I přemrštěnost patří k historické pravdě
Podlézavý projev bývalého ministerského předsedy Petra Nečase oživil publicistickou aktivitu v Bavorsku, které by rádo posílilo vliv na české poměry. Dokonce si vypomáhá berličkou s odkazem na historii Keltů. Keltské tradice jsou vědecky zkoumány nejen v Bavorsku, ale i u nás. Tak například v keltských pověstech najdeme tvrzení, že v případě nebezpečí vystoupí Rudovousý rak a zjedná nápravu. V pohádkovém pojetí se předpokládá, že to bude Fridrich Barbarossa. Obdobně v Čechách se po celý středověk věřilo, že vnitru hory Říp spí české vojsko, které pod vedením knížete Václava vystoupí a zažene nebezpečí, které by hrozilo českému národu.
Keltská minulost se stává módním jevem a má nahradit germánské toužení po světovládě. Romanizovaní Keltové jsou složkou francouzského národa a o anglických keltských kořenech nelze ani pochybovat.
Chebský hrad vzorem?
Chebský hrad zvyšuje návštěvnost, což se připisuje také skutečnosti, že správu hradu převzal Cheb (správa města). Návštěvnost stoupá a podle odhadů přesáhne 22 000 návštěvníků. Jistým konkrétním vzorem se stává hrad Loket, a to péčí o informované návštěvníky.
Zvýšenou pozornost připravilo město Cheb, které jako první v Česku odhalilo u hradu tzv. Štaufský sloup, spíš památník. Má aktualizovat keltské nálady a připomenout "bavorskou laskavost k českým dějinám." Co má tato památka připomínat? V politicko-mocenském systému feudalismu se prosadil svým vlivem mocný rod Štaufů. Jeden z jeho směrodatných představitelů Fridrich Barbarossa nechal v Chebu vystavět císařskou falc, sídlo mocenské, vojenské a administrativní. Diplomatický význam faIce vzrostl, když tu byla podepsána Zlatá bula Chebská, která právně definovala vztahy mezi mocí církevní a světskou. Specifickým vztahem Štaufů byla ochrana a péče o katolickou církev. Získával se tím vliv a důvody zasahovat do poměrů sousedních států.
Pozornost evropských panovníků byla tedy 12. července 1213 upjata k Chebu. A bylo tomu tak ještě o mnoho let později. Štaufové, od 12. století vlivný feudální rod, ochotně zasahující do náboženského dění, což mu umožňovalo posilovat mocenský vliv a tím i postavení mezi mocenskou vrstvou. Štaufové se v německých dějinách prosazují v letech 1079 -1268. 13 představitelů tohoto rodu patří k elitě středověkého Německa s vlivem na církve, církevní řády a zájmem o české dějiny, přesněji o zásahy do českého dění. V hodnosti císaře se realizoval Fridrich I. Barbarossa. Bez císařského titulu je zařazován v historickém dění jako Fridrich III. /1122-1190/. Římsko - německým králem je označován Filip Šlauf /1196-1208/. Do českých dějin zasahoval především Fridrich Barbarossa, který měl spory s Welfy. Uvedený panovník by rád byl "otcem všech křesťanů". Anglický satirik k tomu poznamenal "Kdo vůbec stanovil Němce za soudce národů?"
Dříve než mohl realizovat touhu po dominantním postavení svého rodu, tak se utopil v řece Salef v Malé Asii. Štaufové na sebe upozornili také jako prosazovatelé ministeriálů, nižší služební šlechty, určené k realizaci císařské politiky i mimo území říše.
Zlatou bulou se Štaufové pokusili dostat na špici diplomatického vlivu. Mohli se nějaký čas opájet mocenským vlivem, který ve svém obsahu i ve své formě chtěl nadčasově zajistit hegemonii německých panovníků nad Evropou, to vždy vyhovovalo německým feudálům. Je vhodné připomenout. že i církev si osvojovala ústavní práva, většinou nazvaná Zlatou bulou.
Zlatou bulou z Rimini 1226 si nechal císař Fridrich II. přidělit právo pro misijní činnost, ale současně i pro kolonizaci německými rodinami. Aktivitou vynikali bratři německého špitálu v Jeruzalémě zasvěceného Panně Marii. Řád byl pověřen bojem proti pohanům a dějiny ho znají jako řád německých rytířů.
Štaufové v českých dějinách jsou spjati s Fridrichem Barbarossou. V září 1182 se v Řezně rozhodl císař Fridrich Barbarossa zasáhnout do vnitropolitických poměrů v přemyslovském státě. Konrád Ota dostal jako léno Moravu, která vyňata z pravomoci českého panovníka a jako samostatné markrabství vyhlášeno za nezávislé na Čechách. Českým panovníkem se stal kníže Bedřich. Dosavadní jednotný český stát byl roztržen, což opět vyhovovalo německým feudálům, také z rodu Šlaufů. K opětnému spojení Čech s Moravou došlo až 23.3.1189.
Dalším krokem Štaufů bylo vyčlenění pražského biskupství 15.2.1187(v Řezně) za říšské knížectví a tím bylo opět české státní území roztříštěno. Pražské biskupství nepodléhalo českému vládci v Praze, ale říšskému císaři. Fridrich Barbarossa promyšleně oslaboval český stát. Časem se opět obnovily dřívější vztahy mezi českým panovníkem a pražským biskupem.
A závěr?
Přiměřenost a pravdivost dění patří k historii a nelze zapírat ani keltské předky, ani Zlatou bulu Štaufů v dějinách evropských států, Pro Cheb by bylo vhodné Štaufský sloup doplnit publikací o snahách německých císařů rozčlenit český stát, zájem o dějiny Chebu nebude menší, spíš naopak.
Ze studia Štaufských archivů si nelze nevšimnout promyšlené akce na zavedení politicko - mocenského systému. Podstatou měl být systém ministeriálů. Termín byl odvozen od latinského pojmu ministerium-tedy služba.
Štaufové svěřovali příslušníkům nižší šlechty určité úkoly, řadu kontrolních úkolů, kterými bylo možno kontrolovat šlechtické rody, zda plní pokyny císaře. Byl to pokus vytvořit poslušný císařský státní aparát. Snahy uplatnit na české poměry se nezdařil. Pokus o vyčlenění Moravského markraběte a povýšení pražského biskupa na úroveň podřízeného císařské moci tomu nasvědčuje. Štaufové usilovali také o tzv. Landfrád-zemský mír. Šlechtě se brala možnost rozhodovat o právním stavu podle svého osobního rozhodnutí. Ideologický zemský mír odpovídal náboženskému a křesťanskému pojetí "Božímu míru". Církev, císař a mocní feudálové neměli zájem na vyvražďování nefeudálních elit navzájem. Křesťané neměli mezi sebou bojovat. To bylo také lákadlem na přemyslovského panovníka Václava. Přitom záminka k válce se našla snadno, stačilo obvinění z kacířství, vyznávání pohanství a záminkou bývala i misijní činnost.
I v době vyspělého feudalismu zakazovali tehdejší panovníci souboje. Šlechta zákaz souboje obcházela tím, že se souboj odehrával mimo státní území císaře či krále. Souboj se odehrával na pobřeží moře. V mnoha armádách světa byl vždy tvrdý trest za souboj dvou příslušníků téže armády. Řešilo se to tím, že si oba soupeři sundali kabáty s označením hodnosti a pak tvrdili, že neznali hodnost spolubojovníka. Napadnout důstojníka bylo trestné, Boj mezi příslušníky mužstva byl řešen kázeňsky.
Zásahy Štaufovců do vnitřních vztahů českého státu s cílem jej rozdrobit, neměly dlouhého trvání. Jednota českého státu byla dále zachována.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz