Protičeský Witikobund - jedna ze základních složek sudeněmeckého ladsmanšaftu, IV.
Sami si odpovězte na otázku, zda měl premiér Sobotka pravdu, když tvrdil, že nemůžeme ladsmany považovat za pohrobky německých nacistů, nebo zda se mýlil nebo dokonce lhal. Čtěte pozorně!
Witikobund aneb Svaz kamarádů po roce 1945
Však ještě k poučné historii Witikobundu: ze svého výročního zasedání v roce 1997, na které došly pozdravné telegramy od tehdejšího bavorského premiéra Stoibera, zástupce rakouské krajní pravice (dnes už zesnulého) Haidera a mluvčího landsmanšaftu Neubauera, vyslal Witikobund tuto výzvu: ,,Radíme dobře státu Čechů (v originále "Tschechenstaat" - pozn. aut.), aby se bez ,když' a ,ale' přiznal k poválečným ohavným skutkům, vyslovil nad nimi politování a zavázal se k zadostiučinění. Pro sudetoněmecká území by bylo prvním krokem vytvoření autonomní zóny uvnitř České republiky, kde by bylo zaručeno komunální volební právo bývalým obyvatelům a jejich potomkům, a to i tehdy, pokud zde nebudou mít či ještě nebudou mít bydliště. "31
O rok později si Witikobund pochvaloval podobně jako v 60. letech: "K předním členům Witikobundu patří v politické oblasti ministři, státní tajemníci, poslanci Spolkového sněmu a zemských sněmů, jakož i komunální politikové a ve velkém počtu zástupci sudetoněmeckého kulturního a duchovního života. "32
Skutečnost, že Witikobund zcela ovládl vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se zcela jasně projevila na zasedání XII. Spolkového shromáždění v únoru 2000, kdy personální unie představovaná doposud Neubauerem, byla rozdělena mezi Bernda Posselta (předseda) a Johanna Bohma (mluvčí). Witikobund obsadil ve vedení landsmanšaftu všechny rozhodující funkce (víme přece, že ani Kameradschaftsbund neusiloval nutně o vrcholnou reprezantaci!): prezident spolkového shromáždění (H. Sehling), všichni viceprezidenti (W. Nowak, G. Zeihsel, A. Ardelt); Posseltovými "náměstky" se stali "witikoni" R. Vogler (bývalý předseda Witikobundu), M. Sehling a H. Fleissner. V užším spolkovém vedení se dále ocitli také Obelacker a nestor S. Zoglmann.
Pravicově extremistické zaměření Witikobundu, které lze doložit jak jeho vlastní ideologií a činností, tak četnými úzkými vazbami na jiná krajně pravicová seskupení, je od počátku jeho existence mimo jakoukoli pochybnost. Koncem roku 2001 informoval německý časopis Antifaschistische Nachrichten (Antifašistické zprávy): "Poprvé po mnoha letech dívání se stranou a bagatelizování potvrzuje spolková vláda, zhuštění skutečných podkladů dokazujících pravicově extrémní snahy' Witikobundu. Konstatoval to Spolkový úřad pro ochranu ústavy, stojí v odpovědi spolkové vlády na dotaz poslankyně Spolkového sněmu za PDS Ully Jelpke. Jen tak mimochodem spolkový úřad připustil, že již deset let vyhodnocuje časopis Witikobundu – Witikobrief. Vláda potvrdila mimo jiné dohodnutou užší spolupráci Witikobundu s pravicově extrémním Mladým krajanstvem Východní Prusko, dále pak recenze knih pravicově extrémních vydavatelství s četnými antisemitskými citáty atd. Ovšem, jak prohlásila vláda, Witikobund ,není organizačně... svázán' se Sudetoněmeckým landsmanšaftem (sic! - pozn. aut.). Chybějící organizační svázání nikdy nebránilo Witikobundu, který svůj tiskový orgán Witikobrief označuje jako, věstník sudetoněmeckého názorového společenství', při ma¬sivním uplatňování vlivu na skutečnou politiku landsmanšaftu.“ 33
K zatím poslední změně ve vedení Witikobundu došlo v listopadu roku 2006, kdy Übelackera vystřídal v předsednické funkci známý sudetoněmecký radikál dr. Hans Mirtes, patřící „k nejagresivnějším aktivistům Witikobundu.“34 Rovněž tento "witikon" je, v duchu prapůvodních metod a postupů Svazu kamarádů, činný na více místech. Je členem spolkového shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu, předsedou Pracovního společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů a předsedou tzv. Domovského okresu Stříbro-Plzeň. Mirtes také patří k zakladatelům Sudetoněmecké iniciativy, která prosazuje a doporučuje uplatňování majetkových nároků sudetských Němců, a to v prvé řadě u mezinárodních orgánů.
V roce 2002, v souvislosti s usnesením české poslanecké sněmovny týkajícím se tzv. Benešových dekretů, Metres napsal: "Čeští politikové... přesvědčili o tom. že je to jen otázka času, kdy bude jejich stát dán k dispozici... V této souvislosti vyvolává zájem jinak nevýznamná novinová zpráva, že v česko německém pohraničí (rozuměj: v Sudetech) se objevily nálepky s českým textem ,Sudety byly a znovu budou německé'. Západočeská policie událost vyšetřuje... Když už tak bezvýznamné příhody otřásají českým loupežným systémem, jaké zemětřesení bychom zažili, kdyby se sudetští Němci rozžehnali se svými kávovými dýchánky a věnovali se opětovnému získání vlasti? Neměli by být podceňováni a jejich trpělivost by neměla být pokoušena. Výhybky jsou nastaveny správně. Chopme se toho, Bůh přeje vytrvalým!!! "35
Z knihy Sudetoněmecké kapitoly, Emil Hruška, 2008, Praha, str. 238-250