Proč si některé věci znova a znova připomínat...



Letos v květnových dnech si opět připomínáme vítězství nad německým nacismem. Den, kdy 8.5. kapitulovala německá branná moc v Praze před Českou národní radou, vedoucím orgánem českého povstání. Občas si v některých médiích i připomínáme represálie nacistů na civilním obyvatelstvu našich zemí. Vzápětí se ale po těchto připomenutích objeví připomenutí jiná a nutno říci že s daleko větší publicitou . Tak jako v tomto roce a v těchto dnech. Jde o připomenutí zabitých českých Němců.

Protože se tyto případy těší velké přízni médií, vzniká v méně informované části veřejnosti falešný dojem, že Čechům se vlastně během války nic hrozného nedělo, ale zato jakmile se třetí říše položila, vrhli se zběsilí Češi na nevinné Němce a oddali se bezuzdnému vraždění nevinných. Každý Němec byl nevinnou obětí a každý Čech vraždící bestií. Je ovšem nutné si přiznat, že v té době jara a léta roku 1945 se skutečně staly některé případy, které se stát neměly a dodnes zůstávají skvrnou onoho vítězného roku. To je nutno si přiznat a před existencí těchto excesů neuhýbat. Je ale velikou chybou, ne-li úmyslem, tyto události předkládat vytržené z kontextu, bez vysvětlení toho, co předcházelo a přiblížení atmosféry válkou zjitřené doby. Bohužel, právě tak jsou tyto události mnohdy prezentovány .

Pokusme se o to tedy alespoň na tomto místě. Jaru a létu1945 totiž předcházela válečná léta 1938-1944. Teror proti českým obyvatelům pohraničí, mnichovská zrada a zmrzačení státu a posléze i jeho naprostá likvidace, ponižování, šikanování a drancování národního bohatství. Tvrdý zákrok proti demonstracím v roce 1939, uzavření českých vysokých škol. Popravy, totální nasazení, odvlékání do koncentračních táborů, věznění, mučení na gestapu. Na stěnách Pinkasovy synagogy v Praze je možno si přečíst 77 000 jmen, obětí holocaustu, československých občanů zavražděných pro svůj židovský původ. Stovky a stovky jmen popravených, celých rodin, za poslech zahraničního rozhlasu, za schvalování atentátu na Heydricha, za přechovávání zbraní, za pomoc odbojářům, za drobná přilepšení. Lidice a Ležáky.Na Volyni vypálený a vyvražděný Český Malín. A také plány na konečnou likvidaci národa, vyhánění obyvatel celých oblastí, kde byla zřizována cvičiště SS. A také dlouhé řady křížů na vzdálených bojištích, památníky těch, kteří se už z války nevrátili. Navštivme obce Ploštinu, Prlov a Zubří. Životice. Jejich obyvatelé byli vražděni a upalováni. A co Slovensko? Stačí se jen zeptat obyvatel obcí Nemecká, Telgárt nebo Tokajík. Desítky míst podél Moravsko – Slovenské hranice se stalo místem poprav těch, kteří přecházeli hranice, aby pomáhali na Slovensku bojovat proti nacismu. Ani na jaře roku 1945 vraždění neustávalo. Hromadné popravy v Praze, na Masarykově nádraží, na Pankráci, v Lahovicích, na Pražačce a mnoha dalších místech. A nejen v Praze. Třešť, Velké Meziříčí, Živohošť, Javoříčko, Leskovice, Branná a další a další místa, kde jsou vražděni lidé a hoří budovy. Výsledek? Cca. 370 000 životů Čechoslováků. A další statisíce osob s podlomeným zdravím, trvalými následky po zraněních. Obrovské materiální škody. A kdo to spustil? Československo nikoli. Bylo to Německo. Nacistické Německo a českoslovenští Němci se vydatně podíleli jak na rozpoutání války, tak na genocidě českého národa.

A ani těsně po válce nenastává klid. Teroristické organizace jako Werwolf, Der ring, Zeppelin, Brandenburg, Egerland a další . Vraždy, sabotáže, žhářství. Pumový útok v Bruntále, rozsáhlá destrukce výbušninou v Krásném Březně, přepady, provokování nepokojů, rozněcování vášní ze strany některých německých kněží.

Taková tedy byla atmosféra a reálná situace, v níž docházelo k excesům. Mnohé byly reakcí na provokace a teroristické akce nacistických záškodníků. Reakcí nepřiměřenou a krutou, kterou dnes nemůžeme schvalovat a omlouvat. Musíme ji ale chápat v duchu doby, která byla vypjatá a zhrublá válkou a okupací. A podobné případy nebyly jen specialitou Československa. Ani zdaleka. A tak si uvědomme, že je rozdíl mezi seriozní historickou studií, a účelovou propagandou, nebo pouhou senzací. Ten rozdíl spočívá v tom, že událost je položena do dobové situace, protože vše má svou příčinu a vše má svůj následek. A třebaže nemůžeme být hrdí na některé události, které se brzy po válce staly a mnohdy postihly i nevinné osoby, šlo skutečně o mimořádné excesy v mimořádné situaci, které nelze srovnávat s nacistickou praxí systematického vyhlazování celých národů , jehož obětí se měli stát i Češi a jiní Slované.

J. Pondělíček

Webové stránky: www.ceskenarodnilisty.cz