Petr Schnur
Německá biskupská konference vydala k výročí událostí 11. září 2001 prohlášení k tzv. boji proti terorismu. Slova byla tentokráte jasná, bez náznaku sofistikovaného taktizování a relativismu. Poselství zní takto: pokud západní civilizace pod záminkou boje s terorismem abdikuje na vlastní hodnoty, pokud se uchýlí k zavrženíhodným praktikám jako mučení a války, pokud sama pošlape lidská práva, potom se dala spolu s terorismem na cestu barbarství.
Do začátku září („pád“ Tripolisu) odstartovalo NATO na libyjské cíle více než 20 000 vzdušných útoků, které od prvního okamžiku neměly s ochranou civilistů a lidskými právy naprosto nic společného. Města a vesnice musely být nejprve pokryty humanitárním kobercem bomb a raket, aby do nich mohli vpochodovat „vítězní“ rebelové a jejich navigátoři z armád koalice ochotných, vše za tiché asistence OSN. Tento druh lidového povstání si zaslouží čestné místo v Guinnessově knize rekordů.
Ne něco, ale kompletně vše je na libyjské válce shnilé a nejshnilejší na ní je role OSN a lhostejnost Evropanů. Akademická lehkost a cynická samozřejmost (nemluvě o orwellovských figurkách, které válku pasovaly na akt humanity), s jakou přijímáme smrt desetitisíců obyvatel, není jen amorální – je prostě nesnesitelná. Jde o hřích militantního kontinentu, který ve své kvazi ústavě institucionálně propojil zahraniční a vojenskou politiku (Lisabonská smlouva, m. j. Čl. 27, odst. 3, na čele úřadu madam Ashtonová) a legalizoval vojenské násilí jako prostředek politiky (srovnej Čl. 42-44 tamtéž). Světadílu, jehož poválečné generace znají hrůzy války pouze z akčních filmů, počítačových her a televizního zpravodajství v mezích zákona.
S výjimkou Srbska nezná strach rodičů a prarodičů z hřmících letadel shazujících z bezpečné výšky smrtonosný náklad, nezažil zničení vlastního města, nemusel z doutnajících ruin vytahovat těla svých nejbližších. Války se konají jinde – prozatím. A v rozhlase a televizi, v poslušných a politicky korektních médiích se starají o to, aby o nás přece jen nezavadil pocit studu, soucitu nebo dokonce hněvu. Choulostivé otázky mají zůstat mimo program – již nikdy více mediální Vietnam, nikdy více My Lai! Vzorem „moderního“ válečného zpravodajství není My Lai, ale irácká Falúdža...
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz