Projev papeže Františka v americkém Kongresu
24. září 2015 přednesl papež František svůj projev na půdě amerického Kongresu. Informovala nás o tom řada médií, vybírala si však jen něco. Považujeme za vhodné uveřejnit celý projev přeložený do češtiny, aby si jej čtenáři mohli přečíst bez mediálních filtrů. Projev můžete shlédnout na Youtube zde.
Kapitol Spojených států, Washington D.C.
Čtvrtek 24. září 2015
Pane viceprezidente,
pane předsedo,
vážení členové Kongresu,
drazí přátelé,
Jsem velmi vděčný za vaše pozvání, abych mohl hovořit ke společnému zasedání Kongresu v „zemi svobodných a domovu statečných“. Rád bych si myslel, že důvodem je to, že jsem také synem tohoto velkého kontinentu, od kterého jsme všichni tolik dostali a vůči kterému sdílíme společnou zodpovědnost.
Každý syn a dcera dané země má poslání, osobní a sociální odpovědnost. Vaší vlastní zodpovědností jako členů Kongresu je umožnit této zemi pomocí vaší legislativní činnosti, aby jako národ rostla. Jste tváří tohoto lidu, jejich zástupci. Jste povoláni k obraně a zachování důstojnosti svých spoluobčanů při neúnavné a náročné snaze o společné dobro, protože to je hlavním cílem všech politik. Politická společnost vytrvá, pokud hledá uspokojení společných potřeb tím, že stimuluje růst všech svých členů, obzvláště těch zranitelných a těch v nebezpečí. Legislativní činnost je vždy založena na péči o lidi. K tomu jste byli přizváni, povoláni a svoláni těmi, kteří vás zvolili.
Vaše práce podle mě ve dvou směrech odráží postavu Mojžíše. Na jedné straně patriarcha a zákonodárce izraelského lidu symbolizuje potřebu lidí udržet při životě svůj smysl pro jednotu právě prostřednictvím legislativy. Na druhé straně nás postava Mojžíše vede přímo k Bohu a tím k transcendentní důstojnosti lidské bytosti. Mojžíš nám poskytuje dobrou syntézu vaší práce: jste žádáni o ochranu prostřednictvím zákona, obrazu a podobenství od Boha v každé lidské tváři.
Dnes bych rád oslovil nejen vás, ale skrze vás celý lid Spojených států. Zde, společně s jejich představiteli, bych rád využil této příležitosti k dialogu s mnoha tisíci mužů a žen, kteří se snaží každý den dělat poctivě svou práci, přináší domů denní chléb, šetří peníze a postupně budují lepší život pro své rodiny. Jsou to muži a ženy, kteří jednoduše nemají obavy ze splácení daní, ale svým vlastním tichým způsobem udržují ve společnosti život. Svým jednáním vytváří solidaritu a vytváří organizace, které nabízí pomocnou ruku těm nejpotřebnějším.
Rád bych také vstoupil do dialogu s mnoha staršími osobami, které jsou zásobárnou moudrosti kované zkušenostmi, které se mnoha způsoby, zejména dobrovolnou prací, snaží sdílet své příběhy a postřehy. Vím, že jsou mnozí z nich unavení, ale stále aktivní; pokračují v budování této země. Také chci dialog se všemi těmi mladými lidmi, kteří pracují na realizaci svých velkých a vznešených aspirací, kteří nejsou svedeni zkratkovitými návrhy a kteří čelí obtížným situacím, často jako důsledek nezralosti ze strany mnoha dospělých. Přeji si dialog s vámi všemi a rád bych tak učinil prostřednictvím historické paměti vašeho lidu.
Má návštěva se koná v době, kdy si muži a ženy dobré vůle připomínají výročí několika velkých Američanů. Nehledě na složitost historie a realitu lidské slabosti tito muži a ženy, i přes mnoho rozdílů a omezení, byli schopní vybudovat lepší budoucnost tvrdou prací a sebeobětováním – někteří i za cenu vlastního života. Utvářeli základní hodnoty, které budou navždy trvat v duchu amerického lidu. Lid s tímto duchem může přežít mnoho krizí, napětí a konfliktů tím, že najde prostředky k tomu jít vpřed s důstojností. Tito muži a ženy nám nabízí způsob vidění a interpretace reality. Abychom uctili jejich památku, jsme inspirováni, dokonce i uprostřed konfliktů, a tady a teď každý den čerpáme z našich nejhlubších kulturních zásob.
Rád bych zmínil čtyři z těchto Američanů: Abraham Lincoln, Martin Luther King, Dorothy Day a Thomas Merton.
V letošním roce si připomínáme sto padesáté výročí atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna, strážce svobody, který neúnavně pracoval na tom, aby „tento národ pod Bohem zažil nové zrození svobody“. Budování budoucnosti svobody vyžaduje lásku k obecnému dobru a spolupráci v duchu subsidiarity a solidarity.
Všichni z nás si jsou celkem vědomi a hluboce znepokojeni sociální a politickou situací dnešního světa. Náš svět je čím dál tím více místem násilného konfliktu, nenávisti a brutálních zvěrstev páchaných dokonce ve jménu Boha a náboženství. Víme, že žádné náboženství není imunní před formami individuálního klamu nebo ideologického extremismu. To znamená, že musíme být obzvláště pozorní před každým typem fundamentalismu, ať už náboženského či jiného druhu. V boji proti násilí páchanému ve jménu náboženství, ideologie nebo ekonomického systému je vyžadována křehká rovnováha a zároveň zajištění náboženské svobody, intelektuální svobody a individuálních svobod. Je tu však další pokušení, před kterým se musíme chránit: zjednodušující redukcionismus, který vidí pouze dobro nebo zlo; nebo chce-li lidi spravedlivé a hříšníky. Současný svět se svými otevřenými ránami, které ovlivňují tolik našich bratrů a sester, vyžaduje, abychom konfrontovali každou formu polarizace, která by ho rozdělila do těchto dvou táborů. Víme, že ve snaze být osvobozeni od nepřátel vnějších můžeme mít pokušení krmit nepřítele vnitřního. Napodobování nenávisti a násilí tyranů a vrahů je nejlepší způsob, jak zaujmout jejich místo. To je něco, co vy jako lid odmítáte.
Naše odpověď musí být naděje a uzdravení, mír a spravedlnost. Jsme požádáni, abychom sebrali odvahu a inteligenci k řešení řady dnešních geopolitických a ekonomických krizí. Dokonce i ve vyspělém světě jsou příliš zřejmé účinky nespravedlivých struktur a akcí. Naše úsilí se musí zaměřit na obnovení naděje, nápravu křivd, dodržení závazků a tak podpořit blahobyt jednotlivců a národů. Musíme jít dopředu společně jako jeden v obnoveném duchu bratrství a solidarity, velkoryse spolupracovat pro společné dobro.
Výzvy, kterým dnes čelíme, volají po obnovení ducha spolupráce, který má za sebou tolik dobrého napříč historií Spojených států. Složitost, závažnost a naléhavost těchto výzev požaduje, abychom sdíleli naše zdroje a talenty a vyřešili podporu jeden druhého s úctou k našim rozdílům a přesvědčením.
V této zemi významně přispěly různé náboženské denominace k budování a posilování společnosti. Je dnes důležité, stejně jako v minulosti, naslouchat hlasu víry, neboť je to hlas bratrství a lásky, který se snaží odhalit to nejlepší v každé osobě a v každé společnosti. Taková spolupráce je mocný prostředek v boji za odstranění nové globální formy otroctví a odstranění vážné nespravedlnosti, která může být překonána pouze prostřednictvím nových politik a nových forem sociálního konsensu.
Uvažuji zde o politické historii Spojených států, kde je v mysli amerického lidu demokracie hluboce zakořeněná. Všechna politická činnost musí sloužit a podporovat dobro lidských osob a být založená na respektu k jeho nebo její důstojnosti. „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ (Deklarace nezávislosti Spojených států amerických, 4. července 1776). Pokud musí být politika opravdu ve službě lidí, vyplývá z toho, že nemůže být otrokem ekonomiky a financí. Politika je místo toho výrazem naší důrazné nezbytnosti žít jako jeden, abychom jako jeden vybudovali největší společné dobro: takové, kde komunita obětuje partikulární zájmy, aby ve spravedlnosti a míru sdílela své zboží, své zájmy, svůj společenský život. Nepodceňuji obtíže, které to znamená, ale povzbuzuji vás v tomto úsilí.
Myslím zde také na pochod, který vedl Martin Luther King od Selmy k Montgomery před padesáti lety jako součást kampaně ke splnění svého „snu“ o plných občanských a politických právech pro Afroameričany. Ten sen pokračuje v inspirování nás všech. Jsem rád, že Amerika pokračuje v tom být pro mnohé zemí „snů“. Sny, které vedou k akci, k účasti, k angažovanosti. Sny, které probouzí to nejhlubší a nejpravdivější v životě lidí.
V posledních stoletích přišly do této země miliony lidí usilujících o svůj sen vybudování budoucnosti ve svobodě. My, lidé tohoto kontinentu, nemáme strach z cizinců, protože většina z nás kdysi byla cizinci. Říkám vám to jakožto syn imigrantů s vědomím, že mnozí z vás jsou také potomci imigrantů. Je tragické, že práva těch, kteří zde byli dávno před námi, nebyla vždy respektována. Těmto lidem a jejich národům bych rád ze srdce americké demokracie potvrdil nejvyšší úctu a uznání. První kontakty byly často neklidné a násilné, ale je obtížné soudit minulost kritérii současnosti. Nicméně pokud se mezi námi objeví cizinec, nemusíme opakovat hříchy a chyby minulosti. Musíme řešit, jak žít nyní vznešeně a spravedlivě, jak jen to je možné, vychovávat nové generace, aby se neotočily zády ke svým „sousedům“ a k ostatním kolem nás. Budování národa nás vyzývá k tomu, abychom si uvědomili, že se musíme neustále vztahovat k ostatním, odmítnout nepřátelské myšlení, abychom přijali reciproční subsidiaritu v neustálém úsilí udělat v našich silách to nejlepší. Jsem přesvědčen, že jsme toho schopni.