Pátý seminář Spojenectví Práce a Solidarity, 15. březen 2012
Během třiceti poválečných let finanční sektor sloužil průmyslu, ale současná globalizace vede reálnou ekonomiku do virtuálních otáček. Finanční kapitál přivádí lidi do finančního otroctví a sociální stát se rozkládá. Ale vše, co je lidským dílem, lze zvrátit!
Takto nalil aspoň trochu optimismu do žil sociolog, profesor Ostravské univerzity Jan Keller na přednášce nazvané »Společnost nesouměřitelnosti aneb Jak čelit rizikům sociálního vývoje«. Dělo se tak na půdě Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) ve čtvrtek 15. března 2012 v podvečer v Domě odborových svazů (DOS) v Praze.
Keller se zabýval »svým« tématem rozkladu sociálního státu ve vazbě na probíhající neoliberální reformy. Málokdo věří, že reformy mají sloužit k tomu, aby posloužily důchodcům k zabezpečenému stáří, k lepší zdravotní a sociální péči, k lepšímu vzdělání mladých lidí. Slouží něčemu jinému, uvedl s ironií. (Monika Hoření)
Přednášející nejdříve uvedl několik skutečností, které se týkají financování sociálního státu. V roce 1993 velké firmy v naší republice platily daně ve výši 55% ze svého zisku, v r. 2011 již o 2/3 méně. Dalším velkým plátcem daní byly nejbohatší příjmové kategorie, u nás čítají 5 až 10% obyvatel. V r. 1993 platili ze svých příjmů daň ve výši 47%, v roce 2011 již jen 23%, tedy necelou polovinu. Financování sociálního státu bylo tak během poměrně krátké doby silně zkráceno. Hlavním plátcem daní se stávají střední vrstvy, zahrnující zhruba kolem 60% společnosti. Tyto jsou vnitřně silně diferencované. Mezi horní vrstvy počítáme ty skupiny, které mají dvojnásobek nebo i trojnásobek průměrného platu. Spodní skupiny střední vrstvy se blíží příjmem i sociálním postavením k chudým vrstvám obyvatelstva, jež zahrnují asi 30% obyvatelstva, z nichž kolem 10% žije v chudobě. To jsou ti, kteří dosahují polovinu mediálního příjmu a méně.
Reformy, které probíhají, pokračují v hrubém krácení sociálních výdajů, zasahují střední vrstvy a zvláště pak nejnižší příjmové kategorie. Peníze jsou přesměrovávány i dalším způsobem k bohatým. Část z nich se těší i příjmům z korupce. Jen velký kapitál může dosáhnout na velké příjmy z tohoto zdroje, přičemž ani zdaleka nelze tvrdit, že každý velký kapitál o tyto příjmy usiluje. V celé republice roční rozsah korupce představuje asi 80 miliard korun. U velkých firem a bohatých jednotlivců v současnosti dochází tak k vytváření většího množství finančních prostředků, které v budoucnosti jsou určeny k privatizaci zejména důchodového pojištění, zdravotnictví a vzdělávání, tedy pojistných systémů, které se vyvíjely přes 100 let.
Podle výpočtu ekonomů odborových svazů nový průběžný daňový systém nejvíce zatíží ty, kteří mají kolem 10 000 Kč měsíčně. Zaplatí státu navíc o 600 Kč měsíčně. Střední vrstvy přispějí měsíčně asi o 100 až 200 korun více. Těm nejbohatší zbude měsíčně oproti současnému stavu asi 500 Kč. Důchodci, nezaměstnání již přímé daně neplatí, ale i je a další neoliberální stát kasíruje prostřednictvím vyšší DPH.
V posledních přibližně pěti letech, v důsledku osekání plateb firem a těch nejbohatších, vybírá stát asi o 200 miliard méně, než by potřeboval k zajištění své svých činností, zejména v oblasti sociální. Zhruba o 150 miliard korun ročně vzrůstá dluh státu a o 50 miliard se osekávají veřejné náklady.. Tak může být postupně vykraden sociální stát a pak zprivatizován pod cenou.
Až dojde k tolik vytoužené privatizaci, pak střední vrstvy se stanou přímými plátci vlastníkům pojišťovacích fondů. Současně se však na středních vrstvách bude vyžadovat, aby přesto dále přispívaly na udržení zbytkových činností sociálního státu, na jakousi chudinskou péči pro nejslabší sociální vrstvy, aniž by přitom samy něco z toho měly.
Ekonomové spočítali, že naše planeta Země je, ve srovnání s rokem 1970, v současnosti přibližně dvakrát tak bohatá. 60. a 70. léta minulého století byla dobou velkých výkonů sociálního státu v Evropě. Přestože rostlo společenské bohatství, jednotlivé státy se začaly zadlužovat, i když postupně omezovaly sociální výdaje. Dnes nejvyspělejší státy západu jsou tak silně dluhově zatížené, že připomínají mnohé africké státy z 20. století. Bude-li tento trend pokračovat, pak zánik sociálního státu je nevyhnutelný. Jaké jsou důvody, které vedly k této situaci?
Především velké firmy nejenže platí státu mnohem menší daně, ale řada z nich nadto požaduje, aby vůbec začala na území toho či onoho státu podnikat, řadu pobídek, např. daňové úlevy, vybudování infrastruktury, příp. i peníze na zapracování pracovníků. Stát je též stále více ochuzován i o dřívější platby nejbohatších příjmových kategorií. Tak dochází ke zvláštnímu jevu, stále menší procento obyvatel vlastní stále větší bohatství, kdežto většina společnosti chudne. Lze také vypozorovat jednu sociální pozoruhodnost, a to čím bohatší je zlomek společnosti, tím rychleji se dále obohacuje.
Stále však zbývají střední vrstvy. Tyto v budoucnosti budou platit do soukromých důchodových fondů, zdravotní pojištění i na studium svých dětí. Tak budou sice mít zajištěné staří, zdravotní pojištění, ale budou dále finančně slábnout, diferencovat se, nižší střední vrstvy budou upadat do chudoby.
Současné střední vrstvy mohou ještě pomáhat svým dětem. Zajistit jim studia i start do života. Vysokoškolské studium však už nebude poukázkou na nějaké stabilní dobře hmotně zajištěné postavení. Stále více vysokoškoláků bude brát práci i na přechodné období, zajištěná doba kariér končí.
Více bude záležet i na majetku nejen jednotlivce, ale i rodiny, rodu. Rodiny s větším majetkem si mohou zajišťovat nejen vlastní bezpečnost, ale i bezpečnost všech těch, kteří jim budou sloužit, budou mít svoje chráněná sídla
V současné době se též mluví o tom, že jsme žili nad poměry. Otázkou je, kdo nad poměry žil? Nikdy se nemluví o tom, že by to mohli být i zbohatlíci, spíše autoři těchto výroků mají na mysli střední vrstvy a snad dokonce i chudé. Pokud jsme skutečně nad poměry žili v posledních 20 letech, pak je třeba říci, do které doby se máme vrátit. Do normalizačního období? Kam se mají vracet vyspělé státy západu, které jsou obrovsky zadlužené, a to mnohem více než Česká republika. Dosahovaly tyto státy vyšší životní úrovně svých občanů, než byla na východě právě tímto zadlužováním?
V USA dělaly určitý sociální průzkum a přišli k následujícímu velmi zajímavému závěru. V 70. letech v rodině s dvěma dětmi pracoval jen muž. Rodina přesto ušetřila ročně 11% z platu otce. V současné době, když v téže rodině dělají dva, tj. muž i žena, neušetří nic a ještě se zadluží.
Pokud u nás bude pokračovat proces zadlužování, dojde ke zhroucení předlužené společnosti. Jaké jsou tedy do budoucnosti možné scénáře?
1.Ten katastrofičtější říká, že postupně dojde k refeudalizaci společnosti. Ta bude probíhat, jak shora, dojde k osamostatňování elit, a to i oblasti bezpečnosti, rezidence, zdravotnictví, školství, tak zdola. Dojde k vytváření gangů, jejich boji o teritoriální působnost a nadřazenost.
Stát sice bude dále existovat, ale bude velmi slabý.
2. Optimističtější scénář pak vychází z toho, že střední vrstvy se postaví proti tomuto vývoji, zastaví proces refeudalizace a posílí sociální stát, aby i chudí mohli prožít důstojně svůj život.
Sami v rámci ČR bychom těchto cílů nemohli dosáhnut. Je nutné, aby i Evropa sledovala tento cíl. Pokud bude Evropa neoliberální, pak jako by ani nebyla. Neoliberálové zeslabují svými privatizacemi stát zevnitř, neoliberální globalizace pak zvenčí.
Co je nutné činit? Především je důležité oslabení moci velkých peněz, dále podpora našich podnikatelských firem, potravinová soběstačnost, rozšiřování samosprávy a jejích prvků.
Je nutné se též postavit proti osekávání sociálního pojištění. Naše vláda v tomto směru je velmi horlivá, ale vzhledem k celkové krizové situaci její kroky jsou značně nebezpečné. Snad ani neví, o co si tak koleduje.
Důležitou úlohu v tomto procesu budou hrát občanská hnutí. Jejich koordinace je nutná. Jinak nemají šanci se prosadit vůči politickým stranám. Občanská hnutí by měla ovlivňovat politické strany i jejich politiky, přístupné pozitivním změnám.
Všechny aktivity v tomto směru jsou významné. Pokud se nám nepovede zastavit probíhající proces, pak nerovnost přejde v nesouměřitelnost a naše děti budou žít ve feudalismu.(www.i-spas.cz)
Krácený a volný přepis přednášky prof. K. Kellera, připravil J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz