Profesor Halík nemá kardinálu Dukovi co zakazovat termín mohamedáni

Mohamedánské  cenzury máme dost, netřeba nového censora, ani inkvisitora

V poslední době jsme svědky toho, jak se vážený nositel Templetonovy ceny, padre Halík rozčiloval v rozhlase nad Msgre Dukou. Prý pan kardinál uráží muslimstvo používáním názvu mohamedáni. Tady profesor Halík střelil rovnou na Měsíc. Staročesky řečeno pan profesor upadl do mocného divoku. Tak si rozeberme  hloupost pana profesora následovně.

Termín "mohamedáni", je termín

a) literární

b) spisovný

c) vědecky doložený.

Název "mohamedáni" užívá u nás například již klasik českého epigramu a satirické literární tvorby Karel Havlíček Borovský. Všichni známe ( pan profesor nikoli?) jeho epos "Křest svatého Vladimíra". Zdá se potřebné panu profesorovi ocitovat zpěv X., Konkurs, líčící situaci  v Kyjevě (patřící tehdy ruskému cáru...). Církve se předhánějí v nabídkách,jakoby "absolvovaly nejnovější kapitalistický tendr".

"Poslal papež dekret z Říma,

pečeť jako talíř,

co je po té řecké víře,

nedám za ni halíř"...

"A carhradský patriarcha,

pečeť jako miska,

nevěř tomu,Vladimíre,

co Ancikrist píská"...

"A rabínské synedrium

 "šulem šulem " píše,

nevěř Římu,nevěř Řekům,

drž se jen Mojžíše"...

Každá z církví se prohlašuje za nejcírkvovatější, až do toho tartasu vpadne

"Také mufti muhamedský

překřičet se nedá,

potluč ty psy nevěřící,

uvěř v Muhameda!"

Cit dle vydání "Není církev jako církev, Z díla Karla Havlíčka Borovského". I.vyd.Praha 1961,str.65-67.)

Nejpikantnější na tom je, jak klasik předjímá agresivitu jistých (nikoli všech!) mohamedánů, kteří rovnou caru Vladimíru nejen navrhují uvěřit v Mohameda (jakožto proroka Alláha), ale rovnou vyřídit jinověrce, potlouci je. Jak příznačné, jak vysoce aktuální pro neradostný dnešek, pane profesore!

Přejděmež, jak by pravil Werich, k jinému klasiku české národní literatury. Je to Jan Neruda v díle Obrazy z ciziny (Kvasnička a Hampl, Praha 1923,str.37 aj.) popisuje Cařihrad v roce 1870, a mimo jiné praví:

"Mohamedáni nectí obrazů, ale ctí hadry: vyobrazovat člověka je zakázáno - fotografovat se dává sultán každý týden!"

Panu profesoru by se určitě také nelíbilo, jak klasik Neruda označuje samotného zakladatele islámu, když líčí modlitby v mešitě:

"Nyní začne tedy to vlastní řvaní, vzývání "boha" křikem až do umdlení! Již za Mahomeda záležela modlitba hlavně v nekonečném opakování jména božího. V tom prý to jednotliví askétové přivedli nesmírně daleko, např. Abu Bekr Motovaj, který každé noci 31.000krát opakoval: "La illaha il Allah (není boha mimo boha)! Toto říkadlo řvou také rufajovci....

Dále pozorovat Neruda popisuje obřad v mešitě, kdy šech vykonává "léčení nemocných" například ritem "dozé":

"Teď mu přivedli malou, as sedmiletou a bleďoučkou holčičku. Položila se na zem, šech vystoupil také na ni oběma nohama a houpá se sem tam - protivný pohled!"

Op.cit.str.47. Slovo "šech" užívá Neruda k označení obřadníka v mešitě.)

Na tomto místě naprosto nemáme v úmyslu znevažovat víru muslimů čili podle našeho úzu mohamedánů! Cestovatel Neruda popsal jen své dojmy a užil označení, která byla zcela konvenční z hlediska evropského pohledu. A současně důrazně pravíme toto.

Nikdo, ani nositel Templetonovy ceny, nám nesmí cenzorovat naše názvy a naše pojetí muslimské víry. (Mohamedánské, moslemské atd.podle našeho označování.)

Nyní uveďme důkaz spisovnosti termínu "mohamedáni" Stačí otevřít slovník cizích jmen. Autor dr Jiří Haller, v Kapesním slovníku cizích slov ( Praha 1956,str.235.) charakterizuje pojem "mohamedán" takto:

"Mohamedán (maskulinum) vyznavač Mohamedova učení, moslem, moslim".

Tážeme  se pana profesora Halíka. Kde je nějaký urážlivý význam slova mohamedán?? A odpovídáme: Nikde. Pojem mohamedán je podle jazykovědce konvenční evropsky historicky rozšířené označení pro vyznavače víry v Mohameda (jak proroka Boha, Alláha). Nic pejorativního tento pojem neobsahuje. Toto by snad měl akademicky vzdělaný muž plně chápat. Není tudíž nejmenšího důvodu napadat ve veřejném projevu pana kardinála Duku, který jen prostě a jednoduše uvedl obecně známý a obecně rozšíření termín.

Pan nositel Templetonovy ceny se tímto napadáním pana kardinála ve veřejném médiu nejen strašlivě ztrapnil, ale ukázal také, že pro něj nic neznamená literární, ani spisovný, doslova konvenční význam pojmů. A to je pro akademicky vzdělanou osobu závažný handicap. Kdybychom toto udělali my etnografové, naši vysokoškolští profesoři by nám stoprocentně navrhli vrátit své diplomy.

Ale tady zjevně panují jiné obyčeje. Od  pavědeckého žonglování s pojmy se přechází k napadání, a to se neslučuje s ani s pojmem dialogu, ani s pojmem tolerance. Zato se to slučuje s pojmem inkvizice. Je historické kuriosum, že představitel církevního volnomyšlenkářství napadá představitele tradičního katolicismu nehistorickým nesmyslem, doslova blábolem. A další kuriosum je, že kardinála katolické církev hájí v tomto případě husita ,a to z jediného důvodu. Že pan kardinál má pravdu, a pan nositel Templetonovy ceny pravdu nemá.

Protože, je-li poznaná pravda závazným principem, je lhostejné, zdali ji má ten či onen. Jestliže nám různé think-tanky placené Bůh ví odkud, namlouvají, že Evropa je poklidné místo, kde invaze mohamedánů anobrž muslimů je jen třešinka na dortu kulturního obcování, a jestliže nám politikové hňupsky otloukají o hlavy heslo "Zvládneme to", tak to prostě je lež jako babylonská věž, protože vraždy, vraždy a vraždy prokazují opak. Finito.

Nakonec se obraťme k vědcům. Když jsem studoval etnografii, užívali jsme ke studiu balkánských národů nejen naši,ale i zahraniční literaturu. Tak například skripta vypracovaná podle moskevských vědců (Narody zarubežnoj Jevropy, Moskva 1964) pro tehdejší Jugoslavii a Bulharsko rovněž užívají jako konvenční termín název "mohamedáni",jako synonyma s pojmy "musulmani" a "muslimové", a to pro oblasti Bosny, Novipazarského sandžaku, nebo Rodop v Bulharsku, kde například skupinu Pomaků nábožensky určuje jako mohamedány. Rovněž polští etnografové při deskripci Balkánského poloostrova, jako Barbara Urbaňska, používají název mohamedáni (Historická etnografie Balkánského poloostrova vnovověku a dnešní etnická diferenciace, Etn.Polska 1966). Mohli bychom citovat další autory, slovinskou Maju Boškovič-Stulli, atd. ale nosili bychom dříví do lesa, nebo "sovy do Atén". Tedy ani pro vědce není termín "mohamedáni" nic nekorektního. A zde jsme ovšem asi u pramene  sporu otce Halíka s panem kardinálem.

Je-li termín mohamedáni bezproblémový pro literáty, jazykovědce a etnografy, je naprosto problémový pro všechny nové politruky migrační geopolitiky. A jak se zdá, profesor Halík vyvolává dojem, že k těmto politrukům mohamedánského (islámského, muslimského atd., ad libitum) novomigrantství patří celým svým založením, celým svým ohavným politicko korektním přístupem, neslučitelným ani s vědeckou pravdou, ani s obyčejnou občanskou zkušeností.

Podle mne pan profesor Halík v tomto případě nepravdivým napadáním významného představitele katolické víry vyvolává dojem jakéhosi pochybného rektoalpinismu (staročesky "řiťolezectví") promigrační, a nebojme se to říci - programově prookupační islamistické geopolitice. Tedy řečeno slovy Nejvyššího soudu "vyvolávání dojmu" jako Brno, abychom opět upadli do politicko korektního slovníku,mně osobně ohavného, neboť pravdu obcházejícího. Tato pravda totiž nesnáší pojmové balancování a pavědecké pseudodichotomie typu - "Islám kontra islamismus", "migranti kontra uprchlíci", "agresivní muslim kontra umírněný muslim", vhodné leda k tomu,aby propagovaly zakládání islámských center v Evropě a dalšímu šíření této víry (ideologie?) na našem starém kontinentu. Tak jako tomu bylo za stara od cordóbského chalifátu na straně jedné a  Osmanské říše na straně druhé. Obě dvě impéria byla nejen přínosem, ale i strašlivým existenčním nebezpečím pro Evropu. Není tu snad potřeba vystavovat seznam bitev, které  křesťanská Evropa svedla s mohamedány. Aspoň se toto konstatování zase znelíbí promuslimskému propagátoru "jiné cesty k Bohu", panu profesoru Halíkovi.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je etnograf a muzejník