Program tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu z r. 1961, bod 19

19. Též nelze dopředu vyloučit státoprávní společenství s českým a slovenským národem, pokud toto společenství bude založeno na základě stejně oprávněného, svobodného partnerství, jež spočívá na projevu svobodné vůle účastníků a je garantováno společenstvím svobodných národů Evropy.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,

„Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 19. bodu: Patrně - uvědomujíce si obecnou nerealizovatelnost programu obsaženého v bodu 18 - připouštějí sudetoněmecké krajanské organizace eventuálně vytvoření státoprávního společenství s českým a slovenským národem, bude-li založeno na stejně oprávněném, federálním partnerství šech tří složek: české. slovenské a německé. I takovéto řešení je pro českou stranu zcela nepřijatelné, protože by přiznalo jedné menšině, německé, privilegované postavení a postavilo ji na úroveň Čechů a Slováků. kteří jediní byli budovateli Československa, v němž přiznali všem národnostním menšinám stejná práva. Dělat z německé menšiny rovnoprávný subjekt se skutečnými státoprávními subjekty by vlastně znamenalo vytvářet nový trojčlenný stát česko-německo-slovenský. Vnucuje se otázka, existuje-li vůbec nějaký rozumný důvod pro takový požadavek. Nelze se zbavit podezření, že takový třetí subjekt - trojský kůň - by měl jen jiným způsobem zamířit k obdobným cílům jako kdysi Henleinova strana. K rozbití Československa v prvé fázi a v druhé pak k nějaké formě závislosti, ne-li připojení k Německu. Dokumenty předložené Mezinárodnímu vojenskému tribunálu ukazují, že takové plány na vytvoření "Velké německé říše" skutečně existovaly. Leccos naznačují i seebohmovské výroky z poloviny 60. let, vzpomínané v tomto sborníku ve stati V. Kurala. Tzv. mnichovská dohoda, vnucení tzv. Protektorátu Čechy a Morava a tzv. svobodného Slovenského štátu jsou toho nejlepším důkazem.

Navrhované garantování takového trojútvaru společenstvím svobodných evropských nároců dnes anachronismem a také pustým výsměchem skutečné předválečné demokratické Československé republice, jako by ona potřebovala nějakého mezinárodního strážce, jenž by hlavně zajišťoval existenci a prosperitu privilegované německé menšiny v Československu.