Proti zdravému rozumu

Až nápadně často se u nás projevuje tendence „řešit problémy“ tím, že si je do budoucna zhoršíme. To, co vypadá krátkodobě jako výhodnější, se může v delší perspektivě pěkně prodražit.

Setrvale zaznamenáváme populační úbytek. Mimo jiné proto, že v pomoci rodinám s dětmi jsme v evropském srovnání klesli mezi země, které se o rodinu a děti zrovna moc nestarají.

Někteří přitom ochotně naslouchají hlasům, podle kterých za nás populační krizi vyřeší příchod nadprůměrně plodných migrantů.

Jak bychom ale mohli mít peníze na podporu nově příchozích mladých a byty pro ně a pro jejich potomky, jestliže je nemáme pro ty, kdo zde žijí po generace? To je proti zdravému rozumu.

I když máme u nás stále téměř 400 tisíc nezaměstnaných, slibujeme si dynamizaci trhu práce od toho, že k nám nalákáme pracovní sílu z chudších zemí. Riskujeme přitom, že jakmile exportní boom poleví, budeme muset tyto lidi buď vyhošťovat, anebo nám rozmnoží řady našich vlastních nezaměstnaných.

   Proč raději neobnovíme síť učilišť, kterou jsme tak pečlivě zlikvidovali, a nemotivujeme finančně k práci v nedostatkových oborech naše vlastní lidi? Proč chceme odlákávat pracovité lidi ze zemí, které jsou na tom ještě mnohem hůře než my? To je přece proti zdravému rozumu.

   Bývali jsme soběstační v řadě zemědělských plodin a ještě jsme jich množství vyváželi. Vybili jsme svá stáda a dovážíme brambory, cibuli a česnek, kterým se u nás docela dobře dařilo. Ročně nás dovoz těchto plodin stojí desítky miliard.

   Peníze, které vydáme za dovoz všeho toho, co dokážeme sami vypěstovat, bychom mohli dát třeba na podporu mladých rodin s  dětmi, anebo na potřebnou rekvalifikaci pracovní síly.

   Existuje asi jen jediný důvod, proč se to zaručeně nikdy neudělá. Nebylo by to totiž proti zdravému rozumu.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem