Ing. Jiří Krutina
Je s podivem, jak se dnes někteří „moderní" historici dívají na situaci v Čechách během protektorátu. Často se hovoří o české kolaboraci s nacistickým režimem, někdy se i příliš vyzdvihují dobové záběry davů - Čechů se zdviženými pravicemi, apod. Dokazuje se to mimo jiné dochovanými autentickými záběry například zaplněného Václavského náměstí lidmi se zdviženou pravicí během projevu kolaboranta Moravce při tryzně za zabitého Heydricha. Někteří „historici" zdůrazňují přesně to, co se málem nacistické propagandě během protektorátu skutečně podařilo: vyvolat dojem, že český národ skutečně kolaboruje a chápe svou budoucí roli jako věrný dělník Německé říše, která za něj a celou Evropu bojuje proti bolševismu na východě. Co asi tak jiného se mohlo očekávat, že bude nacistická propaganda natáčet? Proto jsou také tyto záběry dnes dostupné. Současně je nutné si uvědomit, že to, že někdo zvedne ruku, ještě neznamená, že kolaboruje anebo schvaluje nacismus a okupaci.
Můj tchán, který období německé okupace zažil jako malý kluk, mi vyprávěl, jak museli například v divadle nacvičovat zvednutí pravice, neboť měl přijít K. H. Frank. Jako děti museli všichni zvednout ruku na povel pro jeho přivítání. Je možné tyto děti například obviňovat anebo tento akt chápat jako výraz kolaborace? Je to nesmyslné a současně velmi ostudné se tímto pohledem dívat na tyto vynucené akty na Češích v dané době. Za nezvednutí pravice se také chodilo běžně na gestapo nebo zavíralo do koncentráku. Je opravdu hrdinstvím kvůli nezvednutí pravice riskovat odezvu a represe ze strany okupantů, když je to zcela nesmyslné a nic podstatného se tím nezíská? Co otec, na němž je závislá rodina, žena, děti? Může si dovolit nesmyslné projevy pseudohrdinství a riskovat, že rodina přijde o živitele, nebo dokonce jeho celá rodina bude poslána do koncentráku jenom proto, že někde nezvedl ruku a upozornil tak na sebe okupační představitele? Přitom právě mnoho vlastenců i celých jejich rodin bylo zapojeno do nejrůznějších odbojových organizací a riskovali své životy, ale rozhodně nikoliv takto hloupě. Odbojáři velmi dobře věděli, kdy je správné být v ilegalitě nebo splynout zdánlivě s režimem, a kdy naopak zasáhnout. Povrchní nesmyslné pseudohrdinství není hrdinstvím, ale nerozvážným projevem sobeckosti. Bojovat se má a musí tam, kde je reálná šance na vítězství a má to smysl, nikoli tam, kde je evidentní odezvou likvidace.
Všichni, kdo píší o této době z tepla svých kanceláří a prohlašují, jak Češi nebojovali s okupanty, nebo že s nimi dokonce kolaborovali apod., to tvrdí pouze proto, že oni sami by se takto asi chovali. Na základě existujících propagandisticky vytvořených dokumentů, kdy bylo na Václavském náměstí nahnáno asi 200 tisíc občanů, kteří při naslouchání Moravcových projevu heilovali, nelze usuzovat, že Češi kolaborovali, nebo dokonce podporovali Hitlera a jeho režim. Je zřejmé, že se asi v kinech v tehdejší době nepromítaly popravy českých vlastenců a odbojářů z Pankráce, Kounicových kolejí v Brně, Terezína a jiných. I když třeba na popravy v Kounicových kolejích v Brně se chodily se zájmem dívat zejména brněnské německé ženy. Vstupné bylo 3 marky. Při popravách českých vlastenců se ozýval často i smích.
Ve srovnání se všemi státy západní Evropy, které Němci okupovali, na tom Češi jsou velmi dobře a nemusí se vůbec za nic stydět. Většina okupovaných západních států nakonec částí svého politického spektra kolaborovala přímo s nacisty, a to zcela otevřeně. Ve Francii se dokonce pořádková policie podílela na transportech Židů, francouzské milice bojovaly s protiněmeckým odbojem. Část Francie přímo kolaborovala s Hitlerem. Belgie to samé. Navíc jednotlivé evropské státy dokonce dodávaly Německu elitní jednotky SS, které pak bojovaly za sjednocenou Evropu proti hrozbě bolševismu z východu, jak se tehdy propagandisticky hlásalo. Tak na východní frontě po boku německých okupantů bojovaly jednotky SS složené s dobrovolníků snad ze všech národností Evropy. Byli zde Francouzi, Belgičané, Finové, Dánové, Norové, Holanďané, Maďaři, Chorvati, Ukrajinci, Litevci, Lotyši, Estonci, bosenští Muslimové, Albánci z Kosova, Finové a dokonce i Indové a Britové.
Čechy zde však nenajdeme, až na několik málo výjimek. V jednotkách SS na východní frontě bojoval např. jeden ze synu protektorátního ministra Moravce. Proto, pokud se hovoří o kolaboraci jednotlivých států a národů s Hitlerovým režimem, tak máme být na co hrdi a veškeré snahy o nejrůznější „sebemrskačství", že Češi převážně kolaborovali, až na výjimky typu „výsadkáři a zabití Heydricha", je sprostá lež a neúcta ke všem lidem, kteří v dané době žili jak mohli, aby přežili, nehledě na všechny odbojáře, kteří otevřeně či jinak bojovali proti okupantům.
Naopak. Převážně svobodní Češi utíkali hojně za hranice do sousedních států, zejména přes Polsko a Balkán, a vstupovali do zahraničních vojsk spojenců. Nakonec vytvořili i samostatné vojenské jednoty jak na západě, tak na východě a bojovali na všech hlavních válčištích 2. světové války. Ztráty důstojnického sboru generálního štábu tehdejší armády ČSR jsou v přepočtu na obyvatelstvo nejvyšší mezi spojenci. Zajímavou historickou epizodou je jediný střet mezi československými vojáky a německou armádou na počátku okupace 15. 3. 1939 ve Frýdku-Místku, kdy se zhruba 300 vojáků pod velením kapitána K. Pavlíka postavilo na odpor německým jednotkám.
Nakonec je vidět v jiném světle skutečný obraz „kolaborace" Čechů s německými okupanty. Neustálé řeči o tom, jak i Češi hajlovali a kolaborovali hojně s okupanty, jsou jen pokračující propagandistickou rétorikou našich tehdejších okupantů a jejich přisluhovačů - tedy oněch pár skutečných kolaborantů, jakými byl Moravec a jemu podobní. Obyčejné lidi, kteří museli zvedat ruce na povinných manifestacích za účelem propagandy, nelze obviňovat z kolaborace, nebo dokonce tyto záběry považovat za důkazy kolaborace. To je přesně to, oč usilovala propaganda už tehdy.
Je zřejmé, že v každém národě se objevují v podobných kritických obdobích jak statečné duše, tak kolaboranti. Jistě ani náš národ v tom není výjimkou. My máme Moravce, Francouzi Pétaina, Belgičani Degrella apod.
Vždy však platí zejména skutečné činy celého národa. A fakta hovoří jasně. Češi jako jediní také během okupace odstranili představitele své okupační správy, který přišel do Čech Čechy vyhubit, a také jsme byli jediným okupovaným státem v Evropě, kde byl popraven předseda vlády, A. Eliáš. V boji proti Němcům padlo nebo bylo umučeno asi 360 000 našich spoluobčanů.Tato fakta hovoří zcela jasně o skutečné povaze Čechů během okupace v letech 1939 - 45.
Snaha dělat z Čechů jakýmkoliv způsobem národ kolaborující s nacisty je jen sprostým útokem na českou národní dějinnou zkušenost a povědomí.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz