Procházka minulostí

Alej na brněnském hřbitově je tak tichá, tak vzdálená všemu, co nazýváme životem. Vroubená je rozkvetlými stromy, z jejichž větví padají růžové plátky květů na cestu, vedoucí nás k místu posvátnému. K místu věčného odpočinku vojínů Rudé armády. Padli v boji proti ničivé vlně německého fašismu. Kamenné pomníčky s jejich jmény nám prozrazují, jak byli mladí, když museli umřít. Kolik otců zanechalo v daleké zemi své děti, které již nikdy nepřitisknou k svému srdci. Zahynuli ve dnech, kdy k vítězství bylo již tak blízko!

Skláním před nimi hlavu v úctě a ve vzpomínkách. Nejsou veselé. Šest let prožitých v hrůze, strachu a utrpení v tzv. protektorátu. Zdá se mi nepochopitelné, že národ, ze kterého pocházejí tak veliké osobnosti jako je Goethe, Wagner, Beethoven a jiní, se nechal svést fanatickým šílencem a poslušně plnil jeho rozkazy. Geneticky zakodovaná touha po moci? Na tu doplatili a doplatí ještě mnozí, od Alexandra Makedonského, Napoleona, až na ty za oceánem.

Před 71 léty se v blízkosti tohoto království mrtvých vedly urputné boje. Německá posádka nasadila všechny své zbylé síly, aby udržela tak strategicky výhodné město. Rudá Armáda se probojovávala od jihu a krok za krokem, dům za domem, nezadržitelně postupovala kupředu. Dne 26.4. zavlály nad Brnem vlajky vítězství a míru. Stalinův rozkaz o dobytí Brna byl splněn. Tento text po léta byl umístěn na vysokém podstavci sochy Rudoarmějce v centru Brna. Po roce 1989 byl z (ne)známých důvodů odstraněn.

Popisovat boje o Brno není mým záměrem. To učinilo přede mnou jíž mnoho povolanějších, znalých podrobně průběh operace. Chci se však dotknout jiné černé stránky dějin, která se – bohudík – neuskutečnila, ačkoliv byla dlouhá léta připravovaná nacistickou „vrchností“. Jedná se o akci, nazvanou „konečné řešení české otázky.“ V praxi to znamenalo likvidaci českého národa a vymazání našeho státu z mapy Evropy. O tom snil Hitler již v roce 1932, když prohlásil: „Česká báze bude zbavená českého obyvatelstva a bude osídlena Němci.“ O tom snili i nacističtí pohlaváři Neurath a H.Frank v memorandech z roku 1940: „Češi musí být v nejkratší době zničeni a celá země radikálně germanizovaná.“ Nejaktivnější přívrženec této myšlenky – R. Heydrich po svém prohlášení, že „ Česká země musí být zemí německou a Čech tu nemá co pohledávát“ příšel s geniálním nápadem dělit Čechy na „rasově dobré“, kterým bude dovoleno stát se Němci a na „rasově špatné“, kteří budou buď vysídlení daleko na východ anebo zlikvidování.

Je zřejmé, že porážka Německa nebyla jen porážkou fašismu, ale i zhatěním plánů na likvidaci našeho národa jako prvního ze Slovanů, proti kterým byl vlastně hlavní útok namířen. Historická touha po „získávání prostoru“ pro mocné Velké Německo, byla zmařena. Přes všechny nástrahy a útoky si náš národ dovedl v minulosti uchovat svou svébytnost. Buďme na to hrdí a chovejme se podle toho.

Položme alespoň v duchu květ díku na hroby těch, kteří obětovali své životy za spravedlnost světa. Pokloňme se hluboce před jejich hrdinstvím

Ing. arch. N. Žečeva