Profesor Hroch je skutečným vítězem nad fašistou anonymem. Navždy

Nedávno proběhla vzpomínková akce na památku vynikajícího vědce, filosofa brněnské Masarykovy university, Katolické university v Ružomberku a Pedagogické fakulty university v Českých Budějovicích, universitního profesora PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc. Profesor Hroch (zesnul v 69ti letech) byl vynikajícím vědcem a pedagogem ,nejen v oboru obecné filosofie a jazykovědy, ale též ve speciální nauce hermeneutice (nauce o významech a interpretaci textů). A právě na jeho počest v tomto oboru se konalo komorní symposium tohoto oboru v Brně, a vyšel sborník "Cesty rozumění" s mnoha studiemi o hermeneutice. Toto vše lze hodnotit vysoce kladně, a nás několik, kteří jsme byli půl století jeho důvěrnými přáteli, to velice potěšilo. V závěru sborníku pak napsal jeden z účastníků tohoto vysoce odborného symposia, Boris Rafailov, velice procítěnou stať, která se nazývá "Odkaz pionýra hlubinné hermeneutiky". My, co jsme sledovali a byli spoluúčastníky životních peripetií Jaroslava Hrocha, můžeme autoru této stati jen poděkovat za vzácnou empatii, s níž pojal tento odborný vhled do Jaroslavovy odborné pouti za poznáním nejen hermeneutiky samotné, ale i jejích širších společenských souvislostí.

V této souvislosti si však dovolím jen jedinou opravu této jinak velmi vzácné a hluboce procítěné stati odborného kolegy. Musím tak učinit ,zejména protože jsem jedním ze dvou přímých účastníků Jaroslavova zápasu s fašistou anonymem, jehož jméno nehodlám vyslovovat, protože si jeho vyslovení  v historii  Jaroslavova hrdinského zápasu vůbec nezaslouží.

Profesor Jaroslav Hroch totiž nebyl jen universitním pedagogem a specialistou. Byl rovněž vysoce společensky angažovaný muž. Byl dlouholetým členem naší organizace Českého svazu bojovníků za svobodu. Proč? Jeho otec JUDr. Hroch byl aktivním pracovníkem Zemského národního výboru v Brně v době osvobození ČSR. Učil svého syna chápat společenské souvislosti osvobození státu od nacistické hydry,a Jaroslav se tomuto odkazu nikdy nezpronevěřil, ale naopak nesl jej veřejně dál v životě až do konce. Do vítězného konce!

A v tomto ohledu se naprosto rozcházíme v hodnocení Jaroslavova soudního sporu s fašistou anonymem. Zatímco  vážený pan Rafailov napsal, že Jaroslavova "humanita měla až patočkovský charakter  upřímného nesení a zároveň důstojného čelení tragickému osudu celé brněnské Katedry filozofie, která se v závěru první dekády 21. století dostala do víru kolegiální animozity, anonymních výhružek a skandálů a vyvrcholila soudním procesem, který neměl vítěze, ale pouze poražené", my věc vidíme jako odbojáři jinak. Nebyla to jen humanita patočkovská, byla to také a především humanita benešovská!

Zatím,co první část souvětí je pravdivá, druhá část souvětí podle nás pamětníků naprosto neodpovídá historické pravdě! A mohu toto potvrdit nejen já sám, ale i Jaroslavův právník, doktor Jindřich Fink, blízký příbuzný Jaroslava jehož značnou zásluhou Jaroslav  celý proces nejen právně, ale zejména morálně a politicky vyhrál - a toto prosím nechť si navždy zapíší všichni, kdož se nesprávně domnívají, že opak byl pravdou.

My, odbojáři Boskovic, kteří jsme dlouho byli Jaroslavovou jedinou veřejnou a mediální oporou (viz naše stati v Národním Osvobození, v Hlasu legionářů,v ČNL), kteří jsme s ním chodili ke všem soudům, kteří jsme dodávali podklady k vyšetřování o nacistech Boeslagerovi a Schoellerovi, jejichž jménem anonym hnusně napadal profesora Hrocha, my dobře víme, jak probíhalo celé vyšetřování, co vše se sběhlo v mediální sféře, a zejména jaké nepravdy a čtvrpravdy o procesu psal zejména tzv. oficiální (mainstreamový) tisk. Často to byly zprávy tak absurdní, že se podobaly výplodům bájného "rádia Jerevan". Až už to byly babské tlachy typu "spor dvou rozhádaných profesorů", anebo vyslovené lži typu "spor dvou sprostých akademiků". Spolu s mytologickým Poirotem můžeme my očití svědkové prohlásit s veškerou odpovědností hodnou tohoto tématu - "O žádný spor dvou profesorů vůbec nešlo". Rovněž jsme museli vyvracet stať docenta právnické fakulty,který nezasvěceně psal o jakési "nezřetelnosti kauzy s nacismem ",což flagrantně protiřečilo celému vyšetřování a skutečné realitě kauzy! Až výsledek soudu nám dal stoprocentně zapravdu. Vůbec se nedivíme, že čtenáři byli doslova zblblí tímto ohavným způsobem psaní, psaní hodného censorátu, makulatury a stoupy.

O co tedy šlo?

Prostě a jednoduše šlo o manifestní fašistický útok na profesora, zastánce Benešovy republiky, zastánce presidentských dekretů, zastánce historické pravdy o protektorátních restitucich - a o zásadního protivníka válečníků wehrmachtu jako byl von Schoeller,což profesor Hroch veřejně vyhlásil jak v televizi, tak v tisku. To bylo jen a jen to, co anonyma rozpálilo k nepříčetnosti - a také to,v čem tak ostudně selhala celá tehdejší katedra filosofie MU!

V této souvislosti musím vyzvednout zvláště osobnost profesora Osolsobě, který jako jeden z prvních na univerzitě rozpoznal pravou podstatu útoků na profesora Hrocha a neváhal se na universitě postavit na jeho obranu, stejně jako poté i několik dalších akademiků mimo okruh tehdejší katedry filosofie MU. Sám jsem si reakce  některých akademiků na spor ověřil, když jsem byl pozván na MU, a tam před akademickým senátem jsem v krátké přednášce osvětlil povahu sporu na příkladu reálií nacisty von Schoellera - tohoto druhu, které měli k dispozici - a mnozí akademikové mi poté sdělili se zjevným zděšením, že takto celý spor nevnímali, protože vůbec neměli informace toho typu, jež jsme měli my odbojáři z Jaroslavovy organizace. Katastrofální úlohu v této mystifikaci sehrál právě řečený tisk, který zamlžil a doslova zneuctil podstatu celého sporu.

Nikoli, spor měl vítěze, vítěze morálního, politického  i společenského. Tímto vítězem byl a navždy zůstává profesor Hroch - bez ohledu na veškerá tvrzení odpůrců. Odsouzení anonyma, mimo jiné i za výhružky jménem nacisty von Schoellera,za něhož se vydával, bylo jednoznačným knokautem celého fašistického útoku, ať to kdokoli znevažuje nebo vykládá opak. Bylo vítězství o to větším, že to byl nucen uznat i Nejvyšší a Ústavní soud republiky,a dát zapravdu atakovanému profesoru. Zvláště v dnešní době, kdy mnohé jiné soudy rozhodují v obdobných kauzách nejednoznačně a alibisticky, mělo a má právní vítězství profesora Hrocha o to větší společenský význam. A to, přestože je toto vítězství neustále relativizováno a některými nepravdivě zpochybňováno. Ano, spor měl poražené - ale jen a jen na straně anonyma, a celé university, která nese jméno TGM! Tam skutečně byli poražení! Ale nikoli náš Jaroslav Hroch - ten byl, je, a zůstane navždy vítězem s tím nejčistším štítem, jak si jen lze představit. Vítězství profesora Hrocha pak nikdy nesmíme srovnávat s morální i právní porážkou anonyma a univerzity! Profesor Hroch je jediným vítězem této kauzy. Navždy.

Dr.Jiří Jaroš Nickelli,

předseda HDK OV ČSBS Boskovice

Autor je přímý účastník kauzy prof.Hrocha,

jeho dlouholetým rodinným přítelem,

profesorovým gymnasiálním spolužákem