Tuto úvahu píši jako laik, věřící příznivec husitské církve, které se kdysi říkalo československá, a za okupace českomoravská. Myslel jsem si, že tato církev, založená jako reakce na zbořené mocnářství s jejím césaropapismem katolického suveréna, který každoročně myl nohy starcům - a potom rozpoutal první světovou válku, - že ta církev se postaví k restitucím čelem. Opak byl nakonec pravdou. Sice se část jejich starších postavila proti takto pojatým restitucím, ale nakonec neuspěla. A my obyčejní věřící jsme ponecháni v pochybách o oprávněnosti tohoto příklonu ke zlatému teleti. Je pravda, že jiné církve než je katolická, dostanou nakonec z restituční hostiny jen drobty a odpadky z panského stolu. Ale to je neomlouvá.
Občas si i já, lesní muž z moravských pralesů u starobylé Líšně, čtu v evangeliích - a nacházím tam opaky toho, co se tu předkládá k věření o takzvaných církevních restitucích. Nacházím tam slova o nicotnosti boháčů a o tom, že spíše velbloud projde uchem jehly než boháč do království nebeského. Dále tam nacházím slova o tom, že nemáme shromažďovat poklady na zemi, kde je žere rez, ale na nebi, kde jsou věčné, A že se nemáme starati o to, jak se obživíme, protože ptáci také nesejí a nežnou a Hospodin je obstará.
A co to vidím v realitě ? Vidím obrazy jako vystřižené z Vávrovy Husitské trilogie. Vidím různé faráře, jáhny a biskupy, jak se chovají, jako onen legendární "farář Peklo", jenž odebírá chudým věřícím poslední ovečku, poslední peníz a poslední nástroj, aby je zabavil pro větší slávu boží a pro spasení věrných křesťanů. Když si to porovnám s dneškem, tak vidím - to nebyl "bolševický výmysl a propaganda" - to je prosím dnešní skutečnost.
Spisovatelka a režisér a historik, jež se opřeli jako jedni z prvních této takzvané restituci - pro mne pobělohorské loupeži - jsou kacéřováni zdivočelými médii jako bezmála společenští kanibalové církví. Jsou účelově představováni jako jacísi "závistiví lidojedi", kteří pěstují církevní kanibalismus jako bezmála zvláštní vědu. Myslím, že tomu tak vůbec není. Jestliže někdo zcela racionálně poukazuje na čertova kopyta církevní restituce, na nesepsaný majetek, na právní překážky počínaje josefinismem a konče Benešovým státem, na obrovské vyčerpání státu, které nastane a na zadlužení aspoň čtyř pěti generací, jež budou církvím splácet to, co samy nezavinily, jako jakousi "daň za bolševismus", že ten někdo by měl být brán v potaz. Poslouží nakonec tento stav církvím samotným ? Je jisté, že největší církev , církev římská, na tom dočasně snad vydělá, ale nebojí se tato církev daleko větších škod, jež sama utrpí tímto katastrofálním zásahem do pořádku sekulárního státu? Rozpor je i v oné církvi samé - samozřejmě nikoli v jejich špičkách, kdy kardinálové si mnou potěšeně ruce, ale řada osvícených starších a kněží církve katolické sama varuje před tímto tancem kolem zlatého telete.
Dejme tomu, že se tyto restituce naplní. A kněží, co teď? zeptáme se s Hansem Falladou. Stanete se podnikateli s "majetkem od pánaboha"? Nebo jej svěříte podle předpisů státu známým společnostem a manažerům? Kdo zaručí, že tito Vaši služebníci se obratem ruky nezmění v ďáblovy služebníky a neokradou Vás podle všech pravidel českého tunelářství? Že postupně nevyvezou "Váš majetek" do daňových rájů ? Ovšem toto nebudou jen škody mamonu. Daleko větší škody nastanou právním chaosem republiky. Dosavadní držitelé tohoto majetku, kteří jej drželi doslova "bona fide", v dobré víře, jak říkají právníci, se oprávněně začnou dožadovat náhrad a odškodnění na státu, který tento dar církvím provedl. Kde na to stát vezme, když už ožebračil skoro všechny včetně důchodců? Avšak největší škody budou ty škody morální. Ty škody, které tyto pobělohorské restituce - nápadně připomínající konfiskace pobělohorských rebelů od církví v čele s Karlem z Liechtenštejna.
Od nynějška si valná většina slušných věřících začne myslet, tak církve už nejsou jen společenství věřících, jsou to "až v poslední řadě" podnikatelé, jsou to byznysmeni, jsou to latifundisté - velkostatkáři. A to se netýká jen církve římské. Týká se to také všech dalších církví, které svým souhlasem a mlčením naplní tyto parestituce. A vezmou si vrchnostensky přidělené zbytky se stolu dělení. Onehdy jsme s jakýmisi právníky se bavili na téma, jak by vlastně měl znít zákon o církevních restitucích jednou větou. Nakonec jsme připadli na tuto definici - parafrázi z filmu Bláznova kronika:
"Pobělohorská kořist je právoplatně nabyté zboží, jehož majitelem je církev".
A vrchol tohoto stavu nastane, až se o restituce přihlásí bývalý řád německých rytířů, dnes Německý řád domu Panny Marie atd. Nechápu, proč vůbec média připravují veřejnost na vstup tohoto řádu do restitucí, když to odporuje především mezinárodně platné Pařížské reparační dohodě, která stanoví,že žádný německý majetek zabavený po r.1945 v osvobozených státech se nikdy nesmí vracet zpět do německých rukou. Bratři Poláci moc dobře vědí, proč tento řád nepouštějí na své území.
Tak nevím. Jako lesní muž tomu nemusím vůbec rozumět. Ani už se neptám co bylo ukradeno a komu bylo ukradeno ? Nebo že by začala platit nějaká jiná evangelia?
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz