Pryč s „pamětní stěnou“ s nacisty v Brně!

Město Brno snad jednou obdrží anticenu "Metropole pietních skandálů"? Podle nás, pozůstalých po obětech nacismu, to  tak v našem krajském městě jižní Moravy vypadá nejméně poslední desetiletí. Proč? Nejdříve to byl mezinárodní skandál s útokem na pomník rudoarmejců v Králově Poli. Skandálem se musel zabývat dokonce i Generální konsulát Ruské federace v Brně. Druhým skandálem,trvajícím několik let, byl spor o umístění pomníku presidenta Beneše, kdy proti presidentu Budovateli nejvíce vyskakovali brněnští Němci s tehdejší šéfovou Gerdou Skalnik. Třetí skandál nastal,když se zboural původně krásný pomník tří odbojů v parčíku u lázní na Kopečné a byl nahrazen tragikomickou pyramidkou u krajského soudu. Čtvrtý pietní skandál bylo kladení věnců k prázdnému soklu pomníku SNP v Černých Polích, kde se nestihla oprava do výročí. Pátý velký skandál znamenala "akce smíření" a sudetomarš z Pohořelic za účasti praporečníka sudetů Posselta a brněnského primátora z ANO. Jiné skandály, kterých bylo v minulosti Brna více, zde pomíjíme.

Nyní vše vrcholí instalací ostudné "pamětní stěny" či tabule (přesně by to mohli nazvat autoři projektu) v památce národního utrpení - ve věznici na brněnském Cejlu. Na tomto místě se neztotožňujeme s názvem "káznice"! O "káznici" šlo jedině z hledisek rakušácké monarchie a nacistického okupanta, nikoli z hlediska českých obětí. Tam se "nepřevychovávali zločinci", tam se trestaly oběti rakušáckého, nacistického řádění,a později oběti režimní zvůle. A dodnes toto vše není ani řádně vyznačeno na budově této památky národní oběti v Brně!

Na věznici je pouze na ulici Cejl pamětní deska obětí komunistického věznění, což je chvályhodné, leč naprosto nedostatečné. Chybí tam pamětní deska obětí rakušáctví a nacismu, o niž se město doposud nikdy nepostaralo. A není to problém ani pozůstalých, ani vlasteneckých organizací - je to problém města Brna.

O co opět v naší nešťastné moravské metropoli, stíhané dýmějovým morem těchto účelových ataků, jde? Podle autorů a magistrátních podporovatelů jde o bohulibý projekt interaktivního využití bývalé věznice zejména pro mládež. V tomto využití by měla svůj  memoriální úkol patrně plnit pamětní stěna se smíchanými jmény obětí nacistické okupace a potomního režimního násilí na jedné straně, a se jmény nejodpornějších brněnských nacistů na straně druhé.

Projektanti této "pamětní stěny" mohou napsat do odůvodnění instalace co chtějí - ale zejména my pozůstalí po obětech nacismu zásadně nejen nesouhlasíme - my jsme tímto postupem hluboce uraženi, poníženi a morálně poškozeni. Tento holý fakt si musí uvědomit nejen autoři projektu, ale i vedení odboru kultury, odboru správy majetku a odboru strategie města v rámci Magistrátu města Brna. Dále by si tento fakt měli uvědomit kompetenti Národního památkového ústavu v Brně a následně i ministerstva kultury,jemuž památkový ústav podléhá.

Na naprosto nepřípustné smíchání jmen obětí rakušáctví, nacismu a režimní zvůle se jmény prominentních krutovládných brněnských nacistů, zejména se jmény Judex, Leischke, Koslowski a brněnský Mengele MUDr. Marquort již upozornili jednak někteří představitele brněnské ČSSD, jednak -a to mnohem důrazněji - zástupci brněnské KSČM. Je to velmi chvályhodné, ale  naprosto to nestačí. Nestačí pouze poukázat na nemorálnost takového doposud nevídaného projektového postupu. Je třeba poukázat na fakt, že nejde o pouhou morální nepřípustnost prostorového a konotačního spojování jmen našich velikánů jako Bezruč, Váša,Renč, Vrba se jmény nacistické žumpy dějin.

Je třeba poukázat na faktickou urážku všech žijících pozůstalých po obětech nacismu a potomní režimní zvůle ze všech vrstev naší společnosti - což dle nás zakládá i právní zodpovědnost autorů a projektantů. A je lhostejné, zdali autoři či projektanti zamýšleli něco jiného. Opět řečeno jazykem tentokráte Nejvyššího soudu v jisté kauze - je podstatné,co svým jednáním způsobili.

K nemožnosti takového přístupu uvedu příklad ze sousední, nám blízké země bratrského Polska. Ve Varšavě jsem navštívil pamětní stěnu obětí nacismu. Tam chodívají zástupy nejen pozůstalých,ale i všech Poláků, i zahraničních návštěvníků, a klanějí se jejich památce. A je nemyslitelné, že by si tam vůbec někdo dovolil i jen připomenout, natož napsat jména katanů, kteří se podíleli na tomto vraždění. Ale zde v našem Brně je toto možné? Názor si zajisté každý učiní sám.

Na tomto místě je záhodno charakterizovat alespoň vybraná jména těch nacistů, jež způsobila podle nás zveřejněním těžkou morální újmu nejen konkrétním pozůstalým po obětech nacismu,ale i všeobecně pověsti občanské společnosti naší republiky, zvláště pak vlasteneckých organizací (Svazu politických vězňů, Konfederace politických vězňů, ČSBS, ČSOL, VSA, Kruhu vyhnaných z pohraničí,atd.).

Jsou to především tato jména: Oskar Judex, Otto Koslowski, Kurt Leischke, Walter Marquort (někdy v pramenech psán Marquart). Na stěně nalezneme i další jména, zde se věnujeme těmto vybraným.

Oskar Judex, komisař SS města Brna, vedoucí krajské Kriegerameradschaft, patřil k nejobávanějším postavám brněnského nacismu a k nejodpornějším patolízalům šíleného Führera. Byl to právě on, kdo vítal s dalšími nacisty Schwabem, Foltou, Schindlerem a jinými nacistického diktátora Adolfa Hitlera při jeho triumfálním příjezdu do okupovaného Brna na brněnské Nové radnici. Fotografie této potupy národa jsou dodnes k dispozici. Zatímco Karl Schwabe se prohlásil samozvaným policejním ředitelem na  velitelství v Palackého ulici, další samozvanec Oskar Judex se jmenoval komisařem správy města Brna. A tak zatímco Schwabe předával policejní velitelství prvním 120 gestapákům přišlým z Vídně, a gestapáky ubytoval v zabavených židovských bytech, Judex vyházel všechny české pracovníky magistrátu a starostovi Spazierovi zakázal úřad. Judexovi ordneři pak obsadili magistrát ( Dějiny města Brna 2, Brno 1973,140.) Statečného starostu Spaziera, který neuposlechl zákaz zločince Judexe, vyslýchalo gestapo. Nakonec Spazier jako všichni vlastenci skončil ve vězení. O důležitosti brněnského gestapa svědčil i fakt,že jako nezávislý orgán nepodléhalo Praze, nýbrž přímo Říši. O Judexovi je známo, že to byl on, kdo Hitlerovi nabízel Konšelská práva Brna jako "doklad prastarého němectví Brna a germánského práva", - a k jeho zklamání je vůdce nepřijal. Judex slavíval výročí boje Brna se Švédy spolu s nacisložkami Brna a s Hitlerjugend, což v dnešní době obnovili  někteří současní pokračovatelé...Byl to Judex,který vykřikoval v Německém domě a jinde, co všechno nacisté učiní s českým ksindlem...a také to činil.Judex byl spolu s nacistou Czernym po válce souzen Mimořádným lidovým soudem původně k trestu smrti, který však byl nakonec změněn.

Otto Koslowski, nar.17.4.1900, SS Hauptsturmführer, další nacistický zločinec, jenž přitom ani nemohl řádně prokázat "arijský původ" (Vašek,Štěpánek 2002,139.), přišel do Brna hned roku 1939 a sloužil až do roku 1945. Výčet zločinů Koslowskiho je tak rozsáhlý, že by sám vydal na obšírnou monografii. Jako obávaný bijec i mezi gestapáky byl přezdíván "Scherlock Koslowski", fyzicky dokonce napadal i své spolupracovníky.

 V Seznamu příslušníku gestapa v Čechách a na Moravě, vydaném roku 1946 Ministerstvem vnitra pod čj. Z-II-3065-28/4-46 je uveden pod poř.č.2214 v hodnosti kriminálního rady v referátu  brněnského gestapa II  E. K jeho zálibám patřily "zostřené výslechy" nenáviděných Čechů a Židů. (Mezi tyto metody náležela například "Stalinova houpačka",kdy vyslýchaný visel na tyči svázán do kozelce a byl mlácen ocelovými pruty či býkovci.)

Sluší podotknout v této souvislosti, že ani proslulý ÚSTR dodnes nevydal tento seznam 5.861 protektorátního gestapáka, zatímco seznamy estébáků vydávali i amatéři jako pan Cibulka. Za co je tento ústav placen, tudíž my, pozůstalí po obětech nacismu, nevíme...Takže zatímco jména estébaků obrazně "dnes cvrlikají i vrabci na střechách", ani pozůstalí po obětech nacismu dodnes nemají možnost seznámit se jmény gestapáků, kteří se podíleli na katovské práci proti národům ČSR (!) Je to nejen hanba ÚSTR, ale i hanba republiky.

Koslowski se podílel na řadě terénních výjezdů gestapa po Moravě a na zatýkání a likvidaci nejen partyzánů a odbojářů,ale i nevinných civilních obětí gestapa, včetně žen a dětí. Za heydrichiády patřil do pracovní skupiny kriminálního ředitele SS Nussbauma, pátrající po autorech atentátu na Reinharda Tristana Heydricha. Spolupracoval s popravčí skupinou strážního praporu SS "Böhmen-Mähre“, vykonávající popravy v Kounicových kolejích, Pod Kaštany, na Špilberku, na Cejlu a jinde. (Srv. Morava v boji proti fašismu, Brno 2008,106-107.) Tento opilec,vytloukající brněnské bary a vinárny, byl neuvěřitelný antisemita, sadista a čechobijce. Koslowski byl po útěku z Brna zatčen v Německu a internován v Dachau. Poté byl pátrací skupinou Brňana gen. Ečera,našeho člena žaloby Norimberského soudu, převezen do Plzně na Bory.

Kurt Leischke, SS Oberstrumführer, kriminální komisař, do brněnského gestapa přišel roku 1941 jako posila Koslowskiho, stal se jeho zástupcem a vedl referát IIBM, mající 50 osob a zkoumající nekomunistický odboj včetně Sokolů, Orlů atd. (Vašek, Štěpánek,op.cit,134-135 aj.) V Seznamu pracovníků gestapa Ministerstva vnitra ČSR má na str.163 poř.číslo 2667.

Byla to skupina vyšetřující většinu vězňů Kounicových kolejí, Špilberku, Cejlu, Sušilových kolejí, atd. ( v tom počtu vyšetřujících i vězně V. Červinku, L. Kunce a  Al. Štěrbáčka, příbuzné autora této stati, kteří skončili v Osvětimi a pod gilotinou Pankráce.). Byl zapleten i s Koslowskim mimo jiné i do hnusného zneužívání odbojáře Fr. Bednáře, jež skončilo jeho popravou v plynové komoře Mauthausenu, když Bednář odmítl prozradit skupinu Clay Eva. To se prokázalo teprve nedávno (Viz Morava v boji proti fašismu, 217ad.). Leischke spolupracoval i s velitelem popravčího komanda praporu "Böhmen-Mähren, konajícího popravy I.a II.stanného práva v Kounicových kolejích, na Špilbrku, Pod Kaštany, atd.,SS Obersturmbannführerem Kneisslem. S tímto Kneisslem pak byl zatčen v Německu na útěku i výše zmíněný Koslowski.

Univ. profesor MUDr. Walter Marquort, alias "brněnský Mengele", smluvní policejní lékař Gestapa Brno, popravčí lékař I.a II.stanného práva, experimentátor na vězních (psán též Marquart), přednosta I. interní kliniky Zemské nemocnice u sv.Anny v Brně.

V Seznamu pracovníků gestapa Ministerstva vnitra ČSR na str.180, pod poř.číslem 2941. Řadu vězňů nechával  neošetřovaných a zavinil i se svým adlátem MUDr. Pilnym jejich početná úmrtí. V dokumentárním filmu ČST z 60.let minulého století vystupují očití svědkové Marquortova řádění (kopie filmu je k dispozici v Národní kulturní památce Kounicových kolejích a v ČT.)

Ohledával mrtvoly popravených obětí I. a II.stanného práva a vystavoval úmrtní listy. Rovněž falšoval zdravotní karty pro konfidenty gestapa nasazované do terénu na udávání a likvidaci odbojářů a partyzánů. Velmi názorný příklad tohoto Marqurtova postupu poskytuje příběh konfidentky Marie Rittichové. Češka francouzského původu narozená roku 1923 v Salaumines u Pas de Calais ve Francii měla náběh na špionku velkého formátu, avšak Gestapo Brno s ní mělo nakonec jiné záměry. V rámci velení Gestapa Brna protipartyzánskému zvláštnímu komandu SS Obersturmführera Herberta Kuky, sudetského Němce, který zosnoval v dubnu a květnu 1945 letovický masakr 20 českých obětí zfalšoval MUDr. Marquort zdravotní kartu Rittichové, aby byl oficiální důvod ji vysadit v Letovicích z původního nasazení v I. Brněnské strojírně z léčebných lázeňských důvodů. To již Rittichová měla za sebou bohatý rejstřík konfidentské činnosti od Belgie, přes Slezsko, poté jako telefonistka ve vojenském prostoru ve Vyškově, a pak byla nasazena v 28. SS ZbV komandu v Letovicích jako informátorka - udavačka, tlumočnice při výsleších zadržených partyzánů i civilních osob, včetně žen a mladistvých. (Žampach,Blansko 1984, 12ad.) Díky Rittichové byly též provedeny strašné akce komanda v Tasovicích, kdy následně zahynula rodina Škrabalova, dále ve Zbraslavci, kdy zahynula Porčova rodina, a na jiných místech Letovicka a Boskovicka. Čerstvý masový hrob v Letovicích pak byl exhumován kolem 16.května 1945 a existují jeho fotografie, které odmítla zveřejnit televize, jenž si říká Česká. Rittichová byla popravena po rozsudku Mimořádného lidového soudu v Brně, stejně jako její falsátor MUDr. Marquort. Vzala si sebou do hrobu řadu cenných informací, které v tehdejším revolučním chaosu nebyly řádně vyšetřeny, a tak mohla spousta jejich spolupracovníků, kolaborantů a nacistů prchnout bez trestu do Bavorska a jinam do zahraničí.

I tento kusý telegrafický přehled profilů některých nacistických hyen, uvedených na "pamětní stěně“ věznice brněnského Cejlu jasně dokládá  absolutní neudržitelnost a neodůvodnitelnost takového projektu. Proto my pozůstalí po obětech nacismu a členové vlastenecké organizace ČSOL žádáme následující:

I) Okamžité zastavení takto pojatého projektu a jeho přehodnocení Magistrátem  města Brna

II) Instalaci pamětních desky obětí rakušáctví a nacismu věznice vedle pamětní desky obětí politických vězňů  komunismu s textem, který schválí ČSBS a  ČSOL Brno, na ulici Cejl v Brně

III( Prohlášení věznice Cejl za Národní kulturní památku a instalaci Pietní síně obětí rakouské, nacistické a komunistické persekuce.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom.historik,

pověřený člen výboru Oblastní jednoty ČSOL Brno I

Autor je pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác,

prošlých Kounicovými kolejemi a vyšetřovnami gestapa Brno