Prohlášení lorda Halifaxe - Němečtí studenti v Praze

20. března 1940

Řeč lorda Halifaxe k patnáctému březnu nás potěšila a posílila. Smysl řeči byl: „Pokud vy nebudete svobodni, nebude míru.“ Poděkovali jsme Halifaxovi vaším jménem. A neméně důležitá je řeč presidenta Roosevelta ze soboty: „Svět nutně potřebuje skutečného míru se zaručením integrity malým národům a náboženskou a intelektuální svobodu.“ — Tak Roosevelt. A včera řekl ministerský předseda Chamberlain: „Budeme bojovat, pokud tohoto mravního míru, jak o něm president Roosevelt mluvil, nebude dosaženo ,“ A takový mír je přece právě to, co celá Hitlerova bytost zamítá; uznává pravý opak, totiž zotročení malých národů a zničení náboženské a duševní svobody — to jsou nejzákladnější části Hitlerova hanebného programu.

Naše slavná Karlova universita je uzavřena a naši studenti dočasně zbaveni práva na vzdělání. K věčné své hanbě a v nekolegiální zpupnosti němečtí studenti pochodují 15. března na staroslavný hrad pražský, kde k nim takto mluví Nazi-Junker Neurath: „Tento každoroční pochod staniž se tradicí pražských studentů. Před rokem jste se zde shromáždili, abyste poděkovali vůdci za vysvobození od Čechů. Jako mnozí přátelé bojují na frontě, vy musíte bojovat zde v Praze za svatou německou věc.“ Těžko si lze představit surovější a cyničtější řeč. Přijde den a Neurathovi to připomeneme.

Jeden z nejpopulárnějších německých hlasatelů slyší na jméno Hans Fritsche. Včera jsem poslouchal jeho přednášku o domnělých válečných cílech spojenců: zničení Evropy demokratickými plutokraciemi, vyhubení německého národa a zničení všeho slušného na světě. Co slovo, to lež. Spojenci šli do války pro zásady, které musí uznat každý slušný člověk. Hitler naopak získal značnou část svých zlodějských válečných cílů před začátkem války — zničení Československa a zpustošení Polska. Dnes všichni evropští neutrálové nenávidí Hitlera a třesou se, kdy asi na ně přijde řada, stát se součástí Hitlerova bezbožného Lebensraumu. A už zase s příchodem jara slyšíme Hitlerovu prolhanou píseň míru. Nacisté mluví o jedenácti bodech a jejich propaganda rozšiřuje zprávy, že se to vše děje za souhlasu p. Sumner Wellese, ba i presidenta Roosevelta. Na začátku svého dnešního rozhlasu citoval jsem Roosevelta. Budiž mi dovoleno dnes, kdy jeho evropská misse končí, citovat i pana Sumner Wellese, který před rokem, jako mluvčí vlády, vyjádřil hrůzu Spojených států nad surovým útokem na Československo a prohlásil, že dočasné zbavení samostatnosti naší vlasti nebude Amerikou uznáno. A dnes Welles důrazně a závazně prohlásil, že ani nepřivezl ani neodváží mírové nabídky — ergo německá propaganda lže jako obyčejně.

Nikdo dosud neví, co si vyprávěli diktátoři pod Brennerem — jen dohady hodící se německé propagandě jsou rozšiřovány. Počkejte, prosím, se svým úsudkem a buďte klidní. Velká Británie je pevná ve svém rozhodnutí nesložit zbraně, pokud nebudeme opět svobodni. Děkuji vám za to, že jste 15. března ignorovali německé vetřelce.

Současně bych chtěl poděkovat německým stanicím s Deutschlandsendrem v čele za to, že mi nadávají. Je to neklamný důkaz, že naše středeční rozhovory jsou na prospěch vítězství pravdy. Že si mne dokonce v rozhlase všimli bratislavští gestapáci Tisovi, mne obzvláště těší.

A teď slovo o velikonocích. Ještě před dvěma lety Československý Červený kříž jako obyčejně prohlásil velikonoční mír. Byla to krásná instituce, a jako vše krásné a šlechetné u nás, musila být zrušena Hitlerovými pohany. Tohoto roku nebude velikonočního míru v našich srdcích, ale nechť je tam silná víra, že vítězství Krále míru, který dal svůj život za spasení lidstva, znamená i osvobození tvoje, o drahý lide československý, a návrat k skutečnému, trvalému, kulturnímu, evropskému míru a civilisaci. Jak rád přál bych vám šťastné a veselé velikonoce! Ale šťastné ani vesele nemohou být letos. Statečná srdce vaše buďtež však proniknuta vědomím, že temnota ustoupí světlu a že pozdravíme návrat svobody do naší nejkrásnější Prahy tak, jako v Jerusalemě voláním vítali Ježíše „Hosana a Haleluja“. Buďte zdrávi a pevni.

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 31-33

reprint vydání z roku 1948