Proklestěnou cestu nyní vydláždit

Sudetoněmecko-český komunální kongres v Plzni - Část XV. a závěrečná

Na panelu "sponzoring a partnerství - motor spolupráce" vystoupila novinářka Sonja Hefele, která je v Augsburgu odpovědná za sledování sponzoringu Liberce, Jiří Šolc, dlouholetý radní a starosta Liberce, odpovědný za českou stranu, a Daniel Nevařil, vedoucí oddělení mezinárodních vztahů města Norimberk, které má partnerství s Prahou, zastupující primátora Ulricha Malyho.

Hefele se "náhodou" narodila v Karlových Varech v roce 1949 a zahájila školní docházku aniž by znala slovo česky. "A pak jsem zjistila, že Němec je něco strašně špatného. V této atmosféře jsem vyrostla." Později jsem legálně přesídlila, ale již v sedmdesátých letech poprvé, přes nebezpečí, jsme se rozhodli více se zabývat touto zemí. Musela se vypořádat s mnoha překážkami, znovu a znovu se motivovat. Její osobní slogan byl tehdy a je i nyní: "Generace mých rodičů měla povinnost uvolnit cestu. Naše generace má povinnost cestu vydláždit, aby budoucí generace mohly po ní jít."

Domovské kruhy sudetoněmeckého landsmanšaftu Liberce a Nejdku jsou v Augsburgu poměrně silné. "Z počátku jsem nezačínala s nimi, což mne dnes velmi mrzí", oznámila Hefele. Vzhledem k tomu, že sponzorství pro Liberec se přeměnilo v partnerství, byla pozvána jako překladatelka, a pak s tehdejším primátorem Petrem Menacherem připravili smlouva o prohloubení spolupráce a nových kontaktech, které jsou docela intenzivní od roku 2001.

"Úspěchy vidím v práci s mládeží." Školy se seznamují, mají společné akce. Základní školy, ale i Škola umění v Liberci a Mozartova škola v Augsburgu, pokud jde o hudbu. V roce 2003 byla jednou z českých partnerských škol uvedena dvojjazyčná pohádková hra - některé role česky, některé v němčině ", a protože obě strany znaly tento příběh, nebyl na konci problém pro české děti, vylíčit ji ve své škole a zazpívat německou hymnu. Byli jsme všichni dojatí, dokonce i učitelé. "Krátce předtím by to bylo nemyslitelné. Důležitá je práce na nejnižší úrovni : "Když jsou podporovány mezilidské vztahy, funguje to lépe." Pokud se na místní úrovni změní starosta, přejdou konkrétní sympatie na kolegy v úřadě.

Co bylo vykonáno na straně Liberce od roku 2001? Jiří Šolc v českém jazyce řekl: "Dokonce i dialog je pěkné slovo, v našem městě byl spuštěn od roku 2005. Jeho cílem není provádět jej jen navenek, ale i dovnitř. Nejsme ve šťastné situaci jako v Řezně, s jeho partnerským městem Plzní hned za rohem. Nám to trvá šest až sedm hodin do Augsburgu. V našem dialogu se snažíme pochopit, co se stalo. Když lidé pochopí minulost, poučit se. Ale musíme se také dívat do budoucnosti. Nesmíme se spokojit s tím, aby dialog byl omezen jen na oslavy.  Musíme zajistit, aby dialog zůstával živý ve městech a poskytnout mu hospodářskou základnu a motivaci. "Augsburg a Liberec jsou průmyslová města, zejména pokud jde dnes o "průmysl 4.0 ", jak by to mohlo být  stavěno politicky.

V dialogu mezi Augsburgem a Libercem samozřejmě hraje sudetoněmecká otázka důležitou roli, zdůraznil Šolc, ale to není jediný důvod: "My prostě musíme informovat, protože jsou lidé  a to i v mé generaci, ročník 1977, kteří neví, nebo nechtějí vědět, co se stalo. Kteří nechtějí píchnout do vosího hnízda s klíčovým slovem "Benešovy dekrety." To dále vzbuzuje emoce. Vím, že to je špatná věc, která se nikdy neměla stát. Ale pokud bychom se chtěli s tímto problémem vypořádat politicky, nestálo by dole v parku 30 komunistů, ale 3000, a nakonec by problém byl pro naše partnerství fatální. Vzhledem k tomu, že by se nikdo nechtěl přiznat, že jeho dědeček nebo babička byli zloději, kteří mají cizí majetek. Musíme pozvat všechny sudetské Němce k návratu, ale Pandořinu skříňku - Benešovy dekrety -  nesmíme více otevírat." Aby se zabránilo všem rizikům, která by mohla partnerství umrtvit. Jeho dědeček byl Čech ze Sudet, který perfektně mluvil německy,  zdůraznil Šolc. Ale pokud byla nyní nabízena v Liberci výuka německého jazyka, nebyl vždy ani dostatečný zájem pro možnost otevření třídy.

Moderátor Klaus Hoffmann, který je také současně vedoucím domovského kruhu města a kraje Liberec, vyjádřil v konkrétním bodě zklamání: "Když jsme navštívili muzeum, viděli jsme, že štítky jsou obvykle jen v češtině a angličtině."  Sonja Hefele dodala, že české filmy  často překládají jen do angličtiny, ne do němčiny. Zde musí člověk na obou stranách připlatit.

Daniel Nevařil nastínil partnerství mezi Norimberkem a Prahou. Dohoda o partnerství byla podepsána v roce 1990, přičemž příprava začínala již v osmdesátých letech. "Největší nadšení přišlo po převratu. Prahu devadesátých letech tehdy přitahovala jako partnerská města metropole jako Tokio, nebo New York", za kterými byl také Norimberk. Ale v posledních letech je spolupráce mezi Norimberkem a Prahou opět intenzivnější. K 25. výročí došlo k rozsáhlému společnému kulturnímu programu. Akcí bylo hodně, ale obvykle se zúčastnilo jen několik stovek návštěvníků. Proto by měl Norimberk otevřít více možností pro mladé lidi: .. "Město Norimberk a pro mě je to důležité, by měl znovu mobilizovat více mladých lidí, aby z vlastní iniciativy měli touhu navštívit sousední stát, poznat tam mladé lidi a společnost." Nové autobusové linky nabízejí vyjížďky z Norimberku do Prahy za 19 Euro tam a zpět.

V neposlední řadě také Peter Barton, vedoucí Sudetoněmecké kanceláře v České republice, informoval o své neúnavné práci. Čtenáři těchto novin znají jeho úspěchy a každý týden v nich najdete nejnovější informace z pražské kanceláře.

Herbert Fischer, Sudetendeutsche Zeitung, 13.1. 2017, str. 5

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf