Program tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu „20 bodů“  z roku 1961, bod 2.

2. Více než 700 let sídlili Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tyto země náležely do r. 1806 k Římsko-německé říši, do r. 1866 k Německému spolku a do r. 1918 k Rakousko-Uhersku.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., „Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva“, k 2. bodu:

Je-li prvá věta pravdivá, nelze to říci o druhé. Čechy, Morava a Slezsko představovaly v době, kdy začali na pozvání českých králů přicházet do tohoto prostoru němečtí usídlenci, trvalou a neoddělitelnou součást Českého království, svébytného státu napojeného na Svatou říši římskou zvláštním statutem. To, že po r. 1526 byl přechodně, pod rakouskou nadvládou a zprostředkovaně zapojen do zmíněných tehdejších mezistátních uskupení, nemění nic na statutu českého státu a jeho nepřerušené existenci.

Ostatně Němci, přizvaní do českých zemí jako odborníci nebo osídlenci pro řídce obydlené oblasti, byli poddanými českých, nikoli německých panovníků. Přicházeli v různé době, z různých míst, měli odlišné tradice a hovořili různými německými nářečími. Nikdy se neoznačovali za sudetské Němce, nýbrž za německé Čechy (Deutschboehmen), německé Moravany (Deutschmaehrer) nebo německé Slezany (Deutschschlesier).