Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Tak jako slunečnice za sluncem, člověk obecný jde za penězi. Hracím kartám se říkávalo "čertovy obrázky", soudím ale, že se tak mělo spíše přezdívat penězům. Jen co tohle píši je ovšem nasnadě, že čertovy obrázky či bankovky byly v současném stadiu kapitalismu překonány úvěrovými kartami, vlichocenými nám jako "plastikoví přátelé" (plastic friend). Ne že by se nikdy před tím v historii nenakupovalo na dluh. Už za Rakouska se kupovalo na knížku, a dloužky za půllitříky v hospůdkách se znamenaly na futro. I za favorizované první republiky kupovaly méně majetné vrstvy na Standard. Pro většinu pracovitých dělnických i středních vrstev a sedláků byl dluh ale železná kráva, a dát se s ní do spřažení nebylo žádoucí.
Bohužel, v posledních čtyřiceti letech se zadlužování rozprostřelo světově a nestydatě. Přispěla k tomu hesla jako "žij dnes plať později" (Live now pay later), "nač čekat" atp. Ve staré terminologii by se dalo mluvit o tom, že jsme se začali houfně upisovat ďáblu. Nicméně dávný Faustův příběh přestal být varováním. Naopak, celý svět byl vtahován a vtažen do dluhů. Byli jsme nalákáni na vytoužené statky a mít je snadno a hned, za maličkost jako je podpis propiskou či zmačknutí několika knoflíků. Nikdo nemluvil o splácení.
Tak jak jednotlivec, osoba, člověk byl nalákán na sliby mít a radovat se, jako za nic, podobně byly zadluženy celé státy a království. (viz esej "Nebezpečné počty" z 24.listopadu 2010, abychom se neopakovali).
A tak jsme se rozjásaně dotancovali - či byli dotancováni - k EURO Summit v Bruselu 9.12. 2011. Nebylo to tedy náhodou. Vše bylo promyšleno těmi, co mají, aby měli více, a bankéři světa aby shrábli nakonec všechno. Ti ovšem se nepachtí, na to mají své PR dráby, biřice a knechty.
Už 4. prosince 2011 jsme v The Sundy Times (dále jen S.T.) četli o plánu německé kancléřky paní Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozy. Pan Gunther Kirchbaum, předseda německého výboru pro EU vyjevil: "Německá pozice je dostat více vlivu/kontrolu nad fiskálními rozhodnutími členů eurozóny..." Během jednání v Bruselu se ale ukázalo, že Merkozylandu nejde o nic menšího než o fiskální unii. Při tom nikdo nedefinoval jakého rozsahu by měla být a jak by měla být řízena. Historická zkušenost ale učí, že Německo vytváří protektoráty a dosazuje své protektory a gaulajtry (gauleiter-y), takže pak mluvit o svobodě a samostatnosti je blud.
Pochopitelně, takové řízení navozuje prakticky situaci, že národy se budou postupně muset vzdávat své suverenity. Dostáváme se do nového evropského Žaláře národů.
Akt pokoření národů - budoucí bankovní nadvládu nad nimi - jak víme nepodepsal pouze britský premiér David Cameron. Je hrdina? Jak se mohl odvážit? Že na něj nezapůsobila "davová psychóza" účastněných, není zázrak. Za Davidem jsou bankéři světa - bankovní elita londýnského City, která trvá od sedmnáctého století a jsou tu tedy "speciální" svazky!
Když se Camerona pokoušel přesvědčit nový premiér Itálie Mario Monti, aby s ostatní evropskou smetánkou dohodu podepsal, britský David mu odpověděl: "Milý Mario, kdybych nepřinesl domu něco pro City, tak jsem bez práce." (citát ze S.T. 11.12.2011 str. 24).
Londýn, 14.12.2011
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz