Česká republika je suverénním státem. Jako taková je subjektem mezinárodního práva. V mezinárodněprávních vztazích jejím partnerem jsou další suverénní státy, tedy též např. Spolková republika Německo, nikoliv však jednotlivé spolkové země. Partnerem ministerského předsedy ČR je kancléřka SRN, partnerem našeho ministra zahraničních věcí je zahraniční ministr SRN, atd. Bavorsko je pouze jednou ze zemí německého spolku. Jako takové má pouze fragmentární suverenitu. Zjednodušeně lze říci, že do jejího rámce nepatří např. zahraniční věci, ani armáda, ale naopak kultura, zdravotnictví.
Z uvedeného vyplývá, že P. Nečas neměl v Bavorsku partnera s mezinárodněprávní subjektivitou. Proto do Bavorska na oficiální návštěvu neměl jezdit. Pokud cítil potřebu jednat o odsunu Němců nebo např. o našich reparacích, které nám Německo dosud nezaplatilo, měl se obrátit na příslušné ústavní orgány SRN. Ve věcech přesahujících rámec Bavorska nemohl být jeho partnerem bavorský premiér a o záležitostech v rozsahu minimálně celoněmeckém neměl mluvit v bavorském sněmu. Když tak přesto učinil, bavorská strana byla nadšena. Bylo s ní jednáno jako se subjektem mezinárodního práva. Dostalo se jí velké cti. Poprvé v bavorském sněmu mluvil premiér ČR, poprvé zde také mluvil ke škodě republiky. Značné části jeho projevu jsou odsouzeníhodné, ale především jsou v hrubém rozporu s historickou pravdou. Tudy cesta nevede ke standardním česko-bavorským vztahům.
Opět s určitou ne malou nepřesností můžeme říci, že uvedené jednání a výklady za něj mohl učinit např. západočeský hejtman, pokud by ovšem se snížil k tomu, aby zpíval stejnou lokajskou písničku jako Nečas, a za předpokladu, že by jej Bavoři jako rovnoprávného partnera k jednání přijali a k projevu ve sněmu připustili.
Pokud ovšem naši poturčenci soudí, že suverenita České republiky zaniká, že se via facti, nikoliv však de iure, dostáváme na úroveň země, tedy i jedné ze zemí německého spolku, jak někteří se domnívají, pak jdou věci směrem zřejmě již dříve mocensky určeným. Česko-moravský prostor musí být germanizován. To je požadavek, který zní již staletími. Je třeba nechat uplynout ještě nějaký další čas a pak v době příhodné pro zvrat, který již někteří nenávistní zaslepenci na obou stranách hranice připravují, odhodit zbytek suverenity, případně nás z ní donucením svléci, pokud by se tomuto „dobrodiní“ část národa nevděčně vzpouzela, a přihlásit se do německého spolku jako 17. země. Takovéto piklení je však odsouzeno k nezdaru!
V tomto procesu, který známí přisluhovači se snaží urychlovat, existují však možné mezifáze. Jednou z nich je např., že vláda ČR se bude dále držet úrovně Bavorska, nikoliv tedy partnera s mezinárodněprávní subjektivitou, jímž je vláda SRN, a časem zasedne k jednacímu stolu, v níž za bavorskou stranu budou sedět i představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu, a bude jednat i s nimi o věcech, které sudeťáci mají v programu již desítky let (např. o 20 bodech SL z roku 1961) A … časem se dohodne i s nimi, a to i za cenu otevřené zrady českých národních a státních zájmů. To je také zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč se k nám bavorský premiér, patron sudetských Němců, tak usilovně dral a proč na návštěvu Prahy přivezl sebou autobus plný tzv. sudetských Němců, a proč nyní byl i P. Nečas v Bavorsku. Návštěvy a jednání asymetrických subjektů jsou zřejmě jen fasádou, za níž probíhají sudeťácké manévry, jejichž celkovým cílem je prosadit kromě dalšího přepsání dějin, v nichž by oni byli oběťmi a my, Češi, zločinci. Vše najednou holt nejde udělat. A tak návštěvy mají pokračovat. Úspěšnost salámové taktiky byla nejednou ověřena. Režie je v rukou patrona sudetů, který stanovené úlohy předepsal i pro „českého“ premiéra. Očekávaný malý krůček k „porozumění“ našeho snaživce se změnil ve velký krok, jak konstatoval velký „přítel“ našeho národa, B. Posselt. H. Seehofer se zase vyjádřil o minulosti. Musíme o ní diskutovat a zpracovat ji. Půjdeme tedy do bitev dávno již vyhraných, ale tentokrát budou muset mít jiného vítěze? Asi takto či nějak podobně zní zadání „společného úkolu“.
Takovéto postupy v „jednání“ se sudety by významně urychlily „transformaci“ českého státu v zemi, spojenou tzv. zemským patriotismem, všichni jsme Böhmen a nikoliv Tschechen. Pokud by se však přesto ještě nějací Češi udrželi, viděno sudeťáckýma očima, rozhodně ne však ta husitsko bolševická chátra, pak druhým národem v zemi by se stala, vedle zbytků českého národa, sudetoněmecká národnostní skupina obdařená právem na sebeurčení až do odtržení, a to i s jejím „sídelním územím“, tedy tzv. Sudetenlandem, jak to programově sudeti hlásají. V tom horším případě by dále došlo k postupnému umělému oddělování Moravy od Čech a Slezska od Moravy. Destrukce našeho historického státního útvaru by byla dokonaná. Germánské středoevropské tažení by takto nějak mohlo vypadat. Od proklamace cílů k jejich dosažení vede vždy delší cesta. Naštěstí vláda sociální destrukce a národní zrady však má života jen nakrátko. Ve svém „velkém průlomu“, jak bavorské divadlo označil Karel Schwarzenberg, možná první asistent režiséra a jeden z těch, kteří nesou za vše odpovědnost, nebude již moc dlouho pokračovat. Lze jistojistě předpokládat, že nová vláda, vzešlá z voleb, nebude mít zradu národa ve svém programu.
Českým zájmem je pozastavit „pozemšťování“ republiky, hájit její svrchovanost a zbavit se kolaborantů. Ke svému štěstí nepotřebujeme bavorské vdolečky ani sudeťácké jodlování.
Zatímco Hitler chtěl na Německu, aby mu dalo deset let, současná asociální, protinárodní pravicová vláda, v níž dominují představitelé, kteří dávají na odiv své křesťanství, se zasloužila za pouhé tři roky o tolik zla, které neuvěřitelně silně destruktivně na delší dobu poznamenalo celou naši společnost. Získali jsme za neuvěřitelnou cenu významné zkušenosti. Naši snahou by mělo být tuto dosluhující vládu sociální destrukce a národní zrady ústavními prostředky co nejrychleji odstranit. Jinak nás mohou pánové Schwarzenberg, Nečas, Drábek, Heger a Kalousek, dále více než nemile překvapovat. Až půjdeme k volbám, kéž by to byly volby mimořádné, volme kandidáty za jiné strany než za TOP09 či ODS! Další volební období vítězné „české“ pravice již neuneseme! Zničila by vše, co stovky předcházejících generací našich předků usilovnou prací po staletí budovaly.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz