíčový význam pro všechny sektory americké ekonomiky, nikoliv však s masivními schodky obchodní bilance,“ píše se v republikánském programu. Trump tu prosadil představu, že otvírání obchodu má jasné meze, protože za obchodními schodky musíme vidět nejen dluh (jeho splácení je třeba urychlit), ale hlavně ztracená pracovní místa a narůstající závislost na zahraničních výrobcích. Nejde o banální zmínku, nedávno Trump dokonce naznačil, že by si dokázal představit odchod USA ze Světové obchodní organizace.

Podobné prvky najdeme i v Trumpovu pohledu na NATO - každý za své. USA mají mít největší vojenskou moc světa, ale pak ji chtějí užívat sami. Kdo chce ochranu, ať si ji zaplatí. Trumpův ohlas v primárkách přitom ukazuje, že tento názor má ve společnosti mohutnou podporu a lze očekávat jeho promítnutí do politiky Republikánů i v případě, že v souboji o Bílý dům neuspějí.

Stejně lze vnímat záměr Republikánů, že všechna ujednání, která uzavřel stávající prezident Barack Obama a neprošla ratifikací v Senátu, budou zrušena a projednána znovu. Vyjednávací tým dostane jasné zadání: „Put America first.“ Vždycky musí jít hlavně o Ameriku. Dohody musí vytvořit miliony nových pracovních míst v USA a podpořit americké exporty. Pokud ne, musí se odmítnout. Chromá kachna dobíhajícího Kongresu do toho nemá co mluvit.

A tak zatímco volební platforma Demokratů nabízí hlavně zaříkávadla o prosazování amerických zájmů, Trump uvažuje zcela konkrétně a myslí na reálnou změnu.

Demokratická platforma je zajímavější tam, kde vychází vstříc protestům proti nerovnosti a v jistém smyslu navazuje na hnutí Occupy. Začíná tím, že je třeba zvýšit mzdy, ochránit základní práva pracujících, podpořit pracující rodiny. Je tam také výrazná podpora zaměstnaneckému spoluvlastnictví, kde vede program zaměstnaneckých akcií ESOP („většímu počtu pracujících poskytnout podíl na téměř rekordních ziscích společností“). Tady je zřetelný rukopis Sandersova křídla.

Cítíme jej i v dalších kapitolách. Jedna je věnována vytváření nových dobře placených míst při rekonstrukci infrastruktury, obnově průmyslové výroby, v čisté energetice, inovacích, malém podnikání a v místech pro nastupující mladou generaci. Další žádá náprava finančního systému a vyčištění Wall Streetu (tady aby se Clintonová poprala sama se sebou), stop vytváření obřích společností diktujících trhu. Razí zásadu, že i bohatí musí platit spravedlivé daně. Nakonec zazní také „podpora férové hospodářské soutěži ve prospěch amerických pracujících“ (snad jako ozvěna Trumpovy výzvy).

Jako výčet problémů je to dobré, ale prostor pro realizaci je v mlhách, i kdyby Clintonová vyhrála. Sandersovo výjimečné postavení v médiích končí a musí spoléhat jen na životaschopnost akčních výborů dole. Ale i kdyby tyto programové teze měly sloužit jen jako inspirace, je to lepší než furt jen samá americká výjimečnost a svoboda chodit s kolty u pasu.

Pokud však jde o zahraniční politiku, to klíčové je v rozsáhlém dokumentu o 55 stranách shrnuto na několika řádcích o Rusku. Pozor na něj. Vede destabilizační akce podél svých hranic, podrývá americké zájmy. Demokraté se zároveň vymezují proti Trumpovi, který by „zvrátil výsledky 50 let americké zahraniční politiky tím, že by opustil partnery v NATO“, my je však „ochráníme a zastrašíme ruské agresory“. „Musíme dát Putinovi jasně najevo, že jsme s ním připraveni spolupracovat jen tam, kde je to v našem zájmu,“ píše se v pasáži, která nese jasný rukopis Hillary Clintonové. To je potom radost jednat.

vaševěc