Profesor Krejčí lomí rukama nad Merkelovou a ukazuje její vinu

A čemu se divíte? To, to, to a nejvíc tamto. A tuší, jak to celé dopadne

ROZHOVOR „Že nám Erdogan v řadě věcí nevyhovuje? Komu dnes vyhovuje Trump?“ „V čem jsou jiné vztahy s Tureckem než vztahy se Spojenými státy? Také si politici nadávají.“ Situace ve světě se výrazně a kompletně mění a jak, to analyzuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz profesor Oskar Krejčí. „Homogenita Západu se vytrácí. Dokonce se dá říct, že jsme zrovna v etapě, která nemusí být dlouhá nebo může být i smrtící, v etapě sebediskreditace Spojených států,“ říká také politolog. Zmiňuje zásadní aspekt vyhrocených vztahů s Tureckem, kdy podle něj NATO pro jižní křídlo Turecko potřebuje, ale Turecko čím dál méně potřebuje ke své bezpečnosti NATO. Profesor sleduje dění v mnoha souvislostech, postoje klíčových osob a nevynechal ani kandidáta na kancléře za SPD Martina Schulze: „To, co předváděl v Evropském parlamentu, byla divočina stejně arogantní jako předvádí Merkelová.“

Vztahy mezi Tureckem a Evropou se zhoršují. Lze situaci vnímat tak, že jsme na pokraji nové vlny bezpečnostních problémů v Evropě, nyní kvůli tureckému prezidentu Erdoganovi? Dal najevo, že umí pohnout svými krajany v západní Evropě a přinutit je brojit proti většinové populaci a chuť pustit uprchlíky z Turecka k nám. A pak, má v zásadě největší armádu v Evropě, s dotykem na Blízký východ. Co říci ke krizovým scénářům ve smyslu: Erdogan proti Západu poštve Turky žijící na Západě, zaplaví EU uprchlíky a využije proti Evropě i svou armádu? Nebo situace není až tak vážná?

Chyby je potřeba hledat u sebe. Je to pořád stejné. Válku v Sýrii rozpoutal Západ. Že jsou v Turecku různé skupiny, sunnitská skupina, konflikt, který má Turecko s Kurdy, to je podle mého názoru druhořadé. Problém je, že tam byla rozpoutána válka. Řečeno jinak, problém s uprchlíky nemůžeme vyřešit dohodou s Erdoganem, ale tím, že se přestane válčit v Sýrii. Tam je problém zakopaný. Pokud se nebude válčit v Sýrii, Iráku a v Afghánistánu, nebudou z těchto zemí přicházet uprchlíci. Dohadování s Erdoganem je až spor na druhé linii obrany. To je jako léčit následky, a ne příčiny nemoci. A že vydírá? Proč by to nedělal. Vydírat začal až po několika letech, kdy mu Evropská unie vůbec nepomáhala s uprchlíky ze Sýrie. Tam byly miliony uprchlíků z války, kterou živil Západ. Tak Erdogan uvolnil trasy do Evropy a formuloval požadavky.

Druhý problém je, že se musíme naučit Turecko vnímat jinak než dosud. Situace ve světě se kompletně mění. Specifická váha Evropy není taková, jako byla před deseti, natož před sto lety. Musíme si zvykat na to, že Turci jsou rovnocenným partnerem a mají větší ekonomický růst než Evropská unie. Je to partner, se kterým se musí řádně jednat. Že jsme v době, kdy Evropa potřebovala pracovní síly a Turecko jí mělo nadbytek, dovolili, aby se tu usídlila velká turecká diaspora, je naše velká vina. A že se zpolitizovala? To je druhá věc. Ale proč by se nezpolitizovala? To patří k samozřejmostem lidského života. Zpolitizovanost turecké menšiny v Evropě je dána tím, že to v samotném Turecku kvasí a turecké problémy se přenášejí. Že nám Erdogan v řadě věcí nevyhovuje? Komu dnes vyhovuje Trump? Před dvěma roky by bylo nepředstavitelné, že by někdo například v Německu ve volební kampani kritizoval amerického prezidenta. Dnes to dělají všichni. Takže proč se máme divit tomu, že Trump kritizuje Merkelovou a Schulz má výhrady k Trumpovi, Erdogan má výhrady k Merkelové a Merkelová má výhrady k Erdoganovi? Vztahy se mění v globálu a v tom je problém. Homogenita Západu se vytrácí. Dokonce se dá říct, že jsme zrovna v etapě, která nemusí být dlouhá nebo může být i smrtící, etapě sebediskreditace Spojených států. To, co předvádějí média, opozice vůči Trumpovi, ukazuje Spojené státy v neuvěřitelném světle. Oni si to neuvědomují, protože žijí svými vnitřními problémy. Ale jak se dívají odjinud, například z Latinské Ameriky, na Spojené státy, které jsou takto rozhádané, s únikem informací od zpravodajských služeb? Co se tam v posledních letech děje, je nebývalé, WikiLeaks, Snowden… Která složka států v USA funguje, řekněme, normálně? A totéž se děje po celém Západě. Vždyť se podívejte, jak vypadá volební kampaň ve Francii. Stát nám kádruje orgány činné v trestním řízení a ty kádrují prezidentské kandidáty. To jsou všechno změny, které prožíváme. Turecko je toho všeho jen aspekt a my ho zdůrazňujeme, protože Turecko je jiné. Ale v čem jsou jiné vztahy s Tureckem než vztahy se Spojenými státy? Také si politici nadávají.

Samozřejmě je otázka, jak to bude vypadat v Turecku po referendu a co zvítězí. Problém je, že NATO pro jižní křídlo Turecko potřebuje, ale Turecko čím dál méně potřebuje ke své bezpečnosti NATO. Když existoval Sovětský svaz, mohlo se cítit Turecko ohroženo, dnes z Ruska ohrožení nejsou. Na co Turci potřebují NATO? Nepotřebují ho. Upřímně řečeno, my ho také nepotřebujeme, ale my to nevíme. Turci si to začínají uvědomovat. Vše bude čitelné po referendu v Turecku a po volbách ve Francii a Německu. Pak se situace vyčistí a uvidíme, co je reálná politika a co volební kampaň, protože v liberálních demokraciích to, co se řekne před volbami, z osmdesáti procent po volbách neplatí. 

Lze říci, že spor eskaluje kvůli zakázaným mítinkům tureckých politiků v Německu a Nizozemsku, při nichž chtěli turečtí ministři apelovat na Turky žijící v těchto zemích, aby v dubnovém referendu podpořili změny ústavy, které rozšíří pravomoci prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana? Anebo má problém širší přesah?

Představte si, že něco propagujete v referendu a oni vám v zahraničí tohle provedou. Musíte na ně nadávat, jinak ztratíte tvář. Erdogan postupuje úplně normálně. Že se ale snažil poslat ministry na mítinky, to je novum, to jsme zatím neviděli a není to v kraji zvykem. Ale že mu to zakázali, to už pokládám za problém, protože na druhou stranu, proč by nemohl?

V kontextu síly současných výhrůžek si tedy myslíte, že by bylo lepší pro Evropu raději ve věci mítinků ustoupit? I když možná lze spoléhat na to, že se spory nevyhrotí a po referendu se situace uklidní…

Mezi námi, někde ustupují a jinde neustupují. Neexistuje jednotný model. To je stejné, jako když Merkelová odjela dohodnout „odkoupení“ migrantů, dohodnout, že je za peníze nebudou posílat a co se pak stalo? Mimochodem, to „odkoupení“ pokládám za správné, protože někdo migrantům pomoct musí, a když je tu nechceme, tak bychom si měli alespoň připlatit, když už jsme to zavinili. Ale vrátím se zpět k tomu, co jsem začal. Němci dohodu odsouhlasí za Evropskou unii, což je také „dobré“… A vzápětí přijmou rezoluci Bundestagu o genocidě Arménů. Když to trvalo desítky let, mohli dva roky s takovou rezolucí počkat. Nehledě na to, že politici by neměli vykládat dějiny, to mi vadí. Nerozumím tomu. Samotný fakt, že Merkelová jako šéfová největší frakce Bundestagu v době, kdy dohaduje kompromis s Tureckem, nechá projít tuto rezoluci, je absurdní. Jistě, s genocidou Arménu nikdo nesouhlasí. Dobře, možná to někdo pokládá za genocidu a další to nepokládá za genocidu, to jsou akademické spory. Ti lidé jsou mrtví dvě tři generace, bodejť by Ankara nevnímala Berlín jako něco bláznivého a nesrozumitelného. To vůbec nesouvisí s tím, zda genocida byla, nebo nebyla, podle mě to byl zločin, ať tomu říkáme jakkoli. Ale o to přece nejde. Takto se politika nedělá. Přesněji řečeno, takto se dělá neuvěřitelně chaotická politika. Ale znovu opakuji, to podstatné se ukáže po referendu a po volbách. Ale mění se rozložení sil a Turecko přestává NATO potřebovat a Američané si myslí, že Turecko je potřebuje, ale USA přestávají být pro Turecko potřebné. V tom je základní problém. Výroky prezidentů, kancléřek jsou druhořadé.

Verbálním terčem Erdogana je i kancléřka Angela Merkelová, kterou nazývá „nacistkou“. Vypadá to, že kancléřka má v současné době problémy snad na všech frontách. Setkání s Donaldem Trumpem nezakrylo evidentně rozdílné názorové postoje, je kritizována od zemí Visegrádu za uprchlickou politiku a od Martina Schulze z levicových pozic a teď ještě problémy s tureckým prezidentem. Jde o její politický konec? Do jaké míry vznikla tato situace její vinou? Nebo jde o souhru nepříznivých okolností?

Těžko dnes soudit, jak se rozhodne německý volič, samozřejmě vše nasvědčuje tomu, že by měl vyhrát Schulz, ale kdoví. Změna od Schulze k Merkelové je změna od jednoho za osmnáct ke druhému za bez dvou za dvacet. To je stejná skupina, akorát jiný temperament, možná jiná posloupnost taktických kroků, ale stejné cíle. Martin Schulz už v Evropském parlamentu ukazoval, že je představitelem velkoněmeckého chápání Evropské unie. Problém s ním bude pro nás, Čechy, Slováky, stejný jako s Merkelovou.

Merkelová udělala celou řadu chyb v řešení zadlužení jihu EU, ukrajinské krize, migrační krize, to všechno jde za ní. Otázkou je, co ale udělala o své vůli a co jí radila skupina kolem Obamy, protože to, co my vnímáme jako chyby, odpovídá linii tehdejší americké zahraniční politiky. Možná má jen smůlu, ale co předvedla s volbou Tuska? To je už typická arogance moci. Nemůžete zvolit na špičkovou funkci v Evropské unii delegáta, kterého nepodporuje jeho vlastní země. Tím nechci říct, že fandím současnému establishmentu ve Varšavě, to s tím vůbec nesouvisí. Ale prosadit si o své vůli, jak to udělalo Německo, Tuska, přestože si to Varšava nepřála, je projev neuvěřitelné arogance. A to už jde čistě za Merkelovou. To by se nemělo v Evropské unii dít. Neříkejte mi, že neexistují dobří kandidáti na takovou funkci. To byl jen truc vůči Polákům: my si to prosadíme, protože ho máme rádi. Tak se o něj měli postarat jinak, ale tohle se nedělá. A že to ostatní odsouhlasili, jen ukazuje, jak jim nezáleží na Evropské unii, a to platí i o české delegaci.

Jak vnímáte fakt, že když Schulz vyjmenoval cosi jako svou variantu „osy zla – země, které škodí demokracii“ – jmenoval USA, Polsko, Maďarsko, Turecko... Ale nejmenoval Rusko. Jde o signál něčeho?

Není to žádný signál. Merkelová se momentálně chystá na cestu do Moskvy. Její vystoupení na tiskové konferenci, které se týkalo Ruska, bylo vstřícné, takže evidentně se něco chystá. Ale Martin Schulz je velký střelec. Patří ke stejné názorové skupině jako Angela Merkelová, rozdíl je v temperamentu. Věřte, nebo nevěřte. To, co předváděl v Evropském parlamentu, byla divočina stejně arogantní, jako předvádí Merkelová. Uvidíme, co od něj můžeme čekat. V podstatě to v Německu vypadá na zachování velké koalice. Jen si prohodí role. Ale zase vidíte, jak se situace mění. Taková kritika Spojených států? To je proti všem pravidlům. Erdogan to říká jinak, ale v podstatě totéž a vůči Merkelové. Že se takové věci začínají říkat na státnické úrovni, svědčí o tom, že homogenita západních struktur je výrazně narušena a teprve, řekněme, za rok budeme moct soudit, jestli je to osudové narušení, nebo jen přechodná záležitost.

Šéf SPD a jejich kandidát na kancléře Martin Schulz podle komentátorů mobilizuje v Němcích úspěšně populistické tendence na základě levicových ekonomických myšlenek a na základě vymezování se proti Trumpovi apeluje v zásadě na německou hrdost a sílu německých zájmů proti prezidentu USA. Čím to, že najednou Němci jdou za ním a ani nechtějí „antiuprchlický  program“? Nebo jde jen o temperament, jak o tom hovoříte?

Tohle někdy před třemi týdny moc hezky komentoval Jaroslav Bašta. Psal, že Merkelová, to je Mutterland, vláda ženy, ale Schulz Vaterland, vláda muže. Ráznost, energičnost, tzv. čisté ruce. Nebyl ve vládě, je z obliga, pokud jde o všechny chyby, na kterých se Merkelová podílela.

Pokud jde o Trumpa, útočí na média, obvinil Obamu z odposlouchávání svých kanceláří, což popřel šéf CIA Comey a FBI jeho lidi vyšetřuje z napojení na Rusko. Zároveň dále bojuje proti imigraci a začal škrtat zdravotní a sociální výdaje. Viděli jsme jeho schůzku s Merkelovou. Co z toho stojí za pozornost?

Je patrné, že hysterie, pokud jde o Rusko ve Spojených státech, nepolevuje. Osobně se domnívám, že ruské téma je zástupné, klacek, který se našel a hodí se na boj proti Trumpovi. Je to potvrzení toho, že americká politická elita je nebývale rozštěpená, hádají se dokonce skupiny, které byly vždy velice jednotné. Tolik emocí, nenávisti, tolik úniků informací ze státních struktur. To je podle mého názoru problém, který budeme muset věcněji analyzovat. A co se týká schůzky Merkelové a Trumpa? Základní je: Trump se pořád hledá. Je pro mě překvapení, že připravenost byla tak malá. A nejde o něj, ale o jeho tým. Je to patrné i na dekretech týkajících se zákazu vstupu z některých islámských zemí. Právně-politická příprava je velmi slabá. To mě překvapilo. Myslel jsem si, že tým je profesionálnější. Musíte mít vždycky alternativu bé nebo cé, když jdete do bitev, které jsou pro Spojené státy v podstatě osudové. Bylo to patrné i na schůzce Merkelové a Trumpa. Podstatná bude ale návštěva Si Ťin-pchinga ve Spojených státech, protože Evropa se nakonec se Spojenými státy zarovná, vojáci tu jsou a politici se přizpůsobí. Ale Čína, to je jiná „opera“. Tam už se hledá rovnováha. Zatím jsou velmi nepříjemné signály, co se týká rozmísťování protiraketového systému v Jižní Koreji a Japonsku. Musíme chvilku počkat.

PL