Qui bono překrucování dějin?
Zamysleme se nad tím, proč je velmi smutnou skutečností, že dějiny nejsou prostě dějinami, ale vykládají se účelově podle nějaké doktríny právě vládnoucí ideologie, takže ze seriózního vědeckého podání se stane politrucký výklad sloužící k ohlupování lidí. V našich životech jsme toho byli svědky několikrát a naši rodiče i prarodiče to také zažili.
Je však velmi smutné a ponižující, že jsme toho svědky i dnes, kdy znovunabytá svoboda po roce 1989 by nám měla přinést svobodu i v nazírání na naši minulost! Bohužel se tak neděje. Oficiální výklady historie jsou někdy otřesné!
Jako příklad si uveďme jednu tragickou událost našich dějin, jejíž 78. výročí si připomínáme v zářijových dnech. Jde o Mnichovskou dohodu, někdy označovanou také jako Mnichovskou zradu nebo Mnichovský diktát.
Pro připomenutí: Byla to dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Dojednána byla 29. 9. 1938 v Mnichově, podepsána po půlnoci 30. 9. 1938. Zástupci československé strany nebyli na jednání přítomni. Šlo o završení činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což mělo sloužit jako jeden z cílů ovládnutí Evropy. Československo muselo do 10. 10. 1938 odklidit svá území a postoupit Sudety Německu, Těšínsko Polsku a jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku.
To je historická skutečnost. Tady by snad mělo být každému jasné, o co šlo. Sprostou krádež cizího území, která byla dojednána „o nás bez nás“ a bohužel ji posvětily evropské mocnosti, Ty nás, Československo, opravdu zradily v domnění, že když nás obětují, zachovají si svou vlastní svobodu! Vždyť komu záleží na takovém malém státečku uprostřed Evropy? To my, my jsem v Evropě páni, kteří určují politiku! To my se chceme dohodnout s tím nacistickým satanášem, kterého v podstatě obdivujeme! Obětujme to malé, hloupé Československo, aby nás nechal na pokoji!
Jenomže představitelé těchto mocností zapomněli na to, že „podáš-li ďáblu prst, hned chce celou ruku“. Dalo by se říci, že v tomto případě mu ani ruce nestačily, začal si brát celá těla! Netrvalo dlouho a došlo i na signatáře neblahé mnichovské zrady.
Zde mnozí nastolují otázku, že jsme se měli bránit a postavit se této agresi vojensky. Ale jak, když nás všichni kolem zradili, nikdo by nám nepřišel na pomoc a naše armáda by se sotva stačila ubránit tak soustředěnému náporu! Jistě, může to být diskutabilní, ale kolik by při tom zahynulo našich vojáků, civilistů, žen a dětí – bezbranných obětí? Smetli by nás z povrchu země, z celé naší zemičky by udělali jeden velký koncentrák!
Výše uvedená historická událost se bohužel stala. Ale ještě po tolika letech čteme najednou s údivem hodnocení, že Československo si za Mnichovskou dohodu mohlo samo, protože vedlo špatnou zahraniční politiku. Mnichovská dohoda prý byla završením politických a diplomatických selhání československé vlády, takže československá politika si nese sama odpovědnost za zničení státu. Podle tohoto názoru potom špatnou zahraniční politiku vedly i ostatní evropské mocnosti, protože výsledkem jejich snažení byla nacistická agrese na jejich území! Takže ani Mnichov nepomohl!
Závěrem našeho zamyšlení se vraťme k úvodní otázce: Qui bono, komu prospívá překroucení výkladu této historické události? Na to si odpovězme každý sám. Nikoho asi nepřekvapí, že tento názor zastávají sudetoněmečtí historici. Ani moc nepřekvapí, že to někdy napíši i naši mainstreamoví novináři, z nichž mnozí mají historické znalosti na úrovni houpacího koně, ale mluví do všeho. Pravým důvodem papouškování těchto názorů je ale to, že tito pisálci zpívají písničku podle toho, kdo jim platí. Pokud ovšem takové názory propagují čeští historici, měli by okamžitě vrátit diplom a jít raději dělat něco jiného, kde napáchají méně škod. Tito kolaboranti by si měli uvědomit, že okamžitý finanční prospěch z toho, když se zaprodají jidášskému groši cizáckých nadací, vede v konečném důsledku často do pekel.
Nezbývá než si přát, aby konečně historie byla historií a ne účelovým překrucováním její interpretace!
Mgr. Ludmila Jarošová, Brno