Program tzv sudetoněmeckého landsmanšaftu

z r. 1961, bod 15

15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,:

 „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 15. bodu: Z úvah u předchozího bodu také vyplývá, že přirozenoprávní nárok každého člověka na usazení v právoplatném bydlišti platí pouze pro ty osoby, které jsou loajální státu pobytu a chrání jej jako svůj dům, domovinu či vlast, a ne pro ty, které společný dům rozbíjejí. Přihlášení tzv. sudetských Němců k tomuto právu proto ve vztahu k československému státu zní přinejmenším falešně a nepřesvědčivě. Totéž platí o právu na nerušené usazení ve zděděných osídlených oblastech. Byli sem kdysi pozváni jako hosté a toto pozvání platilo jen do té doby, dokud se chovali jako uvědomělí a řádní českoslovenští občané. Jakmile se nechali cizí mocí zmanipulovat v poslušnou rozbíječskou pátou kolonu, jakéhokoli práva na vlast v Československu pozbyli.

Netřeba snad dodávat, že osoba, která se dovolává "práva" "Heim ins Reich", se ani logicky nemůže dovolávat stejného práva u státu, který aktivně pomáhala zničit.

Uvádět, že přiznání takového práva tzv. sudetským Němcům v Česku budou teprve známkou normalizace situace v Evropě a mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, nemůže než svědčit o naivitě nebo drzosti tzv. sudetských Němců, kteří se již dávno měli omluvit (a nejen to) českému národu za všechna příkoří a útrapy, které mu způsobili.