Jednostranné líčení událostí kolem Srebrenici vládnoucími kruhy a medií Západu udělalo z něj oficiální ideologií genocidy, o které se nesmí pochybovat, i když se zakládá na řadě nepravd. Podle amerického profesora E.Hermana (2006) je to „triumf propagandy koncem dvacátého století“. Z jím redigované 300 stránkové monografie západních autorů „SREBRENICKÝ MASAKR - Důkazy, Kontext, Politika“ (2011) vyplývá, že počet popravených zajatých Muslimů je řádově v stovkách, ne tisících. Ale i tak je to strašné. Ti, co mají peníze a zbraně (NATO, USA, Evropská unie) si myslí, že mají vždy pravdu, násilím si tu „svoji pravdu“ vynucují. Smutnou skutečností je, že se u Srebrenici, v Bosně, vzájemně vraždili Chorvati, Muslímové, Srbové. Ale zabíjení nezačali Srbové, nýbrž ti, kteří rozbili ozbrojenou secesí Jugoslávii, Velmi jim pomohlo Kohlovo Německo a Vatikán, když 17.prosince 1991, německý ministr zahraničí H.D.Genscher přinutil v Maastrichtu prodejné Evropské společenství předčasně uznat samostatnost Chorvatska a Slovinska, následované Bosnou a Hercegovinou (BaH). Zatímco oficiální Západ a jeho média pokládají vraždy Chorvatů, bosenských Muslimů a kosovských Albánců za genocidu, vraždy Srbů podle nich byly jen patřičnou odplatou. Západu se propagandou podařilo velmi zvýšit mezi etnickou a mezi náboženskou nenávist v bývalé Jugoslávii.
Jako předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem mluvil s prezidentem Republiky srbské (BaH) Dr. Radovanem Karadžićem a opakovaně s velitelem Vojska Republiky Srbské (VRS), generál plukovníkem Ratko Mladićem, Karadžić řekl o zprávách západních médii:-„Je neuvěřitelné, jak nás západní tisk vylíčil v absolutně jednostranných, tendenčních zprávách – z neznalosti a za peníze“. S Mladićem jsem opakovaně mluvil o dění v BaH, vyšlo to i knižně („Hovory s generálem Mladićem“, 2010). Tehdy řekl:
-„Bosenští Muslimové i Chorvati mě musí nenávidět, nejvíce jejich matky, když za mým jménem vidí tolik svých mrtvých synů, vojáků a bohužel i civilů, pobořené domy a zničený majetek. Ale měli by pochopit, že ONI to roztrhání země, to ničení a zabíjení, chtěli a zahájili, vše proti ústavě BaH. A co jsem já měl dělat? Měl jsem je v klidu nechat zabíjet můj národ, jak se to stalo v roce 1941 za ustašovského Chorvatska? My Srbové, četní Muslimové i Chorvati projihoslovanského smýšlení, jsme to ničení a zabíjení nechtěli a také jsme ho nezačali…My jsme nechtěli tuto válku. My jsme si nepřáli rozkouskovat Jugoslávii. Bylo hrozné, jak se mnoho našich bratrů, Muslimů i Chorvatů, s „jihoslovanským“ smýšlením, nechtěně dostalo za nepřátelskou barikádu, kam byli dotlačeni svými vůdci a zfanatizovanými souvěrci. Vždyť se mnoho bosenských Muslimů oprávněně pokládalo za Srby muslimské víry…“
Západní a muslimské zdroje téměř neuvádějí vyloupení, masakry obyvatel a zničení přes 50 srbských vesnic v oblasti Srebrenici, při čem bylo povražděno na 3000 Srbů, mužů, žen i dětí (vyšel jejich seznam). Vše provedené posádkou Srebrenici, 28. muslimskou divizí, po secesi BaH. Jejím velitelem byl Nasir Orić (ke konci brigádní generál), o jehož zločinech proti Srbům psala i západní media. Tribunál v Haagu (ICTY) ho odsoudil jen ke DVĚMA letům vězení! Tato média neuvádějí skutečnost, že generál Mladić po vstupou do Srebrenici zajistil převoz autobusy snad až 30 000 muslimských obyvatel Srebrenici (dětí, žen, starých lidí a vojáků, kteří se vzdali), do muslimské Tuzly. V roce 1941 žilo v Srebrenici 50% Srbů a 50% Muslimů, v 1981 28% a 69% (následkem vyvražďování Srbů za ustašovského Chorvatska 1941-45, migrace). Když VRS vstoupilo do Srebrenici 11.července 1995, Srbové tam už nežili
Základní část mýtu o Srebrenici je neopodstatněné tvrzení, že více než 8 000 zajatých mužů a chlapců, Muslimů (ne ale žen a děti), údajně popravili vojáci VRS, po obsazení Srebrenici 11.července 1995. Ta čísla nešla dosud potvrdit. Část mrtvých z masových hrobů byla už identifikována (do roku 2010 identifikováno prý 4 827 nezvěstných) a pochována na mezarju (hřbitově) Memoriálního centra Potočary. A tady začínají problémy, i když, nutno přiznat, že se Srbové dopustili ohavného zločinu popravy zajatých, zdaleka ale ne v počtech udávaných od Muslimů. Generál Mladić mi o tom říkal:
-„Naše vojsko dostalo striktní rozkazy, aby se k zajatcům chovalo podle mezinárodního práva. Nekonala se z našeho rozkazu žádná masová zabíjení, masové popravy, jak hlásila západní media. Ale já, bohužel, vůbec nevylučuji pomstu našich vojáků z tohoto kraje, kterým srebreničtí Muslimové pod velením Nasira Oriće zničili dříve jejich vesnice a povraždili jejich rodiny. Prezident Karadžić během války vydal řadu rozkazů, jak ochránit Muslimy. Ale jakým způsobem zabránit pomstě našich vojáků, kteří mezi zajatci poznali vrahy svých nejmilejších.“
Tento fenomén pomsty proti Muslimům, kvůli jejich dřívějším zločinům proti srbskému obyvatelstvu východní Bosny, přijal jako významnou skutečnost i bývalý francouzský velitel UNPROFOR generál P. Morillon, během soudu s prezidentem Milošovi (2004), k obrovské nevoli muslimských úřadů.
-„Jako vojáka mě jedna věc mrzí. Na Západě si nikdo nevšiml, že VRS pod mým velením zachránilo desetitisíce Chorvatů během krvavých bojů mezi Muslimy a Chorvaty (hlavně v 1993), kteří prchali u Travniku, Zavidovićů, Kupresu… před vojskem Muslimů a mudžahedínů…Přijali jsme je jako bratry, civily i vojáky, živili je, léčili v naších nemocnicích…Jejich vojáci přísahali, že už nebudou proti nám bojovat…Ale nedodrželi to…“
Jak je možné, že mezi údajně popravenými (1995) bylo 3016 Muslimů na volebních seznamech pro rok 1996. Dále se zjistilo (okresní soudy, matriky) u pár stovek pohřbených v mezarji, že vůbec nebyli popravení, že někteří zemřeli před 1995 a jejich těla byla jen „přestěhována“ do mezarje. Oficiální muslimské i západní zdroje téměř neuvádějí Muslimy, padlé v těžkých bojích, v minových polích, když se kolona snad až 15 000 Muslimů vojenského věku (5 000 ve zbrani), probíjela 11. a 12. července z „demilitarizované“ Srebrenici, srbskými pozicemi do muslimské Tuzly. Tyto ztráty odhaduje do 3000 E. Joseph (UNPROFOR,Tuzla), 2628 E.Hadžihasanović (muslimský generál), 2–4 000 W. Butler (oborník ICTY), přes 4 000 K. Bildt (Vysoký představitel OSN), řádově 3-4 000. Tyto „ztráty v bojích“ jsou „legitimní“, nejsou zločinem..
Tribunál v Haagu (ICTY), aby „pomohl“ s pojmem genocida, uvedl i novou definici, která neodpovídá dosavadním kritériím. Proto v obžalobě proti Mladićovi stojí, že měl za cíl „částečně vyhubit skupinu bosňanského národa násilným přemístěním kolem 40 000 žen, dětí a starců a popravou krátkým postupem u 7 až 8 000 mužů Bosňanů“. Proto i ta zřejmá snaha k maximálnímu zveličení počtů údajně popravených, protože počty do 4-5000 nemohou znamenat jakýsi standard úplného nebo částečného zničení nějaké skupiny. Je strašné, takto mluvit o zabíjení lidí. Proto také film o Srebrenici norského autora Ola Flyuma „Město, které se může obětovat“ vyvolal nevoli na Západě, v Sarajevu. Připomíná možnost toho, co se jen šeptalo (byla to vůbec pravda ?): Srbové se mají nechat vstoupit do Srebrenici, tam povraždit 5000 Muslimů, pak zasáhnou Spojené Státy. Něco naznačil i Meholjić Hakija, bývalý šéf muslimské policie ze Srebrenici. Mělo to prý nějak souviset se slibem Billa Clintona, ne zcela důvěryhodné osoby, protože „lhal pod přísahou“ (to lie under oath – pro Američany zlý přestupek !)) v souvislosti s Monikou Lewinskou. Je tady jedna zajímavá skutečnost, Nasir Orić a jeho vedoucí lidé opustili řadu dnů před pádem Srebrenici, 28.divize kladla nevelkým jednotkám Srbů v Srebrenici během operace „Krivaja“ jen malý odpor, boje vzplály až při pokusu Muslimů probít se ze Srebrenici do Tuzly (něco přes 60 km).
Muslimské úřady překvapily vyšetřováním DNA u tisíců mrtvých, nicméně tyto výsledky vůbec nic neříkaly o příčině a době smrti, nepomohly mýtu Srebrenica. Stále více problémů dělá celému mýtu a Tribunálu ICTY jeho „korunní svědek“, bosenský Chorvat Dražen Erdemović, původně uváděný jako nezpůsobilý k výslechům, který stále víc zpochybňoval tvrzení žalobců, např.během konfrontace s Miloševićem a tč. i Karadžićem. Sám údajně postřílel 70 až 100 Muslimů. Vyšla o tom i kniha (G.Čivikov: SREBRENICA. Der Kronzeuge, 2009). ICTY celých 15 let po údajném masakru nevyšetřoval 7 kompliců Erdemoviće při popravách, pozatýkal je až v 2010, když vyšla kniha.
Samotný ICTY je vlastně nelegální, protože ho v r.1993 ustanovila Rada bezpečnosti OSN, která k tomu nebyla kompetentní. Organizovat ho mohlo např. Valné shromáždění OSN Trapnou roli proti Srbům sehrál bývalý prezident Václav Havel, když např. radil bombardovat srbské pozice v Bosně (při zahájení Muzea Holocaustu v 1993 ve Washingtonu), když doporučoval „humanitární bombardování“ Srbska v 1999. Srby urazil při spektáklu Měsíce Bosny a Hercegoviny v 1995, když s pompou vítal prezidenta Izetbegoviće v Praze, když Otto von Habsburk špinil srbský národ, když Havel nazval vojsko bosenských Srbů bandou hrdlořezů a vrahů. Krajně špinavou roli proti Srbsku sehrál nynější ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zbytečným uznáním Kosova za samostatný stát (2008), proti vůli většiny občanů, aby uposlechl přání Německa a USA. Ve vztahu k Srbům a Srbsku má u nás vysoce kladný postoj náš prezident Václav Klaus, který již jako premiér kritizoval trapné postupy prezidenta Havla proti Srbům.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz