Eur. Ing. Dr. Bohumil Kobliha
Někdy náhoda objeví, jak to vlastně všechno je.
Britský premiér Gordon Brown se vydal 28.dubna 2010 na největší a prakticky poslední předvolební náborovou cestu do hrabství Lancashire a také města Rochdale. Všude plno kamer, slávy a nadšených stoupenců Labouristické strany. Sebejistý Gordon si mohl ruce upodávat a úsměvy i povzbuzení partajníkům rozdával na všechny strany. A tu, jakoby náhodou, se "přichomejtla" bystrá penzistka paní Gillien Duffy (65) a začala klást dotěrné otázky. Premiér ovšem byl připraven odpovídat, leč výřečná paní se nedala a tlačila rutinovaného diskutéra stále více "ke zdi". Než aby byl zcela vykolejen, nezbylo mu než se odporoučet s anglickým šarmem. Ovšem to by nebylo nic zvláštního.
Jen dosedl do svého únikového vozidla, premiér Brown zavzdychal: "To byla katastrofa... směšné... bigotní ženská. "
To také by nebyl ještě malér, kdyby si pan premiér v klopě saka nenechal zapnutý mikrofon. Jeho zoufalé povzdechy natočila k volebnímu "rally" pozvaná televize a "hovor s voliči" skončil fiaskem. Výrok samozřejmě všechna masmedia okamžitě a náležitě rozmázla. Jednak proto, že senzace jsou pro media prachy a jednak že labouristi jsou u vlády už dlouho. Premiér Brown se musel paní Duffy pokorně omluvit. V pořádku.
Nejnepříjemnější byla ale jeho další věta záznamu: "Kdo tu ženskou na mně nastrčil?" Ukázalo se, že to nešťastně byla jeho stará poradkyně a spolupracovnice Sue Ney, když vybírala a připravovala lidi, kteří se budou hodit pro show!
Ejhle, připravovala "diskusní příspěvky", leč nedobře!!!
Pamatujete ještě jak se za komunistického "totáče" u nás vybírali "diskutéři" a připravovaly diskusní příspěvky pro schůze a meetingy?! To aby bylo nad slunce jasnější, jak lid jde za stranou a vládou! Jak máme "kladný poměr k lidově demokratickému zřízení"!
"Soudruhu ty si připrav pár řádků a ty soudruhu taky. Jó, Franto ty se taky přihlas - radši mi těch pár řádků na papírku ukažte předem, abyste se nerozkecali..." pravil desítkář či odborářský předák.
Nic nového pod sluncem...a to je zde naše poslání: manipulace na východě, manipulace na západě, manipulace všude... Máme ještě říkat pokrytectví, licoměrnost, farizejství, ale to už je téměř samozřejmé. Politik dneška jinak nejedná a jinak jednat ani neumí. Všude komedie, lež a podvod.
Naštvaná paní Duffy následující den novinářům potvrdila, že Brownovu omluvu sice přijala, ale že labouristy ani žádnou jinou stranu volit nebude!
A tak jdeme v Evropě do voleb.
Volební sliby/mrkve se na nás hrnou ze všech stran. Všímáme si ale, jak se nikdo nevytasil při televizních debatách s požadavkem zastavit účast na neokoloniálních válkách v Iráku a Afganistanu? Nic o stažení vlastních vojáků z cizích území! Není to divné?
lnu všechno je řízeno z kruhů, které války připravily. Tak se nesmí mluvit proti. To by nebylo vlastenecké. Ejhle, svoboda... občane, do otázky válek, kde možná přijdeš o ruce, nohu, zrak či položíš nesmyslně život, do toho se nepleť.. .
Avšak a nicméně volby jsou otázkou dne.
V mediích přestaly hrozby iránské atomové bomby, zmizel problém Palestiny a dokonce vyvanuly i útoky na církevní pedofily a církevní hodnostáře, a to je co říci!
Všechno překrývá důležitost toho, kdo se má v trůnech udržet a kdo bude na chvíli odsunut.
K legracím parlamentární demokracie ve Spojeném království přispívá archaický volební systém, ve kterém neexistuje poměrné zastoupení. Má-Ii některá strana ve svém volebním obvodu jen o jeden hlas více, je zvolena. Ostatní propadnou. jdou do koše.
Občanům tedy v podstatě, chtějí-Ii se nynějších hrátek vůbec zúčastnit, zbývá jen protestní hlas. Volit straničku, která má malou šanci se prosadit, ale je nám alespoň něčím sympatická. Třeba jako UKIP, stranu nezávislých, která žádá vystoupení s Evropské Unie, stranu Zelených nebo "rasistickou" BNP (stranu Britů pro Brity). Snad v nějakém obvodě přece jen uspěje. Nebo spíše si zaškrtnout náhodného slušného nezávislého kandidáta, který bude chtít stažení armád z Iráku či Afganistanu, nebo konečné ustavení Palestinského státu, jak žádá resoluce OSN (UN) číslo 1397 z 12. března 2002.
Tak jsme to dopracovali v zemi nejstaršího parlamentarismu.
A jak to je u nás? Koho volit u nás?
Diktaturu nechceme, to je bez diskuse!
Parlamentární strany nás zklamaly sto plus jedenkrát, a naprosto hmatatelně naposledy, když jejich poslanci volili pro americké radary a US posádky u nás.
Proamerická orientace znamená podpořit současného nejmodernějšího agresora. Jeho NATO je jen pomůcka pro prodej a vývoz zbraní, které USA chrlí jako nepřekonatelný vítěz v téhle disciplině.
I Velká Británie je dávno v tomhle žebříčku na stříbrnou!
Profesor .Klaus je třeba dobrý teoretik ekonom, ale rozhodně není dobrý národohospodář. Jak může rozumný hospodář prodávat své statky a ještě si půjčovat? Na co si vůbec půjčujeme ty stovky miliard a od koho?
Do jakých her jsme to vtaženi. Stále ještě věříme?!
Pro nás znamená proamerická orientace jen cestu do cizích válek, ke kterým si ještě máme kupovat cizí zbraně za půjčené peníze, až k hranici vlastního totálního ožebračení. Americké válčení je pro nás stejně neužitečné jako americký způsob hospodaření. Cesta plýtvání a bankovních hazardů není pro malé národy.
S myšlenkou na Cicera nemohu neříci: "Konečně soudím, že Kartágo si připravuje zničení!"
Tak tuto cestu, naprosto jasně, volit nelze!
Zdá se tedy dnes a zítra, že i v naší vlasti nám rovněž nezbývá než vhodit do urny svůj protestní hlas. Nebo se zachovat jako zhrzená paní Duffy?
Hledáme program změny volebního systému směrem k přímé demokracii.
To proto abychom se dostali z nedobrých vlivů stranictví, které rozděluje, a dnes ze stranami organizované závislosti na zahraničí. Abychom měli vládu ve svých rukou.
Hledáme cestu neúčasti na válečných dobrodružstvích mocných, které nám jen pouští žilou. Tedy adresně, výstup z jakýchkoliv válečných seskupení, vrátit se k našemu požadavku neutralismu, tak jak se proklamovalo na počátku "sametu".
Hledáme orientaci řízení věcí svých, kdy budeme hospodařit na svém a po svém a bez cizích předpisů a "zákonů". Vidíme, jak evropský kapitalismus troskotá v Řecku. Země je díky politice EU na dně. A nejen Řecko!
Anglický časopis The Economist z posledního týdne dubna 2010 varuje, že jsou jen tři roky na záchranu eura (€)!
Tak se jeví, že musíme najít směr, jak se dostat rozumně z evropské kaše, která začíná být stále více žalářem národů. Parafrázujme Palackého: Byli jsme před EU budeme i po něm!
Někteří se rozhodují, že tam, kde bude možnost, budou volit nezávislé kandidáty, známé svojí poctivostí, a dle profesí co dělají a umí, co dosáhli v denním svém životě. Jistě najdeme spoluobčany se snahou skutečně pracovat pro nás bez kariéristických ambicí a pro rozumnou existenci naší země v Evropě, a v soužití se Slováky a Podkarpatorusy.
Budeme volit, ne podle slibů, ale dle svého nejlepšího občanského instinktu!
Londýn, 3.května 2010.
Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz