Ing. Jiří Krutina
Tato propaganda trvá dále, je třeba si uvědomit zřejmě na velmi dlouho, že zkrátka hlavní média, deníky i TV nejsou v rukách českého kapitálu, ale zejména německého. Nedělejme si iluze, že když půjde o tzv. „lámání chleba“, že se neuplatní ono známé zpívání písně toho, jehož chleba jíme. To jsme mohli vidět v případě mediální kampaně za K.S., kdy šéfredaktoři německých „českých“ deníku a serverů zcela otevřeně se vyjadřovali na podporu jim předloženého kandidáta K.S. V tomto si nedělejme naprosto žádné iluze, člověk se příliš nemění. Současný německý tisk se vyjadřuje o našem novém prezidentovi, že vyhrál díky „protiněmecké kampani“. Což je opět jenom pokračování „protičeské kampaně“
Všimněme si dobře: odmítnutí typické právní rétoriky představitelů sudetských krajanských sdružení v Německu a v Rakousku a přirovnání našeho druhého prezidenta k válečným zločincům K. Schwarzenbergem, nyní prezidentem Zemanem, je vydáváno a zcela otočeno jako Zemanova „protiněmecká kampaň“.
Dodejme, že téma odsunu a dekretů vytáhl sám K. Schwarzenberg a nikoliv Miloš Zeman.
Představitelé těchto organizací v Německu a Rakousku trvalé stojí na stanovisku, že Dr. Edvard Beneše byl válečný zločinec a že poválečný odsun bývalých československých občanů německé národnosti, kteří mimo jiné rozbili demokratický stát ČSR jako Hitlerova pátá kolona, podíleli se na vraždění a vyhnání českých občanů z pohraničí v roce 1938, dále tvořili 70% potlačovatelského aparátu v protektorátu a získali říšské německé občanství Hitlerova Německa, bylo genocidní vyhnání. To je rétorika SL. Usilují o zneplatnění zákonů, které toto pokrývají tím, že samotný akt prohlašují za nelegitimní, protiprávní a usilují o právní překvalifikaci odsunu (v originálních dokumentech doslova „transfer“) na genocidní vyhnání. Tím se pak otevírá cesta k restituci. Zde není problém v tom, jak populisticky K.S ujišťoval v závěru své kampaně, že „nikdo nepřijde v pohraničí o své chalupy“ – ano, to by se nemohlo stát, ale šlo by prosadit finanční restituce, podobně jako v případě „církevních“, které mimo jiné také byly protlačeny zejména K.S., a dodejme, to K.S. nesdělil.
To, že postup K.S. do druhého kola voleb skutečně uvítali zástupci sudetoněmeckých krajanských sdružení, je opět pravdou, která byla opět otočena proti prezidentu Zemanovi. Dopustil se totiž formální chyby, kdy spojil tuto podporu s asi nejznámějším představitelem této skupiny, B. Posseltem. Byl to M. Hammer, zástupce „vyhnaných“ z Rakouska. Viz zde:
Zkrácený překlad hovoří zcela jasně:
Hammer toto považuje za povzbudivé znamení, že diskuse v České republice se dá opět do pohybu. Vítězství Schwarzenberga v prezidentských volbách by poskytlo historickou příležitost, že otázka odsunu sudetských Němců bude řešena, tato křivda oficiálně uznána a také přiměřeně kompenzována.
"Je to také další známkou toho, že v České republice evidentně bude větší počet těch, kteří se zde zajímají o seriózní zpracování této nespravedlnosti/křivdy.
Schwarzenbergovo vítězství by bylo tím také znamením, že sudetská otázka v České republice může býti řešena“, tak uzavírá Hammer.
Sdělení je opět zcela jasné. A dodejme, distancoval se od tohoto tvrzení představitelů rakouských odsunuvších K.S.? Nikoliv. Pouze využil formální a opravdu trochu zbytečné formální pochybení, které ale nezměnilo nic na podstatě věci: představitelé sudetských Němců přivítali postup K.S do prezidentské volby a jeho případný úspěch spojovali s možností vyřešení sudetské otázky prohlášením odsunu za křivdu s nutností je kompenzovat – restituovat.
Co psali německé noviny po zvolení Zemana:
"Lidový náruživý kuřák a milovník pálenky není mužem diplomatických floskulí. Když byl v letech 1998 až 2002 ministerským předsedou, postaral se o pozdvižení a zděšení provokativními výroky o sudetských Němcích jako o ´Hitlerově páté koloně´," poznamenala agentura DPA s tím, že tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder pak zrušil plánovanou návštěvu Prahy.
Poznámka:
Dodejme fakta. Zeman se tehdy vyjádřil opět zcela v souladu s historickou zkušeností a fakty a přesto současný německý deník to prohlašuje za „provokativní výroky“. Sudetští Němci se skutečně stali nástrojem A. Hitlera k rozbití Československa. Prováděli na našem území špionážní a záškodnickou aktivitu a to už od roku 1936. Vše je zdokumentováno například v knize Františka Moravce: Špion, jemuž nevěřili. František Moravec vedl československou zpravodajskou službu během 2. světové války a byl jedním z nejbližších spolupracovníků dr. Edwarda Beneše. O roli sudetských Němců jako páté kolony je možno získat stručný obrázek například zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/pata-kolona-znacizovani-nemci-v-ceskoslovensku.html
Španělský list El País píše, že Zeman triumfoval po tvrdé volební kampani poznamenané minulostí a kritikou Karla Schwarzenberga za jeho výroky o vyhnání "tří milionů Čechoslováků hovořících německy" po druhé světové válce.
Poznámka:
Zde jde zřejmě čistě o neznalost historických fakt. Nešlo právě o „vyhnání“ – to je opět právnický termín používaný odsunutými Němci, ale o „transfer“. To je první věc. Druhou věcí je, že nešlo o odsun Čechoslováků hovořících německy, ale v dané době o říšské občany Hitlerovi třetí říše, neboť právě toto občanství získali a tak ztratili nárok na československé občanství. V době odsunu tak byli odsunuti občané nám nepřátelského státu, který byl poražen ve válce spojenci a dodejme – ČSR stála na straně spojenců. Dokonce se naši zástupci účastnili norimberského procesu. Právě snahou představitelů SL je mlžit tímto způsobem, že byly zbavení občanských práv občané ČSR, což se považuje obecně za nepřijatelné a tedy jako další možný krok k prohlášení nelegitimity odsunu.
Vidíme tedy, že „sudetská otázka“ je živá v tom smyslu, že stále existují snahy v zahraničí u některých politicky organizovaných skupin za pomocí médií v zahraničí – ale co je horší i u nás, překrucovat historickou skutečnost i právní fakta ohledně poválečného uspořádání Evropy, odsunu Němců zpět do Německa a úsilí o restituce.
Proč a kdo má ve skutečnosti zájem na neustálé překrucování a přepisování této již historické skutečnosti do pozornosti české společnosti, přinášet „nové pohledy“ – jejichž celá „novost“ je starou nacistickou rétorikou a tak štěpit názorově českou společnost v základních státotvorných otázkách?
Opět byla tato „otázka“ otevřena zcela záměrně a navíc z úst „ministra zahraničí“ dost minimálně řečeno necitlivě a lživé. Proč má někdo potřebu o zcela již dávno vyřešených otázkách potřebu o nich lhát a uvádět nepřesně historickou skutečnost? Proč tvrdil K.S., že jsou dekrety neplatné? Pozdější mlžení, že šlo o nepřesné vyjádření, již neobstojí, neboť současně K. S sdělil několik dalších nepravd o tomto historickém procesu (Beneš jako zločinec, sudetští Němci nastoupili během mobilizace 1938, byl uplatněn princip kolektivní viny, apod.) a tedy je evidentní, že to nebyla otázka „nepřesného vyjádření“, ale vyjádření jeho dlouhodobého názoru a stanoviska. A dodejme je shodné s názory, stanovisky a rétorikou představitelů SdL, jak německých, tak rakouských. To si každý může ověřit sám.
Kdo skutečně projevil cit pro realitu a správně rozlišil v této předvolební rétorice K. S. snahu o přepisování historie a snahu vnutit české společnosti překroucený pohled na historické procesy staré 70 let a rétoriku, která je shodná s představiteli odsunutých Němců, nebyly ony „osobnosti“ intelektuálně-umělecké pražské fronty v čele s „osobnostmi“ , ale zcela obyčejní občané ČR – mimopražští. Tito pak byly těmi samými – médii a německými deníky obvinění s českého nacionalismu a Miloš Zeman z toho, že využil protiněmecké kampaně a proto zvítězil. Opět lež, překrucování skutečnosti přesně ve vleku předchozí protičeské kampaně.
Snaha o obranu proti přepisování a překrucování historických skutečností není českým nacionalismem, ale zcela přirozeným postojem na stanovisku pravdivosti a tedy i obrany národních zájmů, historie a kultury. Nenechme si vnutit, že jde o projev nacionalismu, či dokonce jak se média snaží nyní hlásat projev „protiněmecké kampaně“. Vždy si vzpomeňme na Mistra Jana Husa:
„Je mi milejší dobrý Němec, než špatný Čech.“
České přirozené vlastenectví není nebezpečný nacionalismus, který vznikl v nacistickém Německu jako příslušnost k jedné krvi a rase s postojem nadřazenosti k ostatním „méněcenným“ národům – zejména slovanským. Vlastenectví, národovectví je přirozená soudržnost na základě společného jazyka, kultury, historické zkušenosti i území. To nemá nic společného s nebezpečnými formami nacionalismu, jak jej známe z doby nacistického Německa. Jakákoliv snaha označovat obranu správných právních formulací dekretů, či ohrazení proti nařčení prezidenta Beneše, který vedl náš druhý protinacistický odboj a stál například za odstraněním R. Hendricha, za válečného zločince, za projevy českého šovinismu nebo nacionalismu, je právě onou protičeskou kampaní, kterou vedou některá média v zahraničí a bohužel i u nás. Naopak toto hájení stanoviska pravdivosti je právě oním přirozeným vlastenectvím – a dodejme – není na tom nic nepatřičného, ale naopak projevem skutečné úcty i vyjádření kolektivního smyslu pro společný stát.
Je také zajímavá jedna skutečnost. V této volbě společně slavili vítězství jak představitelé spíše levicového spektra, tak současný prezident, který je na zcela opačném politickém spektru. To jen dokazuje, že v této volbě šlo skutečné v pozadí o české národní zájmy. To, že šlo skutečně o „historickou“ volbu dokazují i německá média když píší, že Češi prošvihli „historický okamžik“. Neprošvihli – ale rozpoznali.
S trochou nadsázky můžeme říci, že naše národní zájmy tak podrželi, tak jako mnohokrát v minulosti právě mimopražští občané zejména z vesnic a malých měst – oni plebejci a potomci oněch nevolníků, jak se je snažil urážet režisér Menzel ve svém klipu – ona VIP „celebrita“ – tzv. „osobnost“.
Prokázali daleko vyšší rozlišovací schopnost než zcela zmatená část „osobností“ pražského kulturního prostředí. Podobnost s obdobím husitství je více než zřejmá.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz