14. dubna 2012 - Stará radnice, Staroměstské nám., Brožíkova síň. Slavnostní zasedán1 k 115. výročí založení národně - socialistické strany v r. 1897.
Od vstupu Edvarda Beneše do československé národně-socialistické strany
v roce 1923 se tato strana stala významným základem jeho politického působení. Současně i on sám výrazně ovlivňoval politický vývoj této strany. Úzká spolupráce pokračovala i tehdy, když jako prezident republiky nemohl být členem politické strany. A tato spolupráce trvala až do prezidentovy smrti v roce 1948.
Celé toto období první poloviny 20. století bylo současně jedním z nejdramatičtějších období celých evropských dějin. Určovaly ho dvě světové války oddělené jen nedlouhým dvacetiletým mírovým intermezzem Evropy rozrušené válkou a revolucí. A právě v tomto období se odvíjela historie nového Československa. Byla vyplněna mnoha zápasy v jejichž čele stál Edvard Beneš jako významný nejen československý, ale i evropský politik a státník.
Ve své krátké informaci bych chtěla připomenout především zápas Edvarda Beneše na obranu republiky ve třicátých letech, na kterém se tak významně podílela i Československá národně socialistická strana. V této souvislosti bych současně chtěla odmítnout mýtus, že Československo se stupňujícímu nátlaku nacistického Německa dostatečně nebránilo. Opak je pravdou.
Již počátkem roku 1930 Edvard Beneš varoval: "Celkový vývoj v Evropě se jeví jako krize demokracie a parlamentarismu, jako éra diktatur, jako opravdový chaos v politické ideologii národů evropských". Za rozhodující považoval vývoj v Německu. Tam totiž se prudce rozrůstala Hitlerova nacistické strany, která v lednu 1933 převzala moc v zemi. Zatímco v ostatních evropských státech nevyvolávala tato skutečnost žádné velké obavy, Edvard Beneš již dříve pečlivě prostudoval Hitlerův Mein Kampf i další nacistické ideologické a politické práce a bylo mu zřejmé, jak veliké nebezpečí z Německa vychází. Již tehdy zahájil proto svůj veliký zápas nejen o Československou republiku, ale i o evropskou demokracii a světový mír.
Jedním z jeho prvních kroků byla jeho snaha posílit Československo mezinárodně i vnitropoliticky. A v tomto ohledu sehrála mimořádnou úlohu právě národně socialistická strana. Na jejím sjezdu v dubnu 1931 byl přijat nový program strany, do kterého Edvard Beneš - jako jeden z předních autorů- zapracoval zásadní politické požadavky doby, které vycházely z jeho dlouhodobých filozofických a politických zásad.
Základním požadavkem programu byla vnitřní harmonizace společnosti, včetně začlenění demokratickÝch menšin. Dále zpevnění československé humanitní demokracie s výraznou sociálně-hospodářskou složkou a vytvoření pevné základny pro národ a stát. Na základě tohoto programu se upevnilo i spojení národně socialistické strany s řadou zájmových organizací - s legionáři, se Sokolem, s odbory, s úřednickými a učitelskými organizacemi i s demokratickými stranami - s českou a německou sociálně demokratickou stranou či se stranou lidovou. Toto politické seskupení umožnilo vládě vystoupit ostře proti německé nacistické straně v republice. Bylo zakázáno nošení hnědých košil a odznaků s hákovým kříže a Henleinova nacistická strany byla zakázaná. Již v roce 1932 došlo z podnětu ministra Beneše i k události v celé Evropě ojedinělé - k soudnímu procesu s vůdci nacistické organizace Volksport (Národní sport), která ve spolupráci s nacisty v Německu připravovala puč proti republice. Výsledky procesu prezentoval Edvard Beneš i na fóru Společnosti národů - v mezinárodní komisi pro odzbrojení, jejímž byl generálním sekretářem. Proces vyvolal zběsilý Hitller6v útok proti republice a především pak proti ministru Benešovi.
V rámci boje proti německému nacistickému hnutí se v republice vytvořil demokratický blok úzce spojený s programem národně-socialistické strany. V roce 1935 zvolil tento blok Edvarda Beneše prezidentem Československé republiky. A tento blok se stal i základem úporné obrany Československa v roce 1938.
Přímý útok nacistického Německa proti Československu byl zahájen pokusem - neúspěšným - o nacistický puč v Teplicích již v říjnu 1937. V téže době došlo pak k anglicko-německým jednáním, ve kterých Anglie dala Německu volnou ruku ve střední Evropě - proti Rakousku a Československu. Úporná, rok trvající obrana Československa vyvrcholila v září 1938. Na prezidenta Beneše byl Anglií a Francií vykonáván tvrdý nátlak ne nepodobný nátlaku fyzickému. Nakonec byl vyloučen z mezinárodních jednání a v Mnichově se čtyři velmoci dohodly na rozbití republiky. Dohoda vstoupila v platnost v okamžiku podpisu. Stanoviska Československa nebylo zapotřebí.
Přes obrovské vypětí, které prezident Beneš prožíval v tomto boji na obranu republiky, zahájil již po půl roce nový politický zápas. Již druhý den po německé okupaci Československa 15. března 1939, zaslal Anglii, Francii, Americe a Rusku, veřejný protest proti tomuto aktu bezpráví. Nedlouho poté - 8. června 1939 - zahájil prezident na sjezdu legionářů v Americe i otevřený boj za osvobozeni a znovuobnovení republiky. Členové národně-socialistické strany se na něm podíleli jak v zahraničí, tak i v hnuti odporu ve vlasti. A v květnu 1945 se prezident vrátil do obnovené republiky jako vítěz nad Hitlerem, Mnichovem a mnichovany.
Znovuobnovená svoboda byla však v Únoru 1948 znova ztracena. A prezident Beneš, zakladatel, obhájce a obnovitel republiky umírá v roce 1948 spolu s československou demokracii. Ještě před smrti však vykonal přípravy k uchováni povědomí o této demokracii a o její ideové znovuoživení. Pověřil svého kancléře Jaromíra Smutného, aby po svém budoucím plánovaném odchodu do exilu založil v Londýně vědecký ústav nesoucí prezidentovo jméno. Zajistil ústav finančně a stanovil jeho obsah a cil.
Jaromír Smutný vyplnil čestně prezidentovu vůli. 7. března 1950 - v den stého výtoči narozeni T. G. Masaryka - byla zahájena v Londýně činnost "Ústavu Edvarda Beneše pro politické a sociální problémy". Jaromír Smutný řídil činnost Ústavu až do své smrti v roce 1964. Poté ústav zanikl.
Byl to zánik dlouhý, ale ne trvalý. V nové svobodě byla 23. května 1990 založena z podnětu národně socialistické strany nová organizace - Společnost Edvarda Beneše. Jsem již déle než dvacet let předsedkyn1 této organizace, která je nástupnickou organizaci londýnského ústavu a vyvijí obdobnou činnost. Vydáváme jednou ročně informativní Bulletin o činnosti Společnosti, 6x ročně pořádáme veřejné přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1-2x ročně vydáváme ve speciáln1 Knižnici Společnosti Edvarda Beneše publikace k československým dějinám 20. století s hlavn1m zřetelem k činnosti Edvarda Beneše. Vydali jsme již 38 svazků této Knižnice a v roce 1998 jsme obdržely status vědecké společnosti České republiky.
V květnu pak pořádáme každoročně slavnostní shromáždění u sochy prezidenta na Loretánském náměstí na Hradčanech k výročí jeho narozenin. Při něm jsou předneseny slavnostními projevy předních politiků a program je vyplněn i četbou z prezidentova díla. Letošní shromáždění se koná v sobotu 26. května ve 14. hodin. Se zadostiučiněním připomínám, že sochu jsme postavili vlastními silami v květnu 2005 k 50. výročí návratu prezidenta Beneše do osvobozené vlasti v roce 1945.
Na závěr svého stručného výkladu bych vám chtěla předat dvě z našich publikací: Letošní 25. číslo Bulletin Společnosti Edvarda Beneš a 36. svazek naší Knižnice z roku 2010 "Dvacet let Společnosti Edvarda Beneše.“
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz