Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Habsburkové, ochotní nechat se najímat od movitějších feudálů do žoldnéřských služeb, se po potlačení reformace v 16. - 17. století dali přeochotně do služeb protireformace. Jejím cílem bylo získat hegemonii nad větší částí zemí v Evropě. Ve středoevropském prostoru to vedle katolické církve byla habsburská dynastie. Cílem bylo posílení centralizované moci. Cíle Vatikánu jsou téměř totožné právě v touze ovládnout Evropu. To byl strategický cíl, taktickým cílem v Praze se stalo obnovení pražského arcibiskupství, posílení pozic papežského nuncia v Praze.
Byla to v podstatě kontrola protireformace v Praze, na dvoře císaře Rudolfa II. Proti stavovskému státu byl preferován režim absolutistický. Na specifické rysy ve vývoji domácího režimu se nedbalo. Hnacím motorem byl také rostoucí dluh Habsburků, a tím i celého státu. Řešení se našlo, zabereme majetek nekatolíkům, vyčerpáme finanční sílu měst. V budoucích letech z nich vytvoříme téměř neefektivní výrobní složku bez výrobní perspektivy. Zhoršilo se také svobodné myšlení.
Po uzavření pražského míru v rámci měnící se situace ve třicetileté válce v roce 1635 prosazovala aristokratická vládnoucí třída zásadu: »Čí zem, toho náboženství.« Politologický pohled na poddané pravil, že poddaný (nevolník) musí plnit pokyny vrchnosti (dvora, státu, šlechty, církve). Pokud by tak nečinil, musí být k tomu donucen. Tento politologický názor dlouho bránil rozvoji demokratického mínění a konání. Mocenskou složkou se stala armáda, záhy žoldnéřská, a četnictvo i policie.
Také mnišské řády se přidávají k upevnění moci katolické církve, která je svorníkem v politicko-mocenském systému. Misionářská aktivita se dala bezpečně realizovat jen za vojenské asistence. Katolická strana se stala jedinou uznávanou církví. Kacířství bylo trestané. Utužilo se nevolnictví. K tomu, aby se někdo vyučil určitému řemeslu, což feudalismus potřeboval, byl nutný souhlas vrchnosti. Jen církev byla tak mocná a silná, že k dráze duchovního nepotřebovala souhlas světské vrchnosti. Stačil zájem církve.
Pokud církev chtěla a měla i zájem, musela naplňovat jisté úkoly a služby. K ovládnutí justice postačilo, když stát převzal veškeré vyšetřování kacířství a politických deliktů (1729). Nespokojenost lidu na sebe brala formu individuálního a kolektivního odporu, měla i sociální formu. Ani náboženská forma nebyla zanedbatelná. Celkové zaostávání ve výrobě, v kultuře, vedlo k rozvoji racionalizace. Po roce 1775 dochází k zmírňování. Toleranční patent je osvobozujícím aktem, reformou, která vhodně nahrazuje převrat, pokud je včas realizován (1781).
Dne 8. října 1619 zasáhly do náboženského života katolické finanční kruhy. V Mnichově byla uzavřena tajná spojenecká smlouva mezi vůdcem Katolické ligy, vedené Maxmiliánem Bavorským, finančně podporovaným i papežem a císařem, vydatně dotovaným z peněz z vykořisťovaných španělských kolonií. V lednu 1620 se uherský sněm rozhodl uzavřít spolek mezi českými stavy a uherskými stavy, 15. ledna 1620 byl vyhlášen náboženský smír. Tím byla legalizována náboženská svoboda. Kostely ve městech měly náležet většině žijících v daném městě.
V březnu 1620 diplomacie stavovských států uzákonila v českých zemích, v Dolním a Horním Rakousku, na generálním sněmu v Praze vzájemnou pomoc při obraně náboženských svobod. Dne 3. července 1620 vyrazila vojenská pomoc z Francie a z Anglie. Konflikt mezi katolickou silou a protestantskou unií se stal evropskou záležitostí. Pomoc z Anglie a Francie byla slabá.
Jaké nebezpečí hrozí v případě tzv. restitucí církevního majetku?
Majetek nekatolíků, včetně majetku a příjmů měst konfiskovaných v pobělohorské době, se znovu dostane do rukou katolické církve, a tím se znovu utvrdí pozice katolíků, církve i politických složek této strany. Katolická strana by se nejprve měla očistit od pobělohorských krádeží a potom teprve prokazovat katolickou držbu, aby to totiž nebyla držba původně nekatolických složek české společnosti. Pobělohorská konfiskace zhatila všechna náboženská práva. Systém stavovského státu byl likvidován a nelze pochopit, že dnešní politická pravice chce majetkově obnovovat pozice absolutismu.
Každý poslanec, který hlasoval o církevním majetku, si měl povinně prostudovat dílo od Tomáše Bílka Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Kniha byla vydána v Praze roku 1882 a je po stránce faktografické přesná. Autor definuje reálný stav: »Naproti tomu jest mezi 491 statky konfiskovanými 275 rozsáhlých panství, kteréž obohacují více než dvě třetiny království Českého, tak skoro tři čtvrtiny toho království byly konfiskovány.«
Postih evangelické šlechty
Konfiskace postihly většinu evangelické šlechty a realizovaly velký přesun ve vlastních poměrech. V habsburské konfiskaci po Bílé hoře bylo v Čechách konfiskováno 40,9 procent pozemkového vlastnictví pobělohorské šlechty. A důvody konfiskace?
1. Především šlo o ty politické...
2. Bylo nutno odměnit cizí vojenské aristokraty z Německa, Rakouska, Uher, Itálie a dalších zemí...
3. Bylo nutno uhradit státní dluh a omezit krizovou situaci...
4. Posílit vliv katolické církve, zpevnit absolutistický režim a zlikvidovat stavovskou monarchii, omezit vliv protestantského, tedy nekatolického světa. Zvýšit podíl moci nad Evropou pro Habsburky, katolíky a katolickou církev...
5. Udržet další existenci nevolnictví a poddanství. Zamezit nástupu liberalismu a rodící se demokracie. Omezit protihumanistické postoje k vlastnímu lidu i národům v koloniálních državách.
Konfiskace měla tři fáze: 1623-1627, 1632-1634 a konečně 1634-1637. Majetkově byla poškozena česká šlechta. Vydělala na tom cizí šlechta neschopná udržet stavovskou formu státu. Absolutismus zvítězil. Podobá se to současné tužbě dnešní pravice.
Když odtáhly poslední švédské oddíly z Čech, upevnila katolická síla a protireformace své pozice. Učinila to chytře, nechala vypracovat během tří let (1653-1656) berní katastr pro Čechy. Do úřední evidence se dostaly všechny měšťanské domy i poddanské usedlosti vybavené pozemky s dobytkem. Evidence zaznamenala i židovské obyvatelstvo.
Zjistil se i počet pustých domů, na mnoha panstvích se zaznamenaly až dvě třetiny zpustlých usedlostí, což byla hmotná škoda způsobená mnohaletou válkou. Informovanější šlechtici odhadovali ekonomické zpoždění českých krajů o sedm až osm let. Obdobně klesl i počet obyvatel. Čechy v té době měly 950 000 obyvatel. Populační manko bylo odhadováno na 370 000 osob. Vláda nechala uskutečnit lánovou vizitaci, první proběhla v letech 1656-1658, druhá v letech 1669-1679. Bylo odhaleno mnoho podvodů. Růst panských dvorů, zejména u cizí aristokracie, vyvolal robotní zatížení.
Panovnický dekret Ferdinanda III. potvrdil protireformační poměry a vysoké školství bylo podřízeno jezuitům v přejmenované Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jezuité ovládli také fakultu lékařskou a pochopitelně i fakultu právní (1654). Pozice katolické církve posílila dvě nově zřízená biskupství, v Litoměřicích a v Hradci Králové (1655).
Reakční období Leopolda I.
V roce 1650 odtáhla švédská vojska z českých krajů a vláda Leopolda I. vládnoucího v letech 1657-1705 se cítila vojensky zajištěna. Masově se rozšířilo špiclování po ukrytém a utajovaném majetku šlechty, která emigrovala. Leopoldova vláda zavádí administrativou iniciativní akci majetkového, náboženského, politického a hospodářského útisku českých zemí i jejich obyvatel. Habsburští byrokraté informovali vídeňský dvůr, že Čechy platí dvakrát více daní, než jiné části monarchie.
Typickým označením dobové situace bylo tvrzení, že jde o druhé nevolnictví. Výrazně se uplatňovala prohabsburská kolaborace. Postavení Lobkoviců, Kinských, Černínů, Lichtenštejnů bylo neotřesitelné. Jen obava z války s Tureckem poněkud limitovala vlnu útisku. Válečné výdaje z let 1663-1665 opětovně vyčerpávají české země.
V době Leopolda I. nebylo vhodné vzepřít se vládě nakloněné Leopoldově politice. Svého času populární a oblíbený Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic se v roce 1680 nechal nalákat do kyrysnických služeb. Střety to byly krvavé. Při povstání poddaných u Blatna 25. dubna 1680 si vyžádalo téměř 50 raněných a dalších 50 osob padlo. Generála Kryštofa, císařského generála, nelze zaměnit s popraveným pánem z Polžic na Staroměstském náměstí.
Surovým jednáním s nevolníky, českou šlechtou, nekatolickými měšťany, nekatolickými duchovními, nekatolickou inteligencí se proslavili cizí aristokraté, původním povoláním důstojníci v třicetileté válce. Česká veřejnost by si měla ověřit na archivních dokladech, zda katolická církev nežádá náhradu za majetek, který sama zcizila v době proti reformaci, v době pobělohorské.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz