Program tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu z r. 1961, bod  9

9. Dnes žijí přes dva miliony sudetských Němců ve Spolkové republice Německo, z toho jeden milion v Bavorsku. Okolo 800 000 sudetských Němců žije v sovětské německé zóně, 140 000 v Rakousku, 24 000 v jiných evropských a zámořských územích a okolo 200 000 v Československu. Okolo 240 000 sudetských Němců přišlo při vyhnání o život.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,:

 „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 9. bodu: K tomu nezbývá než znovu uvést, že šlo o německé obyvatele a nikoli tzv. sudetské Němce. A také že nešlo o vyhnání, nýbrž o mezinárodněprávně dohodnuté přesídlení. Že došlo koncem války k excesům a postihům, a to nejen vůči německým funkcionářům, není nic divného a nenormálního, protože to také byl důsledek totální války vedené hitIerovským Německem a předchozího jednání německých úředníků a vojáků na československém území. Cifra 240 00 obětí je přehnaná. Střízlivé odhady na české, ale i na německé straně mluví o 17- 40 000 obětí, které jsou sice také politováníhodné, ne však zveličené.“

Dodatek k tomuto programovému bodu:

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).