„konečnému řešení“?
Julie Masopustová
Letošní rok představuje sté výročí zahájení prvé světové války. V zájmu nového teritorialního dělení světa byla vyprovokována zavražděním následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda d‘Este v srbskem Sarajevu 28. června 1914.
Válka probíhala od 28. července 1914 za účasti 39 států, padlo 10 milionů lidí a 11. listopadu 1918 německou porážkou skončila. Versailleská smlouva - hlavní mírová smlouva vypracovaná na pařížské konferenci (1919-1920) po skončení 1. světové války byla podepsána 28. června 1919 Dohodou a jejími spojenci s Německem ve francouzském zámku Versailles u Paříže, nejvýznamnější smlouva versaillesko- washingtonského systému.
Do života byl uveden takzvaný versailleský systém, vyjadřující snahy o poválečné řešení ekonomicko-politických otázek Evropy a Spojených států amerických. Byly pak dlouhodobě problematicky projednávány, nebylo dosaženo žádoucích dohod a jejich řešení mezi stávajícími a nově ustavenými státy. To vedlo k atmosféře světového napětí, živné půdě rodícího se fašismu. V konečné formě po dvaceti letech od ukončení prvé, došlo k zahájení druhé světové války.
Rozporuplnosti doby přispívaly též další události, včetně Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku r. 1917, která svým dekretem o míru dala, žel marně, naději na život v míru.
Mussolini aneb Zrod fašismu
Fašistické hnutí vycházející od r. 1919 z Itálie programátorem Benito Mussolinim našlo soukmenovce a silné realizátory v Německu. Působí zde politická strana NSDAP (Nacionálně socialistická německá dělnická strana), vedená od r. 1920 frenetickým řečníkem Adolfem Hitlerem, aktivním odpůrcem dělnické Internacionály.
Nacionální socialismus (nacismus) se vyznačuje rasismem – světovým názorem a politikou vládnoucích vrstev období imperialismu. Jeho součástí ve státní formě jsou útvary, úderné oddíly SS a SA, Hitlerjugend. S tímto násilnickým potenciálem prosadila NSDAP jako nejsilnější strana v r. 1933 v Říšském sněmu A. Hitlera jako říšského kancléře. NSDAP byla prohlášena „jedinou nositelkou politické vůle národa německého“ s programem vypjatého nacionalismu, militarismu, kultu dobyvačného násilí. Měla značnou podporu, stále větší sílu a moc uvnitř sebe samé i vně v rámci státu a zahraničí. Pod heslem „zabezpečení práv německého národa“ nejrůznějšími postupy a prostředky sjednocovala Němce kdekoliv žijící. Bez ohledu na právo, morálku, sousedské vztahy, mezinárodní kredit. S uplatňováním hegemonie, násilí, expanze pro posílení svých pozic.
Padlo Rakousko, pak my
V březnu 1938 Hitler anektoval Rakousko, zahájil dobývání nejrůznějších zemí, národů, států, území. Prvořadým úkolem prohlašoval likvidaci „méněcenných lidí a národů – především Židů, cikánů a Slovanů, dalšími oběťmi německé expanze byla i Francie“. Státy Evropy včetně svých kolonií čelily těmto záměrům především lokálně, uplatňovaly různé kompromisy.
Vůči Anglii zachovával Hitler podivné, méně agresivní postupy, dokonce se jevily snahy o spolupráci.
V této atmosféře se do značné míry jednotné silácké Německo rozhodlo upevnit pozice „velkoněmecké říše“ v celém světě, především ve „sféře svého vlivu“, do níž plnou měrou patřilo Československo.
Mnichovskou dohodou z 29. 9. 1938 byly provedeny prvé kroky. Slovanský stát, konstituovaný 28. 10. 1918, v dané době ani ne dvacetiletý státní útvar, byl uvedenou dohodou zbaven části svého území. Zbývalo „konečné řešení“. Slovenská část s rozhodujícím klerofašistickým vedením, oficiálně určena k existenci samostatného „satelitního státu“, vyhlásila Slovenský stát.
Ve dnech 14.-15. 3. 1939 začala okupace zbytku Československa. 15. březen se pro nacismus stal prvním krůčkem v jeho plánech na „konečné řešení“ české otázky. Do Prahy přijel sám „führer‘, aby dne 16. 3. 1939 vydal „Výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava“.
Ihned poté prezident ČSR telegramem protestoval u všech představitelů Společnosti národů. Státy odsoudily akci, ale jen sovětská vláda odmítla oficiální nótou německé vládě okupaci.
Uvedený „Výnos“ má 13 článků a úvod, v němž je zdůrazněno: „...Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovensko vytvořily ohnisko stálého neklidu... Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho... trpěti žádné trvalé poruchy...“
V dalších specifikacích podle jednotlivých kapitol se souhrnně zdůrazňuje: „...všichni zde žijící Němci jsou se všemi právy a povinnostmi občany Velkoněmecké říše. Ostatní občané jsou obyvateli protektorátu poslušni podřízenosti Říšskému protektorovi Čech a Moravy, jehož ústředním sídlem je Praha...“ Dále je zdůrazněna podřízenost občanů protektorátu zájmům Velkoněmecké říše včetně pojmu „právo“. 18. 3. 1939 jmenoval A. Hitler Karla von Neuratha protektorem, K. H. Franka státním tajemníkem protektorátu, R. Heydricha, policejního generála, velitelem SS v protektorátu pověřeným konečným řešením židovské otázky a vedoucím koncentračních táborů.
Co následovalo po Mnichovu
Všechna opatření „Výnosu“ se od samého počátku prováděla. Češi v počtu 7 084 800 osob na území 46 363 kilometrů čtverečních měli většinou omezené právo volného pobytu, shromažďování, směny výrobků-obchodu, hlavně potravin apod. Byly zavedeny potravinové lístky, zajišťující možnost zakoupení velmi omezeného množství a druhů potravin. Zavedena povinnost odvádět pro „Říši“ část jakékoliv produkce od nejmenších výrobců. Určeny limity jakékoliv výroby, určen rozsah vyučování na školách, počínaje základními včetně obsahu předmětů, zavedena povinná němčina apod.
Mnohé školy byly postupně obsazeny takzvanými národními hosty (tj. německým obyvatelstvem), řádná výuka českých dětí prováděna v omezeném obsahu v náhradních prostorech (tj. v hostincích, silech zemědělských podniků). Uzavřeny vysoké školy, ihned počátkem okupace přes 1300 studentů odvlečeno do koncentračních táborů.
Na území protektorátu zřízeny koncentrační tábory (např. Terezín). V nich a dalších lokalitách byla prováděna „likvidace nepohodlných Čechů“. Stačilo proto sebemenší upozornění některého ze sudetských Němců, kteří jako „nadlidé“ mezi Čechy pobývali. Veškerá průmyslová výroba, zemědělství, byly podřízeny formou kontrolovaných a limitovaných výrobků potřebám „Říše“. Vedle dalších opatření zavedena organizovaná pracovní povinnost, kterou vykazovaly pracovní knížky. Ročníky narozených českých obyvatel od r. 1924 byly povinné nastoupit do práce v předem určených podnicích v Německu a Rakousku – se všemi náležitostmi, které z toho pod dozorem vyplývaly.
Byli likvidováni Židé, povinní chodit s označením na oděvu. Stanné právo, denní popravy, výhrůžné letáky, zveřejňované plakáty, hlášení místních rozhlasů apod. byly denní normou života. S nimi u lidí obavy a strach co dále.
Osvobození
Při vší uvedené hrůze byli Češi, kteří se nebáli a prováděli třeba i sebemenší odbojovou činnost. Hlavní pomoc byla ze zahraničí. Československá exilová vláda pod vedením prezidenta Edvarda Beneše organizovala odboj z Londýna, ale byla v neustálém styku s východním odbojem, který měl centrum v Moskvě, vznikly vojenské jednotky na různých místech SSSR, počínaje Buzulukem.
Díky vojenskému postupu Rudé armády a čs. jednotky z východu, 5. 4. 1945 byl v Košicích podepsán Košický vládní program, ustavena vláda v čele se Zdeňkem Fierlingerem.
Hlavní město Československa Praha bylo 9. 5. 1945 osvobozeno Rudou armádou za spoluúčasti Československého armádního sboru. Západní část Čech byla osvobozena armádou Spojených států. Zrušen protektorát, obnovena Československá republika. Za období k 31. 12. 2014 existuje 67 let, 9 měsíců, 28 dní. Prošla různými společensko-ekonomickými formami: od zřízení lidově demokratického přes socialistické k současné vrcholné formě kapitalismu. Navenek svobodná republika je vázána všemi formami vyplývajícími z jejího členství v Evropské unii od 16. 4. 2003 a do NATO vstupem 12. 3. 1999.
Hrozba neonacismu
V Evropě, žel, stále působí neonacismus, zejména odkaz A. Hitlera ztvárněný v rozšířené jeho knize Mein Kampf (Můj boj) a v další práci. Druhá kniha objevená údajně v r. 1958 v americké Virginii Gerhardem L. Weinbergem. V obou je dán důraz na přednosti, způsobilost a budoucnost „čisté árijsko-nordické rasy“. Stěžejní zaznamenané myšlenky například říkají:
„...Árijské kmeny si podmanily cizí národy a počaly s rozvíjením nových územních celků, které měly zvláštní životní podmínky (úrodnost, klimatické podmínky, atd.). Výhoda byla v množství k dispozici stojících pomocných sil, skládající se z lidí podřadného druhu...“
„...Teprve po zotročení podřadných ras, stihl stejný osud zvířata... Není tedy náhodou, že první kultury povstaly tam, kde se Árijec setkal s podřadnými národy a řídil pak svými povely jejich praktickou činnost pro své cíle...“
„...Nejbezpečnější základnou pro existenci lidí je vždy jejich vlastní teritorium a země... Zahraniční politika je uměním zabezpečit pro národ nutnou kvantitu a kvalitu lebensraumu...“
Knihy se zabývají rozborem a vhodností území pro árijsko-nordickou rasu, rozborem životních podmínek a využitím prostoru především na východě – u Slovanů. Nanáší též myšlenky postupu k získání území bez války, tj. především pomocí finančního kapitálu – banky, různými formami a využitím mezinárodního obchodu, prvky turistiky a podobně.
To vše nás upozorňuje na akutní nebezpečí. Přesto vidíme, že síla našeho národa, jeho slavná historie a příslušnosti k slovanským národům, které nebyly, nejsou a nebudou národy barbarskými, méněcennými. mají v sobě sílu pro dnešek i budoucnost.
Slovanská vzájemnost č. 174, str. 7
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz