Proč si Miloš Zeman nedělá starosti s tím, jak novinářská pakáž zkomolí jeho výroky?

Ivan David

Na konci minulého století, jsem několikrát společně s premiérem Zemanem sledoval zprávy v televizi („Ivane, podíváme se na zprávy a pak to projednáme.“) Všechny zprávy v tv (ČT, Nova, Prima) byly namířeny proti jednobarevné vládě ČSSD a zejména jejímu předsedovi. Miloš Zeman se při nich pravidelně chechtal tak hlasitě, že televizi bylo sotva slyšet.

Řekl mi, že mu tehdejší polský prezident Kwasniewski vyprávěl, jak po celou jeho předvolební kampaň byla veškerá polská média proti němu: „On nevyhrál přestože na něj útočili, on vyhrál, protože na něj útočili.“

Ačkoliv jsou pracovníci médií přesvědčeni o svém nekonečném vlivu na veřejné mínění, ve skutečnosti jsou schopni jen posilovat veřejné mínění, vytvářet ho tam, kde žádné není, ale těžko ho mění tam, kde už nějaké existuje.

Jestliže Miloš Zeman vyhrál volby v roce 1998 (ano, především on) a v roce 2013 a v obou případech navzdory mainstreamu, pak to znamená, že názor veřejnosti už existoval a média ho nedokázala změnit. Svými dalšími útoky pak média nebojují proti Zemanovi, ale sama proti sobě, protože vyjadřují názory a postoje nesouhlasné s většinou. Protože navíc lžou i v jiných tvrzeních, klesá jejich důvěryhodnost. Za 26 let mají občané dost vlastních zkušeností, těžko je přebít vyfabrikovanými zkazkami. Jestliže média někoho chválí, jejich oblíbenec se automaticky stává nedůvěryhodným.

K tomu přistupuje odvěká neobliba panstva a z ní plynoucí nedůvěra k panstvu, zvláště když se chová jako „panstvo“. Nedůvěra se přenáší na každého, kdo panstvu pochlebuje. Účinek se násobí, když se panstvo místní klaní panstvu bruselskému. Tak je to po celé Evropě.

Chce-li Miloš Zeman obstát, musí se od ostatních politiků vhodným způsobem lišit, a už tím se od nich poněkud distancovat. Miloš Zeman to umí a oni mu to usnadňují – za pomoci médií.

Kdo je nervózní (v úzkostné tenzi), dělá chyby, a kdo dělá chyby, dostává se do úzkostné tenze. To je případ vlády, která se stále přesvědčuje, že se nezavděčí. Neumí a nechce to, co od ní chtějí občané.

Prezident Zeman nemá prakticky skoro žádné pravomoci. Nemusí konat, ale může mluvit. A nejen jeho voliči mu rozumějí.

Miloš Zeman myslí na několik tahů dopředu, i když to tak nevypadá. Jeho protihráči promýšlejí jen ten, který právě realizují a ani nevědí, že je vynucený.

Prezident Zeman neudělal chybu, když správně přeložil název pornohvězd z „Pussy Riot“, oni udělali chybu, když chválili „statečné holky“ (Schwarzenberg) hulákající sprostoty v chrámu, oni udělali chybu, když podporovali protesty s červenými kartami dodanými velvyslanectvím USA, oni udělali chybu když velebili vyvěšovače trenýrek místo masarykovské zástavy „Pravda vítězí“. Co útok, to gól do vlastní branky.

Dnes znova udělali chybu tím, že úmyslně překroutili jeho výrok pronesený před mnoha lidmi v Tišnově a zaznamenaný na video - které je ostatně lživě uvedeno tím, co Miloš Zeman neřekl:.

Velmi mnozí se budou zajímat, co opravdu řekl. Miloš Zeman nenaváděl ke střelbě na předsedu vlády. Kdo takto jeho výrok pochopil, je zřejmě mentálně retardovaný, protože nedokáže pochopit byť jen trochu složitější a současně jednoznačný výrok. Je dokonce možné, že prezident Zeman počítal s tím, že - a jak - média výrok zkomolí a potěší tím rostoucí podíl veřejnosti sympatizující s radikálními řešeními, ačkoli prezident sám je, byl a bude demokrat.

Ti, kteří výrok překroutili, jen dokázali, že nedokáží hrát fér, že musejí lhát. Výrok překroutil i premiér (není mentálně retardovaný!). Těžko říci, jestli báchorku o strachu jeho dětí vymyslel sám, nebo mu ji někdo poradil. Netuším, kolik lidí tím dojal. Možná tolik, jako když protektorátní ministr školství Moravec projevoval lítost nad tím, že Heydrich zemřel „na naší půdě“. Lidé pak s dojetím opakovali, že Heydrich zemřel u Moravců na půdě. (Poznámka pro mentálně retardované: Nesrovnávám premiéra Sobotku s ministrem Moravcem, ale dojemnost jejich výroků. Tehdy šlo o úplně jiný protektorát.)

Nápad angažovat proti Miloši Zemanovi tak profláknutou postavu, jakou je Zdeněk Šarapatka*) je za všechny peníze. Zvláště když na stále populárnějšího prezidenta republiky podává trestní oznámení před kamerami České televize tento člen Rady ČT dosazený za věrné služby včetně dávného velkého podrazu na Miloše Zemana.

Logiku tvrzení, že Miloš Zeman vyzývá k atentátu na premiéra, vystihl jeden můj kamarád příměrem. Je to jako by někdo „vyzýval ke krádeži v samoobsluze“ konstatováním, že čokoládu je možno v samoobsluze buď legálně opatřit koupí, nebo v rozporu se zákonem ukrást.

Jeden z Rothschildů má prý na hrobě nápis, že úspěch, muže, který zde leží, spočíval v tom, že se dokázal obklopit lidmi schopnějšími než je sám. Bohuslav Sobotka zřejmě při výběru svých poradců postupuje obráceně. Od toho se bude odvíjet jeho úspěch.

*) Zdeněk Šarapatka byl jen zaměstnanec Úřadu vlády, nikoliv "poradce" premiéra Zemana.