Proč vadí Karel IV?

V letošním roce oslavujeme 700 let narození Karla IV. Nespočet institucí, státních i soukromých organizací včetně televizních i rozhlasových stanic, spolků i jednotlivců se tomuto výročí věnovalo a dosud věnují. Co jenom vyšlo letos více či méně objemných knih!

Zastavme se u výstav pořádaných institucemi nejstěžejnějšími, a to Správou Pražského hradu a Národní galerií.

Pražský hrad se postavil k tomuto výročí opravdu důstojně. Připravil několik výstav s tímto výročím souvisejícími, z nichž bychom rádi vyzdvihli dvě, a to Žezlo a koruna v Císařské konírně a Koruna království v Jízdárně Pražského hradu. Tématem první výstavy je bezmála tisíciletá historie korunovace českých králů, jimž závaznou podobu vtiskl v polovině 14. století český král a římský císař Karel IV. Výstava je plná vzácných atributů vysoké historické i umělecké hodnoty, můžeme zde např. vidět originál koruny českých královen zapůjčený ze Slezské Středy nebo Zlatý veraikon, kultovní obraz Kristovy tváře, či Korunovační kříž Přemysla Otakara II., vynikajícím způsobem je zde dokumentována dlouhá historie tohoto obřadu.

Jenom pro zajímavost, na omezenou dobu byl vystaven i originál tzv. korunovačního reskriptu Františka Josefa I., jímž císař v roce 1871 přislíbil, že se nechá korunovat českým králem. Na závěrečném panelu nás upoutá citát ze Švejka: Když jsi, lumpe starej, slíbil, že se dáš korunovat, tak jsi měl držet slovo!“ Je známo, že nedodržený korunovační slib císaři vytkl i proslulý historik Ernst Denis a po něm též i T. G. Masaryk. Připomeňme si, že posledním českým králem byl Ferdinand V., zvaný Čechy Dobrotivý, který byl korunován v roce 1836, nikoliv Karel I. Habsburský, jak se dnes často nepravdivě uvádí!

Neméně důstojně působí výstava druhá, která je věnována katedrále, kterou představuje jako mimořádné architektonické dílo, jako korunovační a pohřební chrám českých králů i jako duchovní centrum českého středověkého státu. Uvidíme zde sádrové odlitky veřejně nepřístupných bust, reliéfů a konzol vnitřního i vnějšího triforia, soubor velkých konzol, z nichž některé jsou téměř neznámé, znakové štíty, apod. Zadní část výstavy je věnována panovnické nekropoli se zbytky i rekonstrukcemi textilií či jiných předmětů pokládaných do hrobů, jsou zde i kopie tumb, apod. Nechybí ani část v poschodí věnována středověké kamenické dílně, která velmi poučným způsobem přiblíží tuto nelehkou a obdivuhodnou práci našich předků.

Zastavme se nyní u výstavy asi největší s názvem Císař Karel IV. 1316 – 2016 instalované ve Valdštejnské jízdárně, která je výsledkem velkolepého projektu Národní galerie Praha a Haus der Bayerischen Geschichte. Úvodem našeho zamyšlení je nutno říci, že projekt je opravu velkolepý, autorům výstavy se podařilo shromáždit nekonečné množství vzácných originálů historické a umělecké hodnoty, např. deskové obrazy, sochy a písemné památky, mimo jiné zde uvidíme Korunu římského krále Karla IV. a další vzácné předměty. Výstava je doplněna digitální technikou, na velkém panoramatickém plátnu jde ve smyčce film středověkých měst a staveb Karlova působení, ale….

Když vstoupí na výstavu návštěvník, který se před tím slavnostně naladil na Pražském hradě, dostane ihned studenou sprchu. Na úvodním panelu je nám Karel IV. přestaven jako v podstatě jakýsi nehezký nahrblý muž, který si tento svůj problém připravil v souboji, je zde zmíněno jeho napomínání učitelem, aby nechal neřestného života. No dobře, na tom by nebylo celkem nic divného, však je to známo z historie. Proč to ale dávat do úvodu? Jenomže když pokračujeme dále, nestačíme se divit. Téměř na každém slovním textu, který svítí návštěvníkovi nad hlavou, je napřed uveden citát z našich kronik nebo z císařova Vita Caroli, ale hned pod ním nějaký dehonestující citát z jakýchsi německých kronik. Takže se dozvíme, např. že Karel mlátil své učitele, choval se nevhodně k ženám, poranil svého malíře, ponižoval měšťany, atd. Na druhé straně si zde můžeme přečíst rozsáhlé texty o jeho velikosti a činech! Nutno ovšem podotknout, že téměř vždy se tam najde nějaká kritika, mnohdy je to ovšem kritika za každou cenu.

Jako příklad můžeme uvést na výstavě uvedená Karlova slova z Vita Caroli: „A království prospívalo den ode dne, obec dobrých nás milovala, zlí se nás báli a vystříhali se zla. Spravedlnost sdostatek vládla v království.“ A hned pod těmito slovy: …dychtil po majetku, územích a lidech, a co získal do svého držení, předával Království českému, nikoliv říši“,

štrasburský kanovník a historiograf Jacob Twinger z Königshofenu, Chronik, 1369.

Na druhé straně na jiném panelu se dozvíme že: „Karel IV. po římské korunovaci trávil více času v říši a věnoval se říšským záležitostem. Záhy se mu podařilo ovládnout rozsáhlou a teritoriálně rozdrobenou Svatou říši římskou centralisticky spravovaných osobních kontaktů.“

Takže tvrzení, která si odporují!

Samozřejmě že se Karlovi vyčítá na každém kroku, že se věnoval více Čechům a Praze, nikoliv říši, uvádí se např. citáty Silvia Piccolominiho (Pius II.) nebo Petrarcy. Neopomene se např. vytknout i to, že na Norimberku se na rozdíl od Prahy Karel nijak významně stavebně nepodílel, jedině snad že nechal vybudovat na cestě do Norimberku hrad Lauf s dodnes dochovanou sochou sv. Václava na fasádě vstupní věže. Připomeňme si, že dominantou hradu je erbovní sál se znakovou galerií, kde pod vrstvou staré malby se skrývalo 112 erbů Českého království. Je to nejvzácnější sbírka české a moravské heraldiky!

Autoři výstavy se neštítí ani rány pod pás, když informují o Karlově vztahu k Židům v Norimberku. K výstavě byl totiž udělán pracovní list nejen pro děti, v nichž je jeden úkol uveden takto: „Přestože byl Karel IV. výjimečnou osobností, ne vždy se zachoval spravedlivě. Dovolil norimberským bankám, od kterých si půjčoval peníze, aby zničily svou konkurenci – židovské obchodníky. V Norimberku dal svolení k likvidaci židovské čtvrti a vyvraždění jejího obyvatelstva“. Dál je k této informaci uveden jen nějaký úkol týkající se tzv. Erfurtského pokladu. Informace o pokynu Karla IV. k „vyvraždění židovského obyvatelstva“ je silně zavádějící, vytržená z historického kontextu, není posuzována z hlediska doby a hlavně je velmi účelová! Z toho důvodu by neměla být předkládána zejména dětem jako jediná zjevená pravda!

Závěrem si položme otázku: Proč je výstava takto podána, chce být originální za každou cenu, chce ukázat, že Karel byl také jenom člověk, který měl i své záporné vlastnosti (a kdo je nemá), nebo je v tomto podání určitý záměr? Samozřejmě že není žádným tajemstvím, že Karel IV. není vnímán v německých zemích tak pozitivně jako v Čechách a tato výstava to chce ukázat! Na tom by nebylo nic špatného, pokud… Pokud by to nebylo podáváno s určitým záměrem. Záleží samozřejmě na tom, jakým způsobem informace podáme. A zde jsou podávány se silně urážejícím a dehonestujícím způsobem člověka, který už je 638 let po smrti a nemůže se bránit. Spousta věcí je zde vytržena z historického kontextu a podávána způsobem našich nečeských oficiálních médií, především Nečeské televize. Zamýšlíme se nad tím, proč tak prestižní organizace, jako je Národní galerie, má zapotřebí chovat se v duchu protektorátního alibismu, aby se zalíbila svému spolupořadateli. Když si ale uvědomíme, že hlavní představitel jejího zřizovatele pan ministr Herman je velký přítel sudetských Němců, nemůžeme se ničemu divit.

Proč tedy vlastně vadí Němcům „Největší Čech“ Karel IV.? No protože byl opravdu největším Čechem, který plnil svůj osudový úkol – pozvednout Čechy a hlavně učinit Prahu sídelním městem říše. Proto vadí!

Mgr. Ludmila Jarošová, Brno