Eurlng Dr Bohumil Kobliha
V eseji Stav demokracie 2014 jsem si s lehkou ironii všiml dvou základních pravidel, kam se dopracoval systém řízení společnosti, totiž dnešní demokracie. První pravidlo je, že vlády jsou neomylné. Druhé, že když se ve vládní sféře mýlí, je nutno jednat dle pravidla jedna.
S tímto žertem můžeme zároveň konstatovat, že z poctivého hledání jak řídit věci veřejné jsme opět sklouzli do více či méně zastírané ignorantské diktatury.
Ať vezmeme kterýkoliv obor lidského užitečného konání, nemůžeme přehlédnout, že jen promyšlenou organizací práce se dostáváme k situaci, kdy s minimálními náklady dosáhneme maximální efektivnosti a bezporuchovosti, tedy k optimální plynulosti chodu a kýženým výsledkům.
Tyto snahy/cíle v technologii a výrobních celcích můžeme sledovat už od Benátských republik (XVl. století), kdy poprvé zaznamenáváme stavbu lodí jako sériovou výrobu. Dočítáme se, že výroba vůbec byla páteří Benátské republiky a zde poprvé vzniklo patentové právo (1474).
Dnes při projektování výrobních celků mluvíme o výrobním toku. Od začátku dvacátého století hledáme cesty, aby výroba plynula co nejhospodárněji a obsluha byla pro dělníky/operátory na všech stupních co nejméně namáhavá, jak na spotřebu energie, tak na nervové/psychické vypětí (Taylor).
Řízení společností lidského druhu, od otrockého řádu až do dnešní doby, sleduje obdobné, totiž plynulost chodu denního života. K tomu vznikla hierarchie činností včetně politiky, aby tento chod bez zbytečných překážek zajišťovala. Ovšem nesměli bychom být lidé, aby se mezi námi nevyskytovali ti, kteří by z řídicí funkce neudělali jen své koryto. Tato nefunkčnost, a de facto příživnictví, zatěžuje společnost stále vyššími náklady.
Připomeňme si socialistickou anekdotu, kdy přebarvený kapitalista začal jako "nepostradatelný odborník" opět svoji činnost:" Soudruhu jak se vám líbí vaše kancelář?" " Hm, ale vyměňte mi ten stůl za pořádně velký dubový a dejte mi ho do rohu!" Stůl byl vyměněn za vyřezávaný leštěný a k tom vznešené křeslo. Přebarvený kapitalista se zabydlel. Za pár dní za ním přijdou a ptají se: "Tak jsme vám soudruhu zařídili všechno, jak jste si přál, a jak se vám pracuje?"
"No ... a kdy mi k tomu dáte nějaký lidi?" dí řídící kádr.
Je celá třída těch kteří chtějí jenom poroučet, poněvadž si myslí že všemu rozumí a ví lépe. Jsou k tomu dokonce vychováni ve "vládních" učilištích (Eton). Zděsil jsem se, když jsem si uvědomil, že v současné vládě Jejího Veličenstva není jediný profesní inženýr. Podle toho vypadá rozhodování, o kterém dávný přítel Dr. Slovák soudil, že Anglii zabijí účetní, kteří vedou průmysl a celou zemi. Šetří na materiálech, šetří na technologii, dělají zkratky a jako výsledek úspor bývá nižší kvalita a trvanlivost výrobků.
Domýšlivá indolence je rozprostřena celosvětově. K prof. Dr. Luboru Karlíkovi přišel do jeho kanceláře v UNIDO ve Vídni elegantní chlapík sebevědomého vystupování s tím, že tam chce být zaměstnám. Na Luborův dotaz: "...a co děláte, co umíte..." uchazeč o zaměstnání hrdě a skoro pobouřeně odpověděl:".. .no, jsem přece džentlmen... "
Když jsem pracoval na projektu nové Fordovy továrny ve Španělskou (1974/1975), klesla poptávka automobilů. U Forda nastaly "prověrky" efektivnosti a jako důsledek propustil 92 (slovy devadesát dva) ředitelů. Naopak úspěch Volkswagenu je v tom, že na všechny řídicí funkce dosadil gen.ředitel kvalifikované inženýry (Dipl.lng.).
Nafukování správního aparátu a někdy přibírání personálu "ze známosti" je tendence, kterou popsal politický analytik Miroslav Dolejší jako "republiku kamarádů" .
Zdálo by se na příklad, že neškodí když se do britské sněmovny lordů kupují místa za peníze. Nic se neděje, jen je to směšné. Když ale zjistíme, že z původních tři sta lordů z dob impéria, kdy se skutečně podíleli na řízení půlky světa, stoupl nyní počet k sedmi stům, nemůže nás nenapadnout Hamletovo: ,je cosi shnilého ve státě dánském". '.
A což teprve když zjistíme, že Koruna (totiž britská královská vládní správa), která utratila na činnost v roce 1913 (tedy za dob impéria jedoucího na plnou páru) 13% národního důchodu (GDP) - a v roce 2011 její náklady na státní správu stouply na 48% - zhrozíme se.
Obdobně u třinácti nejbohatších států světa (tedy prakticky celosvětově) to je nárůst z 10%(1913) na 47% (2011) z národních důchodů.
Divme se tedy, že částky na daních, které pod trestem kriminálů nemůžeme neplatit, stouply závratně (na 20% až 60%)! A to jsme ještě odírání taxami z "přidané hodnoty" na výrobcích a službách, které celoevropsky stouply na 20% za transakci! V The Sunday Times - News Review z 18.května 2014 se nad tím vším hrozí v článku" We need a revolution"- Potřebujeme revoluci. Hezké, ale jakou? Vždyť od čtrnáctého století procházíme reformacemi a revolucemi, poněvadž našim předkům právem vadilo nevolnictví a desátky církevní i šlechtě a proto muselo dojít k revolucím. Ty vedly od vidlí a sudlic až ke gilotinám (1787).
"Je konec bídy, je konec hladu, je konec zlodějských světa řádů"... opravdu? Díky naší neznalosti a obecné ješitnosti se "šlechta" otřepala a od Napoleona Císaře, si opět hrají mazaní na "de", "van", lord, gentleman atd. Vracejí se jim majetky nabyté přfzní králů a historickými krádežemi. Ti "naši" chtějí obracet kolo dějin i proti změně království na republiku, a chtějí své historické majetky vyždímané na poddaných zpět s tím, že je budou u nás investovat. Ovšem s majetkem jde moc a nové ždímání. Zisky vždy plynuly a plynou jinam. Patologie "šlechtictví" zůstává.
Čím větší konglomerace a centralizace, tím větší možnost vykrádání a okrádání veřejných zdrojů! Evropský poslanec je zkorumpován titulem a penězi. EU s třiceti tisíci "eurokraty" je semeniště korupce. Až 300milionů "ovčanů" uvidí spolehlivě vyčíslenou částku, co je EU stojí, utečou z ovčince.
Jak se ale z vlády příživníků dostávat a dostat?
Chceme-Ii skutečnou demokracii, musí především každý vládnout sám sobě. Nebát se a nekrást. Nechtít žít zdarma a na úkor druhých. Každý osobně musí seznat, že jedině za užitečnou práci a se skutečnou kvalifikací pečlivě odvedenou, může přijít odměna... Život je zkouška, nic není za nic.
-'
Londýn, 21. června 2014
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz