15. březen 1939
V mém dětském památníčku se mezi barevnými obrázky a průpovídkami, opisovanými z památníků maminek a babiček, najde jedna stránka výrazně odlišná. Je na ní jednoduchá kresba černou tuší: u cesty, vedoucí někam za obzor, se ve větru naklání skupinka stromů, vítr lomcuje jejich korunami a rve jim listí, které ve vzduchu bezmocně poletuje. A pod obrázkem dětským písmem: Na památku dnešního dne, 15. března 1939.
Ten den byl nevlídný, studený, záblo a zalézalo za nehty, poletoval drobný bodavý sníh. Ulicemi našeho města se od rána valily motorizované jednotky německé armády. Zdálo se, že nemají konec. Šel z nich strach a hrůza. Lidé strnuli na chodnících. My děti jsme se dověděly, že je to okupace.
Zlověstnému 15. březnu předcházely události vynucené mnichovským diktátem 29.-30. září 1938. Byl to čas truchlivý, s pocity bezmoci, zklamání, zrady, křivdy, opuštěnosti. Postoupili jsme nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40% průmyslu, 250.000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy, president Beneš odešel do emigrace, místo něj byl zvolen JUDr. Emil Hácha. Do dějin vstoupila „druhá republika“. Odmítla Masarykův a Benešův ideový odkaz, demokratické tradice českých dějin, úspěchy uplynulých 20 let, zásluhy legionářů, Sokolů, vlastenců. Její mluvčí horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“ podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci slíbily garantovat zmenšené území Československa v nových hranicích, Hitlerův režim pokračoval v rozbíjení i okleštěné republiky.Všemožně podporoval slovenské separatisty a podněcoval jejich spory s pražskou vládou. Dne 14. března po návštěvě J. Tisa, hlavního představitele slovenských separatistů, bylo Slovensko prohlášeno samostatným státem pod Vůdcovou ochranou. Téhož dne se na Hitlerův příkaz dostavil do Berlína i president E. Hácha a – „ na naléhavé Hitlerovo přání – vložil osud českých zemí“ také do Vůdcových rukou. Zkáza byla dokonána, nacistická armáda se dala na pochod obsadit, co ještě z bývalého Československa zbývalo. Hitler triumfoval, podařila se mu kýžená revanš, napravil nenáviděné důsledky porážky Německa v l. světové válce, likvidoval Československo, anuloval versailleské smlouvy. Při dělení Československa Hitler nezapomněl na osvědčenou imperialistickou zásadu „divide et impera“. Zatímco Slovákům přes jejich koloniální postavení rafinovaně poskytl zdání samostatného státu s presidentem Tisou v čele a s podporou Hlinkových gard, budovaných po vzoru nacistických úderných oddílů, pro Čechy zřídil ponižující Protektorát Čechy a Morava, kde byl skutečným vládcem nikoli president, ale dosazený říšský protektor, nejdříve K. Neurath, pak R. Heydrich. Státním tajemníkem se stal K.H. Frank. Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír.
V „protektorátu“ zavládl fašistický teror, germanizace, drancování národního hospodářství ve službách válečného průmyslu Říše. „Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace země a lidí.“ „Konečné řešení – všechny Čechy vystěhovat a jejich území osídlit Němci, nebo rasově vhodné Čechy ponechat v protektorátu a germanizovat je, zbytek vystěhovat za hranice říše nebo je fyzicky likvidovat.“ Takové byly projekty pověřených správců protektorátu, K.H. Franka, R.Heydricha a ostatních.
Hlavní nápor“ převýchovy“ vedli naši novodobí vládci proti československé kultuře. Jen heslovitě vyjmenujeme: omezování školství všech stupňů, omezování a přímý dozor v kulturních institucích, dvojjazyčné nápisy /němčina první/ na směrovkách, názvech, vyhláškách, plakátech, úředních spisech, ba i na školních vysvědčeních. Výuka dějepisu zrušena, zeměpis omezen jen na území Velkoněmecké říše. Popravy vlastenců, Sokolů, legionářů, komunistů, židů, universitních profesorů a docentů, spisovatelů a umělců. Zrušeny vysoké školy. Překrucování dějin. Vzpomínka na samostatný stát trestána jako velezrada. Je bezpočet zločinných příkladů pronásledování příslušníků a kultury našeho národa, které se začaly odvíjet od neblahého data 15. března 1939. A přece – ten den znamená i konec předstírání mnichovanů a lží druhorepublikových kolaborantů. Konečně bylo jasno, ukázalo se, že jde o bytí a nebytí. A že pocity malomoci nejsou na místě. Odpor sílí a národ se tiše šikuje a znovu se organizuje odboj /tentokrát již druhý/ doma i za hranicemi. A znovu se opakuje prvorepublikové heslo „Věrni zůstaneme“ a jeho aktuální význam: s násilným stavem se nikdy nesmíříme a učiníme vše, abychom jej zase zvrátili. Za svobodu a demokracii, za Československo T.G. Masaryka a E. Beneše.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz