do evro-parlamentních voleb
Pan Pavel Svoboda není jen tak někdo. Nejenže přednášel na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale také plnil diplomatická poslání. Takže lze u něj předpokládat znalosti tématiky, o níž mluví, jistě na vyšší úrovni než průměrné.
Ale hleďme, co jsme se od něj mohli dozvědět o Rusku, ruské menšině nebo dokonce o jednotlivém Rusovi. „Zdá se, že mít na svém území byť jediného Rusa představuje bezpečnostní riziko: Rusko totiž možná přijede chránit jeho zájmy i s armádou.…pro EU je podstatná otázka lidí ruské národnosti, kteří žijí v EU.“
A nakonec „náš akademik a diplomat“ vyzývá. „S rukama založenýma nemusíme čekat ovšem ani my, řadoví občané, vždyť ruských společností na našem území, které můžeme bojkotovat, je spousta: Sberbank či Lukoil jsou ty první viditelné.“
Z uvedeného můžeme odvodit, že pro pana křesťana učeného a světem protřelého diplomata tedy není problémem nějaké konkrétní chování té či oné skupiny lidí, či člověka, ale jejich národnost, v tomto případě ruská. Pro řadu jednotlivců citovaná slova mohou být bezprostřední výzvou k šikanování Rusů, ruských společností, ať již se něčím provinili, či nikoliv.
Jak si tato slova pan Svobody vysvětlit? Především lze konstatovat, že pronesená slova jsou v rozporu s jeho lidskými a profesními znalostmi. Jistě ví, jak žijí např. ruské menšiny v pobaltských státech. Rusové v nich představují 20 i více procent obyvatelstva a přesto nepožívají práv národnostní menšiny. A nejen to! Dokonce mnozí z nich nemají ani plná občanská práva. Svého času byli dokonce i nuceni měnit svá jména i příjmení a přizpůsobovat je jazyku majoritního národa. Můžeme tedy mluvit o dlouhodobé, v podstatě od doby, kdy pobaltské státy opětně získaly nezávislost, tedy od počátku 90. let minulého století, a hrubé diskriminaci etnických Rusů v pobaltských státech, i když v současnosti není již tak vyhrocená, jak tomu bylo dříve.
Po pádu SSSR byly např. k Estonsku přičleněny i oblasti s téměř jen ruským obyvatelstvem. Nic to nezměnilo na necivilizovaném chování státní moci k etnickým Rusům. Ti museli jen přežívat. A ani dodnes není vše zdaleka v pořádku. Toto vše by měl pan diplomat Svoboda vědět. Přestože z těchto států se častokrát ozývaly prosby Rusů o pomoc, Rusko neposlalo své vojáky do těchto států, ruské bombardéry neničily pobaltská města. Ani to pravděpodobně není neznámo lídru Svobodovi. Ale měl by však také vědět, že normy, které upravují postavení národnostních menšin ve státech EU by měly platit stejně pro všechny národnostní menšiny, tedy i pro ruské menšiny a ne jen pro německé. A pan bývalý diplomat by se měl již dávno o to také zasazovat. K tomu však, pokud je nám známo, se pan Svoboda ani po dlouhých letech nepropracoval.
Zato se ukazuje jako zdatný demagog, který div nevyzývá k honu a k pogromům na Rusi. Někteří naši jednoduší spoluobčané by to tak dokonce mohli chápat. Ale našemu velkému křesťanovi by to asi zase tak moc nebolelo. Kopanec uštědřený nějakému Rusovi možná dokonce chápe jako bohulibý skutek, který by měl být i náležitě občansky oceněn. A pokud jde o ruské společnosti, zřejmě jakékoliv, pan diplomat si nevybírá, měli bychom je u nás v republice bojkotovat. Ale jemu je asi jedno, že totéž by si mohli říci Rusové a mohli by také české firmy bojkotovat. My však ruský trh nezbytně nutně potřebujeme. I na něm závisí náš vývoz a pracovní místa. Platil by pan diplomat nezaměstnané, kteří by práci ztratili v důsledku bojkotu našich firem či dokonce zboží v Rusku? Jistěže ne!
I my jako voliči bychom měli náležitě ocenit pana P. Svobodu a KDU-ČSL, která k slovům svého vysokého funkcionáře mlčí, tedy s nimi i souhlasí. V žádném případě takovým lidem nedat svou důvěru, nedat jim svůj hlas. Jejich rusožroutství, které se skutečným křesťanstvím nemá nic společného, je odporné, je v rozporu s dlouhodobou láskou našich lidí k prostým Rusům, kteří nám se svou kulturou byli vždy velmi blízcí a jichž si velmi vážíme i dnes a přes jakoukoliv nenávistnou kampaň mocných a prodejných lokajů si budeme vážit i zítra, Svobodové, Bělobrádkové a další kádeuáci přicházejí a odcházejí. Láska našeho k ruskému národu však přetrvá.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz